Superstudio 2019 - ocenění
David Helešic, Marek Svoboda, Paula Závacká
I. označkuješ
II. ulovíš
III. nesežereš
IV. odpočineš
V. osvěžíš
VI. uc(í)tíš
Na tomto světě živ jsi jenom chvíli, ale mrtvý jsi pořád. Sivko!
S klidem zenových mistrů, plahočím se touto krajinou, po boku svého vůdce. Svítí slunéčko, občas zataženo, někdy i prší. Když vtom mi čumákem z nenadání projela důvěrně známá vůně. I v mžiku jsem zavětřil nedaleké teritorium, jež se dle mých smyslů zdálo býti značně označkované.
Mmm, šmejděníčko šmejdění. čím blíže si klestím cestu lučním kvítím, tím výrazněji se má touha po bližší specifikaci neznámého odéru stává realitou. Monumentální sloupořadí mi udává směr. Našel jsem skulinku. Jdu do baráku.
I. Supr prolízky. Mumlám si pod fousky. Potřebuji si všechno pečlivě prohlídnout. Ta široká paleta vůní a nepřeberná škála možností mě nenechává chladným. Všude kolem se tyčí elementární formy obdivuhodných kvalit. Byla by škoda toho nevyužít. Napětí se stupňuje. Lítám sem a tam. Hop, skok. Cvrk. Cvrk. Běžný proces značkování území podněcuje pocit z osobní svobody. Beru roha dírou v plotě.
II. Hmm. Tenisáček. Můj oblíbený. Budu rotovat kolem plotu, a přitom se honit s míčkem, jak kdyby nebylo zítra. Paprsky mi do kožíšku šeptají, abych se vyráchal v tom šáší okolo. Udělám otočku, tři dřepy, kotoul. Podrbu se na zadních, beru tlapky na ramena a frčim pryč. Větřím totiž další dobrodružství.
III. Mezitím stíhám označkovat jeden z mnoha pilířů, jenž se mi naskýtá před bránou do ráje. Něco mi to tu připomíná. Tečou mi sliny jak bráškům od I. P. Pavlů. Tahle vykutálená zatáčka je plná neurčitých prvků, které jsem už někdy pozřel. Solidní masíčko. Chvíle rozjímání se ztrácí díky volání mého mistra. Nemohu si však pomoct. řeším, jak vybrat tenhle vypečený krucánek.
IV. Míjím rostlinstvo. Hledám východisko. Náhle mě přepadla spásná myšlenka. Jako správný psék se natáhnu na támhle tom místě. Proč? Ptáte se. Poněvadž se toho času slunce rozhodlo, že tento báječný den udělá ještě vřelejším. Sním, či bdím? Z té pohody mi zrovna tak akorát vyschlo v tlamě. A kde je Mistr? Udávám se v tempo s jazykem na bačkorách.
V. Eeh. Heuréka. Zatímco se chladím na vlně něžných břehů, ujišťuje mě fakt, že vůdce je blízko. Chlemt, chlemt ... šplouch. Unešený proudem vody, promočenej kožíšek, dobírá si mě slastný pocit z toho, že tento systém to umožňuje. Ucítil jsem mistra, na vlně flow však trvám. Východisko je blíž, než předpokládám.
VI. V hlavě mi nenechavě proudí idea věčné smyčky skotačení kolem této podivuhodné struktury. Nedá se svítit. Jemné vodítko mne vede k tomu, abych uc(í)til památku. Zde odpočívá jeden z mnoha božských prototypů. Na tomto světě živ jsi jenom chvíli, ale mrtvý jsi pořád. Sivko!
Rozhodli jsme se definovat univerzální činnosti, které jsou pro každého psa důležité, které rád dělá a kterými si každodenně prochází. šest těchto příhod tvoří architekturu Sivkova mausolea. Určujícím navigačním nástrojem je smyslové vnímání psa. řazení jednotlivých prostor mausolea je akcentováno osamělým sloupem, jenž je nabídnut k pravidelnému označkování a který vede psa dál.
Navzdory faktu, že pes je malý živočich, navrhujeme mu monumentální prostor, do kterého člověk nemůže vstoupit. 120 metrů dlouhý, 12 metrů široký. člověk se však může volně procházet kolonádou obklopující mausoleum, což mu zároveň umožňuje občasný vizuální i zvukový kontakt s jeho psem. Díky této dobrodružné návštěvě je možné plnohodnotně uctít Sivkovu památku ostatními psy, i jejich majiteli. Samostatně, ale i ve smečkách s přáteli.
II. ulovíš
III. nesežereš
IV. odpočineš
V. osvěžíš
VI. uc(í)tíš
Na tomto světě živ jsi jenom chvíli, ale mrtvý jsi pořád. Sivko!
S klidem zenových mistrů, plahočím se touto krajinou, po boku svého vůdce. Svítí slunéčko, občas zataženo, někdy i prší. Když vtom mi čumákem z nenadání projela důvěrně známá vůně. I v mžiku jsem zavětřil nedaleké teritorium, jež se dle mých smyslů zdálo býti značně označkované.
Mmm, šmejděníčko šmejdění. čím blíže si klestím cestu lučním kvítím, tím výrazněji se má touha po bližší specifikaci neznámého odéru stává realitou. Monumentální sloupořadí mi udává směr. Našel jsem skulinku. Jdu do baráku.
I. Supr prolízky. Mumlám si pod fousky. Potřebuji si všechno pečlivě prohlídnout. Ta široká paleta vůní a nepřeberná škála možností mě nenechává chladným. Všude kolem se tyčí elementární formy obdivuhodných kvalit. Byla by škoda toho nevyužít. Napětí se stupňuje. Lítám sem a tam. Hop, skok. Cvrk. Cvrk. Běžný proces značkování území podněcuje pocit z osobní svobody. Beru roha dírou v plotě.
II. Hmm. Tenisáček. Můj oblíbený. Budu rotovat kolem plotu, a přitom se honit s míčkem, jak kdyby nebylo zítra. Paprsky mi do kožíšku šeptají, abych se vyráchal v tom šáší okolo. Udělám otočku, tři dřepy, kotoul. Podrbu se na zadních, beru tlapky na ramena a frčim pryč. Větřím totiž další dobrodružství.
III. Mezitím stíhám označkovat jeden z mnoha pilířů, jenž se mi naskýtá před bránou do ráje. Něco mi to tu připomíná. Tečou mi sliny jak bráškům od I. P. Pavlů. Tahle vykutálená zatáčka je plná neurčitých prvků, které jsem už někdy pozřel. Solidní masíčko. Chvíle rozjímání se ztrácí díky volání mého mistra. Nemohu si však pomoct. řeším, jak vybrat tenhle vypečený krucánek.
IV. Míjím rostlinstvo. Hledám východisko. Náhle mě přepadla spásná myšlenka. Jako správný psék se natáhnu na támhle tom místě. Proč? Ptáte se. Poněvadž se toho času slunce rozhodlo, že tento báječný den udělá ještě vřelejším. Sním, či bdím? Z té pohody mi zrovna tak akorát vyschlo v tlamě. A kde je Mistr? Udávám se v tempo s jazykem na bačkorách.
V. Eeh. Heuréka. Zatímco se chladím na vlně něžných břehů, ujišťuje mě fakt, že vůdce je blízko. Chlemt, chlemt ... šplouch. Unešený proudem vody, promočenej kožíšek, dobírá si mě slastný pocit z toho, že tento systém to umožňuje. Ucítil jsem mistra, na vlně flow však trvám. Východisko je blíž, než předpokládám.
VI. V hlavě mi nenechavě proudí idea věčné smyčky skotačení kolem této podivuhodné struktury. Nedá se svítit. Jemné vodítko mne vede k tomu, abych uc(í)til památku. Zde odpočívá jeden z mnoha božských prototypů. Na tomto světě živ jsi jenom chvíli, ale mrtvý jsi pořád. Sivko!
Rozhodli jsme se definovat univerzální činnosti, které jsou pro každého psa důležité, které rád dělá a kterými si každodenně prochází. šest těchto příhod tvoří architekturu Sivkova mausolea. Určujícím navigačním nástrojem je smyslové vnímání psa. řazení jednotlivých prostor mausolea je akcentováno osamělým sloupem, jenž je nabídnut k pravidelnému označkování a který vede psa dál.
Navzdory faktu, že pes je malý živočich, navrhujeme mu monumentální prostor, do kterého člověk nemůže vstoupit. 120 metrů dlouhý, 12 metrů široký. člověk se však může volně procházet kolonádou obklopující mausoleum, což mu zároveň umožňuje občasný vizuální i zvukový kontakt s jeho psem. Díky této dobrodružné návštěvě je možné plnohodnotně uctít Sivkovu památku ostatními psy, i jejich majiteli. Samostatně, ale i ve smečkách s přáteli.
0 komentářů
přidat komentář
