Nechtěné dědictví. Architekt Jan Dvořák (1925–1998)

Monografická výstava o tvorbě brněnského architekta Jana Dvořáka není pouze představením tvorby jednoho autora, ale snaží se tematizovat šířeji kontext, ve kterém se poválečné realizace v současné době nacházejí a jaký vztah k nim zaujímá laická i odborná veřejnost. Výstavní projekt si klade za cíl přispět i k vysoce aktuální debatě o památkové ochraně staveb druhé poloviny dvacátého století.

Stavby vzniklé v době minulého režimu se nám často silně vrývají do paměti. Vyvolávají v nás různé vzpomínky, dráždí i přitahují. Stejně jako mnohá umělecká díla ve veřejném prostoru si nezřídka vysloužily lidové přezdívky, které přežívají dodnes. Vždy se jedná o budovy výrazné svým objemem, investovanými prostředky, použitým materiálem i stylem, v dobrém slova smyslu "pěsti na oko". Pro některé jsou symbolem nenáviděného režimu, pro jiné příkladem kvalitních architektonických gest srovnatelných s dobovou světovou produkcí.

Dílo Jana Dvořáka v porevolučních společensko-politických podmínkách zhodnoceno nebylo, přestože je autorem desítek realizací v Brně i mimo něj, architektem často publikujícím a angažovaným v řadě dobových kauz souvisejících se záchranou meziválečné architektury nebo spojených s urbanistickým rozvojem města. Stavby, které on a jeho spolupracovníci realizovali, jsou mnohdy zcela poměněny novodobými zásahy a přestavbami, popřípadě zcela demolovány. Doba vzniku, tedy období jiného politického režimu, je pro majitele objektů dostatečným argumentem ke změnám až destrukcím, aniž by byla zkoumána jejich umělecko-historická hodnota.

První rozsáhlejší realizací Jana Dvořáka byl Internát India v Brně-Komárově (1960-1962). Za jeho nejsignifikantnější práce lze ovšem označit projekty rozsáhlých areálů výzkumných ústavů v Brně-Komárově (1969-1982) a na ulici Botanická (1975-1988). Vznikaly paralelně a u obou pracoval Dvořák s výraznými, až skulpturalistickými hmotovými akcenty. V průběhu šedesátých let minulého století Dvořák aktivně vystupoval proti neadekvátním zásahům do realizací brněnské meziválečné architektury. O respektu a nepochybně i obdivu Jana Dvořáka k meziválečným realizacím vypovídá jeho osobní nasazení při pátrání po původním nábytku z vily Tugendhat. Do přímého dialogu s meziválečnou architekturou se dostal při projektování hotelu Myslivna (1969, realizace 1975-1987) ve svahu nad Pisárkami.
 
V Brně se Janu Dvořákovi dostává nepochybně svébytné pozice, za ústřední téma jeho tvorby i teoretické činnosti lze považovat provázanost architektury s výtvarným uměním. Byl autorem několika památníků i fontán a spoluautorem některých uměleckých děl, které jsou součástí jeho staveb. Úzká spolupráce s řadou umělců se neomezovala pouze na jeho vlastní architektonické realizace. Zpracoval také generel monumentální sochařské výzdoby v Brně či výtvarné řešení Jaderné elektrárny v Dukovanech (1986).

Díky Oddělení dějin architektury získalo Muzeum města Brna do svých sbírek rozsáhlou pozůstalost Jana Dvořáka. Archivní materiál s dobovými fotografiemi, plány a skicami bude tvořit ústřední část výstavy, stejně tak bude ovšem dán prostor dokumentaci současného stavu jeho staveb a rozhovorům s jeho bývalými spolupracovníky a kolegy.

Záměrem výstavního projektu není pouze představení architektonické činnosti Jana Dvořáka, neméně důležitý prostor výstava poskytuje i reflexi vztahu naší společnosti k architektuře vzniklé v době minulého režimu. "Nechtěné dědictví" tedy neodkazuje výhradně k jeho tvorbě, ale poukazuje na vysoce aktuální téma postupného mizení kvalitních architektonických i uměleckých realizací řady autorů a autorek stejné generace. Současný osud staveb architekta Dvořák, který tvořil zejména v 60. až 80. letech minulého století nejen v Brně, ale v mnoha dalších městech tehdejšího Československa, se tak stal určitým "exemplárním případem" a tvoří ústřední linku celé výstavy.
 
Autorkou výstavy je historička architektury z brněnského kolektivu 4AM/Fórum pro architekturu a média Šárka Svobodová, která se poválečné architektuře dlouhodobě věnuje. Výstavu připravuje ve spolupráci s kurátorem Muzea města Brna Jindřichem Chatrným, architektem Jaroslavem Sedlákem, výtvarnými umělci Marií Lukáčovou a Jakubem Ročkem, fotografem Zdeňkem Porcalem a grafickým designerem Jozefem Ondríkem.

Osobnost Jana Dvořáka představí výstava od 20. dubna do 2. července postupně ve třech částech: největší bude na hradě Špilberku, další pak ve vile Tugendhat a v kulturním prostoru Praha, kde se bude odehrávat i odborný doprovodný program. Výstavu připravuje Muzeum města Brna ve spolupráci s 4AM/Fórem pro architekturu a média. Ve druhé polovině roku na výstavní projekt naváže také stejnojmenná publikace.

> www.spilberk.cz/vystava/nechtene-dedictvi-jan-dvorak/