Sadar Vuga – slovinské zaklínadlo úspěchu
Slovinská architektura u nás jistě není neznámá. Naopak, její předválečná podoba je v Praze díky aktivitám Jože Plečnika trvale přítomná. Příznačně pro liberální atmosféru i doznívající panslovanské nálady přebudoval sídlo prvního československého prezidenta, hrad demokratický, architekt z Lublaně. Jak budeme mít možnost vidět (viz rozhovor), jeho mýtus dnes vzbuzuje u krajanů respekt i kritiku. Také pozdější četné kontakty a podobná politická situace obou zemí (třebaže socialismus byl u nás o poznání tužší a rozdělení státu v raných devadesátých letech naopak méně dramatické) skýtají prostor pro řadu konfrontací. Ubírá se podobnou cestou také současná architektura těchto dvou států? Ta slovinská každopádně požívá světového uznání a cíleně buduje image země pro mladé architekty zaslíbené … byť, jak věcně poznamenává Andrej Hrausky, teoretický guru a ředitel vyhlášené lublaňské galerie DESSA, je tato vize poněkud zveličována.
Kdo chce posoudit sám, má v těchto dnech příležitost: V Galerii Jaroslava Fragnera právě probíhá putovní výstava Formula New Ljubljana (končí 20. 5.), která rámuje desetileté působení nejúspěšnější slovinské kanceláře Sadar Vuga Arhitekti (*1996). Hned jejich první společná realizace - budova obchodní a hospodářské komory (1999) získala Piranesiho cenu a stala se vůbec nejčastěji publikovanou slovinskou stavbou v zahraničí.
Výstava byla připravena pro loňský 10. ročník architektonického bienále v Benátkách a instalována je jako wunderkammer, jakýsi kabinet kuriozit. Prezentace barevných fotografií vsazených do rámů různých velikostí, jež pokrývají prakticky celé galerijní zdi, nicméně nemá odkazovat k manýristické či barokní tradici vystavování děl, jak by se snad mohlo zdát, ale překvapivě k jisté pohlednici zachycující New York. Tu podle kurátora Tomáže Brateho někdo náhodně přinesl do studia a bylo rozhodnuto. Právě nad ní vznikl koncept představení města na obrazech nerušených plánovou dokumentací, jež by podle Brateho oslabovala dojem skutečné Lublaně. Jako jistý kompromis se v této souvislosti jeví zařazení modelů; není však pochyb o tom, že odborná veřejnost hladová po záchytném bodu, jejich přítomnost ocení.
Ještě něco však výstavu doplňuje, ba co možná vytváří: formule. Jejich koncepce vznikla někdy před dvěma lety a dnes představují podle slov Boštjana Vugy ideovou páteř tvorby týmu. Na výstavě jsou prezentovány na velkých zlacených terčích. Sedmnáct projektů - sedmnáct formulí. Pochopit je, znamená pochopit současnou filosofii ateliéru Sadar Vuga. Formule, jakési konceptuální vzorce-schémata, představují generativní potenciál jednotlivých staveb. Jsou to koncepce nových prostorových situací. Neudávají styl ani materiál, ale mají být jakýmisi stimulujícími motivy. Formule mohou být použity pro další realizace nebo dokonce jinými architekty. Jsou vytvořeny a nabízejí se k použití. Toho, že by tak mohly vzniknout dvě stejné stavby, se však autoři nebojí: "Vždyť i pokrm připravený podle receptu chutná od každého kuchaře jinak." Abychom byli konkrétní, u budovy hospodářské komory je například formulí vertikální hala.
Právě formulím byla také 11. dubna věnována podstatná část večerní přednášky. Ve velkém sále Městské knihovny v Praze o nich na příkladu osmi projektů hovořil frontman kanceláře Boštjan Vuga. Jurij Sadar sledoval spolu se stovkou návštěvníků svého kolegu z publika.
Formule:
Kdo chce posoudit sám, má v těchto dnech příležitost: V Galerii Jaroslava Fragnera právě probíhá putovní výstava Formula New Ljubljana (končí 20. 5.), která rámuje desetileté působení nejúspěšnější slovinské kanceláře Sadar Vuga Arhitekti (*1996). Hned jejich první společná realizace - budova obchodní a hospodářské komory (1999) získala Piranesiho cenu a stala se vůbec nejčastěji publikovanou slovinskou stavbou v zahraničí.
Výstava byla připravena pro loňský 10. ročník architektonického bienále v Benátkách a instalována je jako wunderkammer, jakýsi kabinet kuriozit. Prezentace barevných fotografií vsazených do rámů různých velikostí, jež pokrývají prakticky celé galerijní zdi, nicméně nemá odkazovat k manýristické či barokní tradici vystavování děl, jak by se snad mohlo zdát, ale překvapivě k jisté pohlednici zachycující New York. Tu podle kurátora Tomáže Brateho někdo náhodně přinesl do studia a bylo rozhodnuto. Právě nad ní vznikl koncept představení města na obrazech nerušených plánovou dokumentací, jež by podle Brateho oslabovala dojem skutečné Lublaně. Jako jistý kompromis se v této souvislosti jeví zařazení modelů; není však pochyb o tom, že odborná veřejnost hladová po záchytném bodu, jejich přítomnost ocení.
Ještě něco však výstavu doplňuje, ba co možná vytváří: formule. Jejich koncepce vznikla někdy před dvěma lety a dnes představují podle slov Boštjana Vugy ideovou páteř tvorby týmu. Na výstavě jsou prezentovány na velkých zlacených terčích. Sedmnáct projektů - sedmnáct formulí. Pochopit je, znamená pochopit současnou filosofii ateliéru Sadar Vuga. Formule, jakési konceptuální vzorce-schémata, představují generativní potenciál jednotlivých staveb. Jsou to koncepce nových prostorových situací. Neudávají styl ani materiál, ale mají být jakýmisi stimulujícími motivy. Formule mohou být použity pro další realizace nebo dokonce jinými architekty. Jsou vytvořeny a nabízejí se k použití. Toho, že by tak mohly vzniknout dvě stejné stavby, se však autoři nebojí: "Vždyť i pokrm připravený podle receptu chutná od každého kuchaře jinak." Abychom byli konkrétní, u budovy hospodářské komory je například formulí vertikální hala.
Právě formulím byla také 11. dubna věnována podstatná část večerní přednášky. Ve velkém sále Městské knihovny v Praze o nich na příkladu osmi projektů hovořil frontman kanceláře Boštjan Vuga. Jurij Sadar sledoval spolu se stovkou návštěvníků svého kolegu z publika.
Formule:
 |
0 komentářů
přidat komentář
