Rozhovor s Przemo Łukasikem z Medusa Group
Polský ateliér, který v roce 1997 založila dvojice architektů Przemo Łukasik a Łukasz Zagała, je bytostně spjatý s postindustriálním územím Horního Slezska, kde spočívá těžiště jejich projektů zaměřených na oživení zapomenutých oblastí. Před dvaceti lety Przemo Łukasik pro svoji rodinu přestavěl opuštěný důlní objekt na prostorný loft a v současnosti jejich ateliér usiluje o záchranu důlní věže Krystyna v Bytomu. Jinak však Medusa Group staví po celém území Polska a jejich realizace zaslouženě sklízí mezinárodní zájem.
Kancelář Medusa Group jste založili před více než čtvrt stoletím v polském městě Bytom, které leží na půli cesty mezi Chořovem a Zabrze, odkud pocházíte. Bylo rozhodování o založení ateliéru tak jednoduché?
Medusa Group tvoří skupina návrhářů, které jsme postupně soustředili okolo našich projektů. Naše studio jsme založili hned po studiích v Polsku a Paříži. Jako studenti jsme pracovali v různých ateliérech a účastnili se mnoha soutěží. Tak jsme se snažili získat první zkušenosti. Praxi jsme absolvovali v Berlíně a Paříži. Pracovali jsme v pařížských kancelářích Odile Decq a Jeana Nouvela.
Je třeba zmínit, že to bylo v devadesátých letech, kdy měl internet plazivou rychlost a počítačové programy jako Revit nebo 3D Studio MAX ještě nebyly k dispozici.
Nejprve jsme sídlili v malých prostorech v Gliwicích, následně jsme naše studio přestěhovali do velkého podkrovního skladu v Bytomi. Prázdná průmyslová budova v centru města původně sloužila jako dílna.
My jsme se ji snažili přizpůsobit našim potřebám a vyjádřit také náš uvážlivý přístup k navrhování, který dokáže respektovat kontext, reagovat na potřeby uživatelů, využít omezený rozpočet a zužitkovat stávající potenciál budovy.
Bytom je sice jedno z nejstarších měst v Horním Slezsku, ale v současnosti prochází obdobím konce těžby uhlí i těžkého průmyslu. Jak se s tím vypořádává město, jeho obyvatelé a vy?
Bytom je mé rodné město. Jeho historie je opravdu velmi dlouhá a jeho charakter je úzce spjatý s průmyslovou výrobou. Má krásnou architekturu, nejen tu průmyslovou. Jsou tu významné budovy Slezské opery, baletní školy, hudební školy, kostely a krásné secesní činžáky. Toto město hodně utrpělo, když bylo uhlí vytěžené zpod jeho základů odvezeno k vytápění mnoha domácností v Polsku i v zahraničí. Postupně začaly jeho budovy chátrat. Když přišla doba ekonomických a politických změn a téměř všechny doly byly uzavřeny, začala jeho obec trpět. Lidé přišli o práci a průmyslové budovy začaly zet prázdnotou.
Dnes se s obtížemi snaží najít pro sebe novou perspektivu a naplnit postindustriální substanci opět životem.
Já jsem se před dvaceti lety přestěhoval se svou mladou rodinou do bývalé lampárny v důlním areálu a žiji tam dodnes. Právě zde jsem vychoval své syny, kteří dnes studují architekturu. Myslím, že místo, kde vyrůstali, je pro ně nejen osobní zkušeností, že postindustriální architektura může sloužit i jiným účelům, ale může také přispět k vyrovnání dopadů na životní prostředí. Nezanedbatelná je i historická kontinuita této krajiny.
V okolí Bytomi realizujete stavby pro auditorské firmy nebo vývojářské herní společnosti, kterým se zadařil přechod na digitalizaci a novou ekonomiku. Jak častý je tento model?
V Bytomi jsme navrhli několik bytových domů, které se v současné době realizují. Zasazujeme se o to, aby v siluetě města zůstaly zachovány stavby, které jsou důležité pro místní kulturu, jako je teplárna Szombierki nebo dnes již osamocená důlní věž Krystyna. Jedná se o pozůstatky těžkého průmyslu, které by měly zůstat zachovány pro budoucí generace. Aktivity na pomezí architektury a uměleckých instalací jsou pro nás často způsobem, jak sdělit veřejnosti potřebu pečovat o tyto budovy. Věřím, že budou mít pozitivní efekt a že tyto budovy budou i nadále vyprávět příběh mého města Bytom.
Jednou z vašich prvních realizací bylo vlastní bydlení. Tzv. 'Bolk loft' využívá bývalou budovu na čištění lamp pr horníky. Zároveň jste také zrecyklovali schodišťovou věž z jiného staveniště. Vzbudilo to zájem. Něco podobného v Polsku nebylo k vidění. Našli se i další investoři, kteří by šli do podobného dobrodružství?
Můj vlastní dům Bolko Loft dnes představuje manifest, i když jsem to nikdy neplánoval. Nastěhoval jsem se do něj už před dvaceti lety a vychoval v něm své syny. Když jsem tuto starou lampárnu přestavoval na náš domov, použil jsem staré schodiště z jiné stavby a další recyklované materiály. Můj dům recykluje části vysloužilého průmyslového závodu.
Dnes všichni počítáme spotřebu CO2 a přirozeně se staráme o životní prostředí. V té době jsem myslel jen na to, jak za málo peněz vybavit domov pro své děti. Nevěděl jsem, že nás čeká pandemie, ekonomická krize, válka na Ukrajině a že musíme navrhovat a stavět zodpovědněji. Dnes už víme, že nejekologičtější budova je ta, která nebyla postavena. Druhá v pořadí je ta, která již existuje a kterou je třeba šikovně přizpůsobit.
Rozhovor původně vznikl pro časopis Intro 25 - Kov.
Medusa Group tvoří skupina návrhářů, které jsme postupně soustředili okolo našich projektů. Naše studio jsme založili hned po studiích v Polsku a Paříži. Jako studenti jsme pracovali v různých ateliérech a účastnili se mnoha soutěží. Tak jsme se snažili získat první zkušenosti. Praxi jsme absolvovali v Berlíně a Paříži. Pracovali jsme v pařížských kancelářích Odile Decq a Jeana Nouvela.
Je třeba zmínit, že to bylo v devadesátých letech, kdy měl internet plazivou rychlost a počítačové programy jako Revit nebo 3D Studio MAX ještě nebyly k dispozici.
Nejprve jsme sídlili v malých prostorech v Gliwicích, následně jsme naše studio přestěhovali do velkého podkrovního skladu v Bytomi. Prázdná průmyslová budova v centru města původně sloužila jako dílna.
My jsme se ji snažili přizpůsobit našim potřebám a vyjádřit také náš uvážlivý přístup k navrhování, který dokáže respektovat kontext, reagovat na potřeby uživatelů, využít omezený rozpočet a zužitkovat stávající potenciál budovy.
Bytom je sice jedno z nejstarších měst v Horním Slezsku, ale v současnosti prochází obdobím konce těžby uhlí i těžkého průmyslu. Jak se s tím vypořádává město, jeho obyvatelé a vy?
Bytom je mé rodné město. Jeho historie je opravdu velmi dlouhá a jeho charakter je úzce spjatý s průmyslovou výrobou. Má krásnou architekturu, nejen tu průmyslovou. Jsou tu významné budovy Slezské opery, baletní školy, hudební školy, kostely a krásné secesní činžáky. Toto město hodně utrpělo, když bylo uhlí vytěžené zpod jeho základů odvezeno k vytápění mnoha domácností v Polsku i v zahraničí. Postupně začaly jeho budovy chátrat. Když přišla doba ekonomických a politických změn a téměř všechny doly byly uzavřeny, začala jeho obec trpět. Lidé přišli o práci a průmyslové budovy začaly zet prázdnotou.
Dnes se s obtížemi snaží najít pro sebe novou perspektivu a naplnit postindustriální substanci opět životem.
Já jsem se před dvaceti lety přestěhoval se svou mladou rodinou do bývalé lampárny v důlním areálu a žiji tam dodnes. Právě zde jsem vychoval své syny, kteří dnes studují architekturu. Myslím, že místo, kde vyrůstali, je pro ně nejen osobní zkušeností, že postindustriální architektura může sloužit i jiným účelům, ale může také přispět k vyrovnání dopadů na životní prostředí. Nezanedbatelná je i historická kontinuita této krajiny.
V okolí Bytomi realizujete stavby pro auditorské firmy nebo vývojářské herní společnosti, kterým se zadařil přechod na digitalizaci a novou ekonomiku. Jak častý je tento model?
V Bytomi jsme navrhli několik bytových domů, které se v současné době realizují. Zasazujeme se o to, aby v siluetě města zůstaly zachovány stavby, které jsou důležité pro místní kulturu, jako je teplárna Szombierki nebo dnes již osamocená důlní věž Krystyna. Jedná se o pozůstatky těžkého průmyslu, které by měly zůstat zachovány pro budoucí generace. Aktivity na pomezí architektury a uměleckých instalací jsou pro nás často způsobem, jak sdělit veřejnosti potřebu pečovat o tyto budovy. Věřím, že budou mít pozitivní efekt a že tyto budovy budou i nadále vyprávět příběh mého města Bytom.
Jednou z vašich prvních realizací bylo vlastní bydlení. Tzv. 'Bolk loft' využívá bývalou budovu na čištění lamp pr horníky. Zároveň jste také zrecyklovali schodišťovou věž z jiného staveniště. Vzbudilo to zájem. Něco podobného v Polsku nebylo k vidění. Našli se i další investoři, kteří by šli do podobného dobrodružství?
Můj vlastní dům Bolko Loft dnes představuje manifest, i když jsem to nikdy neplánoval. Nastěhoval jsem se do něj už před dvaceti lety a vychoval v něm své syny. Když jsem tuto starou lampárnu přestavoval na náš domov, použil jsem staré schodiště z jiné stavby a další recyklované materiály. Můj dům recykluje části vysloužilého průmyslového závodu.
Dnes všichni počítáme spotřebu CO2 a přirozeně se staráme o životní prostředí. V té době jsem myslel jen na to, jak za málo peněz vybavit domov pro své děti. Nevěděl jsem, že nás čeká pandemie, ekonomická krize, válka na Ukrajině a že musíme navrhovat a stavět zodpovědněji. Dnes už víme, že nejekologičtější budova je ta, která nebyla postavena. Druhá v pořadí je ta, která již existuje a kterou je třeba šikovně přizpůsobit.
Rozhovor původně vznikl pro časopis Intro 25 - Kov.
0 komentářů
přidat komentář
