Petr Hájek : Principy - výstava v DUČB

Architekt Petr Hájek, představující se na přelomu léta a podzimu v českobudějovickém Domě umění patří mezi špičku domácí architektonické scény. Je znám jako jeden z mála neúnavných „experimentátorů“, který na jedné straně neustále zkoumá, kam je dnes možné architekturu posouvat, ale stejně tak se u něho setkáváme s citem pro kontext k danému místu.
Hájek je absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze a Školy architektury Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1998 založil společně s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou architektonickou kancelář HŠH architekti a v roce 2009 vlastní architektonickou kancelář Petr Hájek ARCHITEKTI. Od roku 2004 působí jako pedagog na FA ČVUT, kde byl jmenován docentem (2010) a profesorem (2017). Zároveň vede Virtuální studio na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde je vedoucím Katedry architektonické tvorby. Je zakladatelem a předsedou představenstva nadačního fondu na podporu umění a talentu Art-Now a zakladatelem Laboratoře Experimentální Architektury (LEA). Spisovatele Miloše Urbana inspiroval k napsání románu Urbo Kune (2015), který se odehrává v utopickém městě navrženém studenty jeho ateliéru na FA ČVUT a VŠVU v Bratislavě. Ze stále se rozrůstajícího portfolia nutno připomenout například úpravu Horního náměstí v Olomouci, Jiřské náměstí na Pražském hradě stejně jako Arcidiecézní muzeum v Olomouci, a Úpravy objektů na Zámeckém návrší v Litomyšli (Kočárovna, Stáj, Konírna, Jízdárna, Stan…). Z posledního období pak vodárenskou věž s periskopem na Praze 7, rozšíření Centra současného umění DOX+, úpravu teras paláce Lucerna či Vzdělávací centrum Krkonošského národního parku KCEV.
V současné době pracuje na projektech rekonstrukce kina Oko na Letné, Muzea lanové dráhy v Peci pod Sněžkou a návštěvnického centra pevnostního systému Stachelberg (společně s Tomášem Hradečným a Benediktem Markelem), krematoria pro zvířata „Věčné loviště“, novém sálu symfonického orchestru v budově Císařských lázní v Karlových Varech, nové škole Umělecko – průmyslové keramické a sklářské v Karlových Varech, rekonstrukce a dostavbě historické budovy Invalidovny v Praze a řadě soukromých domů. Má za sebou rovněž několik výstav – ať už to byla například expozice v národním pavilónu České a Slovenské republiky na Bienále architektury v Benátkách (2016), nebo pozoruhodný projekt Anastomosis, připravený se studenty  pro  pražský DOX. Tento projekt byl rovněž oceněn – Cenou rektora ČVUT III. stupně za aplikaci výzkumu v praxi. Za svou práci však získal řadu dalších cen (Grand Prix Obce architektů, Evropská cena Freiraum no2, Bauwelt–Preis, Stavba roku, Cena Klubu za starou Prahu, Cena R. Eitelbergera, Evropská cena Piranesi prize (honorable mention), Sustainable architecture award Ferrara (honorable mention), čtyřikrát obdržel českou nominaci na evropskou cenu Miese van der Rohe). V roce 2018 se stal Architektem roku – za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech.
Pro českobudějovickou výstavu Principy připravil Petr Hájek se svými kolegy projekt, kterým odkrývá svůj velice vřelý vztah k již zmiňovanému experimentování.
PRINCIPY (tedy základní a obecně uznávané myšlenkové východisko, zásada, pravidlo, které se nedokazuje, ale z něhož lze chápat nebo odvozovat další důsledky pro jednání nebo poznání) se stávají nejen názvem, ale i stěžejním tématem výstavy.
Architektura inspirovaná principy optiky a akustiky je přístupná 24 hodin denně skrze pohled do tří výstavních prostorů zprostředkovaných trojicí 7metrů vysokých periskopů umístěných v prostoru náměstí. Prostory galerie pak okupují rozměrné modely představující Sál Karlovarského symfonického orchestru, Dům periskop a Muzeum filmu.

Sám autor uvádí:
„Sál Karlovarského symfonického orchestru:
Do historické budovy Císařských lázní je vložen objekt sálu „transformer“. Sál je ve své podstatě přístrojem, který v sobě integruje řadu funkcí. Pomocí hydraulicky ovládaných komponentů umí transformovat svůj tvar a měnit tím prostorové konfigurace sálu a parametry prostorové akustiky.

Dům periskop
Dům umožňuje nerušené pohledy na horizont krajiny, přestože je před ním bariéra stromořadí a parkoviště osobních automobilů. Pro potřebný nadhled přes bariéru využívá principu periskopu. Do tubusu periskopu velikosti domu jsou vestavěny prostory pro čtyřčlennou rodinu. Primární zrcadlo je pevné. Spodní zrcadlo je ručním mechanismem přesouváno do všech podlaží.

Muzeum filmu
Návrh je přepisem dvojrozměrného obrazu ze zvukové kamery do objemu domu. Zvuková stopa je vyslovené přání. Tento vzkaz je možné zpětně přehrát z půdorysu domu. Vzkaz je tak trvale zapsán do architektury domu."