Jan Šépka spolu s Mirkou Gulbisovou působili v ateliéru A1 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze od roku 2014. Ze svého předchozího pedagogického angažmá na Fakultě architektury ČVUT si přinesli svou výukovou metodu spočívající v několikasemestrálním, systematickém a reflektovaném sledování vybraných obecnějších témat, střídajících se v přibližně pětiletých cyklech, která snese označení uměleckého výzkumu. Na UMPRUM se tak nejprve věnovali pokračování průzkumu urbanistických potenciálů středně velkých českých měst (Nymburk, Brandýs nad Labem a Stará Boleslav, Šluknov a Jihlava), který zde byl ale doplňován o následné architektonické intervence, vycházející z toho, co v místě jako absentující odhalila předchozí analýza (mj. kulturní dům či tělocvična a kulturní sál). Po krátkém intermezzu se pak ateliér v posledních letech soustředil na téma základních městských funkcí (bydlení, služby, práce, vzdělání, kultura) prostřednictvím studia více či méně klasických architektonických typologií (prověřovaných opět v konkrétních lokalitách – v Praze, Úvalech či Žalhosticích) a jejich současných transformací či hybridizací (sociální bydlení, mateřská a základní škola, tržnice, vinařství, knihovna či multikino). Úkoly vždy řešil společně celý ateliér, který tak formou jakési interní školní soutěže hledal různé odpovědi na daná zadání (někdy pak, jako v každém správném základním výzkumu, usiloval i o adekvátní reformulaci „otázek“). Tento přístup je cenný mimo jiné v tom, že ve svém souhrnném vyústění dovoluje ukázat rozmanité možnosti, jak přistupovat k danému úkolu, prověřuje na variantách, co téma unese, a může tak inspirovat budoucí přemýšlení o využití zadaného území. Ze všech zadání vznikly dílčí publikace. Dvě taková hledání se týkala i lokality sídliště Petřin, jejichž výsledky zpřístupňuje současná expozice v Galerii Skleňák na Praze 6. Petřiny leží na západním okraji Prahy. Urbanistickou strukturu zde tvoří měřítkově přijatelná panelová zástavba první generace pražských sídlišť, která se odkazuje na koncepci regulačního plánu z první republiky, se kterou výstavba začala v enklávách řadových a rodinných domů po okrajích celého sídelního útvaru. Petřiny patří mezi jedno z prvních pražských poválečných sídlišť (1959–1969) budovaných na nezastavěných plochách poblíž centra města. Jeho autory jsou architekti Evžen Benda a Vojtěch Mixa. Sídliště je koncipováno kolem hlavní osy s tramvajovou dopravou, již tvoří ulice Na Petřinách. Kolmý rastr ulic pak na ní navazuje jednotlivé obytné bloky. Této ose dominují tři výškové bodové domy v oblasti Větrníku, na druhé straně elegantní Výzkumný ústav makromolekulární chemie AV ČR od Karla Pragera, který celou kompozici zakončuje. V 90. letech 20. století se stal součástí Petřin obytný areál Hvězda od Vlada Miluniće. Centrální náměstí bylo plánováno před Obchodním domem Petřiny, v proluce u hotelového domu, avšak nebylo nikdy realizováno. Hlavní náměstí i některé služby tedy sídliště postrádá dodnes, úplně chybí kulturní vyžití. I v posledních letech zde přibývají jen byty. Prvním úkolem ateliéru proto bylo navrhnout nové centrum sídliště s návazností na ulici Na Petřinách. Návrh měl zahrnovat víceúčelový sál a také bydlení. Studenti se úkolu zhostili každý po svém, a vznikly tak zajímavé množiny různých pojetí centrálního prostoru sídliště Petřiny. Některé projekty pracují se solitérní zástavbou, která vytváří a vymezuje veřejný prostor, jiné se snaží spíše propojit či provázat různě velké objekty do jednoho celku. Zvažovanou variantou bylo i ponechání stávajícího obchodního domu z přelomu 60. a 70. let minulého století a využití jeho skeletové konstrukce pro transformaci na novou funkci. Druhým samostatným semestrálním úkolem bylo navrhnout nové multikino o osmi sálech. Zadanou lokalitou bylo opět centrum sídliště v návaznosti na výstup z metra, kde se dnes nachází parkoviště. Mělo se jednat o samostatnou stavbu, která bude dávat jasně najevo svůj obsah jak po typologické stránce, tak svým architektonickým výrazem. Velikost sálů i jejich charakter, včetně adekvátnosti celého konceptu multikina dnes byly ponechány na vlastním uvážení každého ze studentů. Většina projektů reaguje na zadání návrhem standardního sálu pro promítání, který je netradičně architektonicky pojednán a stává se těžištěm celého sídliště Petřiny. Jiné zkoumají alternativní možnosti promítání a kombinaci kina s dalšími kulturními funkcemi. Jan Šépka patří k nejdůležitějším současným českým architektům. Navzdory tomu, že jeho tvorba je velmi autorská, vznikající v malých týmech a až tvrdohlavá v nárocích na originalitu konceptu a jeho důslednou materializaci, najdeme jeho oceňované realizace na řadě významných veřejných míst tuzemských měst – v Praze (Úpravy Jiřského náměstí na Pražském hradě), Olomouci (Úpravy Horního náměstí, Arcidiecézní muzeum), Litomyšli (Úpravy zámeckého návrší), Pardubicích (GAMPA a Sféra a veřejné prostory v areálu bývalých Winternitzových automatických mlýnů) i jinde.
Miroslava Gulbisová spolu se svým mužem Jiřím profesně tvoří architektonický ateliér homostudio, který se do povědomí odborných kruhů zapsal především vítězstvím v soutěži na pražský pomník Operace Anthropoid, který připomíná místo a událost atentátu na protektora Heydricha provedeného za 2. světové války českými výsadkáři. Oba se také poslední čtyři roky věnují záslužné roli městských architektů ve Slaném.