cena: 400 000,- Kč návrh č. 8: Peter Stec, Brian Tabolt, James Lowder, Peter Stec st. spolupráce: Ben Olschner, Brett Tabolt, Iva Kleinová, Jon Krizan, Yurou Cui, Juraj Podolak, Daniel Leone
Zdivočelý urbanismus Kultura je často popisována jako produkt, nás však zajímá její definice ve vztahu k procesu kultivace - pěstování požadovaného a postupné odbourávání nechtěného. Kultura je postupem: je společnou prací mnoha generací lidí, kteří musí mezi sebou prodiskutovat, co a jak má být kultivováno. Tvrdíme, že kulturní aktivitě prospívá přístup ke třem různým druhům prostorů. Za prvé, kultura je založená na hře a hledání. Potřebuje proto prostor pro objevování, prostor pro loudání bez tlaku k produkci a výkonu. Za druhé, kultura si vyžaduje místa pro interakci: sdílené prostory pro výměnu nových nápadů. V těchto stabilnějších prostorech vedoucích k diskuzi je kultura stále ještě nestálá a sjednávaná. Začíná ale růst a stává se rozeznatelnou a přitažlivou. Za třetí, kultura pro svou prezentaci potřebuje – ale i vytváří – typy prostorů rozpoznatelné všemi: divadlo, muzeum, koncertní sál. Tyto typy díky své stabilitě umožňují paměti propojit a srovnat různá místa a následně i jejich programy. Navrhujeme, aby uvedené tři druhy kulturních prostorů existovaly na Černé louce současně. Prostor objevování nazýváme DIVOČINOU. Prostory interakce nazýváme MÝTINAMI. Prostory pro sklízení zralých kulturních projektů nazýváme MÍSTNOSTMI. Kombinací těchto tří různorodých prostorů přiznáváme a podporujeme nepředvídatelnost jejich interakce. Například poměrně všední programy Místností svým umístěním v Divočině získávají přídech neznámého. Jak dopadne poslech precizně nacvičeného koncertu z Divočiny? Jak zareagují vodáci lhostejní k umění na výstavu současných soch viditelnou od jejich stanu? Zůstane student kulturního managementu po škole na rockový koncert? Tento návrh je tedy sám o sobě druhem kultury – experimentem s využitím veřejného prostoru. Kultivuje objevování, kde kulturu tvoří nejenom profesionální umělci, ale všichni Ostravané a Evropané. Není analytickým řešením s ideální sadou vztahů, ale schematickým strojem pro navrhování, testování a produkci možných kultur. Každý jeho kousek je pouze fragmentem nastávajícího města...
Divočina Zdravý, přirozený les roste často staletí. Kultivace Divočiny na Černé louce je tedy závazkem k dlouhé a zdravé budoucnosti tohoto místa. Divočina zde však hlavně vytváří primární stav místa: přirozený habitat pro lokální rostliny a zvířata, ale také pro lidi z Ostravy a Evropy. Různorodostí aktivit a lidí Divočina okamžitě převrací dynamiku izolace typickou kulturním enklávám. Les je místem, které mají všichni rádi, místem setkání a sblížení. Divočina na rozdíl od současného urbanismu nevytváří, ale naopak eroduje a mlží hranice. Nepřehledná a restriktivní síť na sebe napojených ulic a chodníčků je zavržena ve prospěch nediferencovaného terénu, který absorbuje všechny tyto aktivity (a více). Tento proces může začít okamžitě: všechny plochy patřící budoucímu lesu mohou být vyčištěny a existující stromy ponechány. Asfalt může být recyklován na silnice a opravy v jiných částech města, beton může být rozdrcen a přidán do země. Po vyčistění se na celé území nasadí jetel, jehož obdělání přidá do země živiny a zároveň upozorní na transformaci území. V další fázi se na určené části pozemku vytvoří pěstitelská školka, která bude stálým zdrojem nových rostlin pro výsadbu i studium. V roce 2015 se sázení stromů a management existujícího rostoucího lesa můžou stát jednou z kulturních aktivit na Černé louce. Rodiny, které při návštěvě Ostravy společně zasadí strom, se možná na něj za mnoho let vrátí podívat.
Mýtiny Nediferencovaná Divočina je místem přemíry, přebytku života, hustoty; zároveň odčítáním umožňuje vytvářet druhý typ prostoru, Mýtiny. Mýtina vytváří společné místo, místo odlišné od neforemného kontextu, místo, které se může stát kolektivním prostorem diskuze. Tyto Mýtiny jsou definované jednak absencí Divočiny a posléze i přítomností "Koberců" - zpevněného terénu, který definuje Mýtinu a poskytuje flexibilní technické zabezpečení (zásuvky, kontrola světel a zvuku, apod.). Většina Mýtin přiléhá k Místnostem, což zaručuje odlišnost jimi podporovaných akcií a specifičnost jejich prostoru. Některé Mýtiny budou ale sdílené a pomohou spojit jednotlivé místnosti ve větší celek.
Místnost Budovy nazýváme Místnostmi, protože jim je společný princip uzavření. Vnitřek mnoha Místností je buď prázdný nebo obsazený jedním či dvěma velkými objekty, které definují typ budovy (koncertní dům, divadlo, výstavní síň...) a ponechávají zbytek objemu mezi vnitřním objektem a vnější jednoduchou obálkou pro cirkulaci. Tento okrajový prostor zjednodušuje přístup a vytváří flexibilitu vnitřní orientace. Propojení vnitřku Místností s ostatními prostory na pozemku je precizně kontrolované. Zvenčí relativně nevýrazné Místnosti mají několik velkých otvorů, které propojují interiér a exteriér v místech, kde se objekty interiéru setkávají s hranicemi Místnosti. Toto uspořádání jednak poodhaluje vnitra budov, které zevnitř tajemně září coby lucerny, zároveň ale umožňuje otevření vnitřních prostorů pro představení směrem ven k Mýtinám a k Divočině. Například pódium Centra moderní hudby čelí vnitřnímu hledišti, může se však také otevřít na sousední Mýtinu pro koncert pod širým nebem.
Ekologie klastru V rámci širšího klastru Černé louky si představujeme možný vznik mnohých menších "mini-klastrů": klastru Umění, Hudby, Byznysu, Vzdělání či Rekreace. Všechna tato uskupení se navzájem prolínají a mnoho programů využívá nebo dokonce vyžaduje přístup k aktivitám v jiných "mini-klastrech". Divočina zprostředkovává mezi nimi výměny s co nejmenším omezením. Toto uspořádání umožňuje programově specifickým Místnostem sdílet prostředky jakkoliv a kdykoliv, od nejběžnějších kombinací (školní výlet do divadla) po ty nejsvéráznější (na kajacích do filharmonie). Použili jsme dvě strategie na podporu a zjednodušení interakce mezi uživateli Černé louky. Za prvé, Místnosti by měly být přístupné ze všech stran. To znamená, že se, kdykoliv to bylo možné, v přízemí nachází větší veřejný prostor. Když to možné nebylo, byl umožněn přístup na centrální dvůr nebo na smyčku veřejné cirkulace kolem vnitřního programu. Za druhé, prostory Divočiny, Mýtin a Místností jsme hybridizovali do dvou "uzlů". Tento nový typ je kondenzací společných programů celého klastru Černé louky: restaurace, kavárna, auditorium, knihovna, dílny atd. Tyto "Květiny" jsou myšleny jako sdílené zdroje. Budou nejpřirozenějšími místy pro každodenní konverzace a interakce mezi návštěvníky, obyvateli a kreativními profesionály.
Hodnocení poroty: Autory nazvaný projekt „zdivočelý urbanizmus" je experimentem s využitím veřejného prostoru pro interakci různých druhu kultur reprezentovaných různými uživateli a různými paralelními aktivitami. Objevování neznámého a nepředvídatelného, konfrontace Ostravy a Evropy. Stroj pro testování různých kultur. Zdravý přirozený les jako princip jedinečnosti architektonického řešení, členěný na divočinu, mýtiny a les jako místo setkávaní a sbližování. Jedinečný experiment s krajinou a urbanismem, originální řešení s více interpretacemi krajiny, louky, černého a ostravského fenoménu, nehierarchizované struktury pavilónového uspořádání. Jedinečné a fenomenální území a prostor. Návrh komplexně odkrývá a řeší otázky ekologie krajiny a Ostravska, sociálních a sociologických témat a vytváří autorský architektonický slovník archetypu, typologií a klastru. Projekt jako strategie životního stylu. Porota od počátku pozitivně vnímala jedinečnost a poetiku řešení, později prosakovaly porotou diskuse ohledně pozitivního interpretování „šťastného života".