Lev Krča a Stanislav Tobek – tvůrci (nejen) sokoloven

Každé připomenutí architektů Lva Krči a Stanislava Tobka je nesmírně chvályhodné. neboť jejich život a dílo nepatří k často prezentovaným tématům. Proto lze přivítat výstavu v brněnské vile Stiassni, resp. její on-line verzi. Avšak je zde několik „ale“: Není jasné, proč se projekt nevěnuje celé trojici, tedy proč vypadl Jaroslav Kincl. Ten nemá vlastní medailon, jen na panelech figuruje jako spoluautor. To je ale rozhodnutí autorů a de facto pouze marginálie, zásadnější je uvádění tradovaného omylu, že domažlická sokolovna je postavena ze železobetonu. Ve „Slavnostním listu“ k otevření této sportovní budovy (24. května 1936) se přímo píše: „Poněvadž dotyčný řeší stavbu s ocelovou konstrukcí a z termobetonu, zajelo několik našich členů do Zlína.“ a dále: „Do postavené ocelové kostry ihned se vyzdívají termobetonové stěny.“ To ale v žádném případě není to samé jako železobeton. Navíc ke stavbě ocelové konstrukce existuje bohatá fotodokumentace. A trochu nestandardní se zdá, že u obrázku Letního domu Průchových v Senohrabech je uvedeno, že pochází z archivu autorů. Na 99,9% je to však fotografie pisatele tohoto komentáře, pořízená 22. března 2011 v 16:49 (č. 6122). Což není problém dokázat. Nejde pochopitelně o nějaké finanční vyrovnání, ale jen by bylo férové uvést pravého autora. A není jasné, proč není představena ani jedna z pražských realizací. Přesto, jak bylo vysloveno na počátku, je nutno výstavu kvůli snaze o uvedení zmíněných architektů do širšího povědomí ocenit, a to i přes uvedené, částečně závažné, připomínky. Patrik Líbal