Vlaky a vítr se ženou k předměstí od BNF (Bibliothèque François Mitterrand). Mraky klouzají po pololesklé polotransparentní fasádě Hotel industriel Jean Berlier - kancelářském hranolu od Dominique Perrault. Pod ním kolejiště, radiála, podjezdy a nadjezdy, mosty a křižovatky. Vstup A, sedmé podlaží, výtah, pod námi se kříží auta, vlaky, lodě… sledujeme cvrkot kolem.
Zrozen budoucím architektem?
Dominique Perrault sportovně v černém, brada dvoudenní sůl a pepř. Sedíme v rozlehlé místnosti prosvětlené slunečními paprsky odpoledního slunce. "Začínal jsem z ničeho a nikde jsem nebyl", náhle vysvětluje. "Nikdy jsem nechtěl být architektem. Nyní snad ješte méně než předtím. Architekti s touto ambicí se zřídka kdy stávají architekty. Avšak ti, kdož si to nepřejí se stávají něčím daleko větším. Já jsem chtěl býti umělcem", říká. V mládí byla malba jeho velikou vášní. "Umění pramenící z gesta, zuřivé umění: hadry voskovaných pláten." S náznakem ironie a politování uvádí, že jeho rodiče chtěli, ať se učí řemeslu. "Architektura je profese, jejíž studium je dlouhé, je to drsné, je to obtížné - neumožňuje mi to následovat moji malířskou vášeň."
Na druhou stranu
Hovoříme, pod námi Paříž a neustávající pohyb. Perrault vysvětluje co znamená aller au-del? – projít na druhou stranu, nalézt. "Dnes je architektura opravdu struktivní, redukovaná. Architekti hledí na architekturu. To není pro mne. Mě zajímá prostředí, tvorba nové koncepce přírody, krajiny. Umělá příroda, samozřejmě se stromy – stromy jako výtvory. Myšlenka krajiny jako budovy, ve které vytvoříme ulice, budovy, zahrady, hory … kde žijí lidé." Je taková Paříž? Perrault se kousne do jazyku. "Paříž je město pro turisty. Už dlouho není nejvýznamnějším městem na světě. Dnes už jsou mnohem zajímavější města jako Grenoble, Lyon, Nantes a Lille, protože procházejí zásadními proměnami a vývojem. Budoucnost Francie tkví zde, ne v Paříži."
Tvorba je zdlouhavý proces
"Nejtěžší je nalézt myšlenku. Možná od této chvíle uběhne třicet let, ale pokud máte koncept, zbytek je hračka. Od toho momentu přijde další myšlenka, další a další nápad." Vstupuji do toho a ptám se, co byla jeho první myšlenka. Odpovídá: "Co to bylo? Nevím", vyprskne smíchy. "Nevím, kde jsem začal a kam směřuji" Rusové říkají: "Nothing is possible, everything is possible. Pro architekta je nic možné, ale v architektuře je možné vše."
Co je podle vás projekt? "Projekt je koncepční proces-postoj, jenž se vyvíjí, ovlivňuje, mění, a přizpůsobuje.To je pro mne jedinečné a mimořádné. Běh tohoto procesu ovlivňují politici, ekonomové, funkce, zkušenost a estetické chápání."
Perraultovy práce nalezneme v největších městech. Velodrom a bazén v Berlíně jsou, jak sám říká, jeho manifestem. "Tyto budovy setrvají jako součást naší historie, schopné produkovat další rozměr a nové příběhy."
BNF
Perrault zajisté zanechal v Paříži svoji stopu. V roce 1989 začíná pracovat na projektu Bibliothèque National de France (BNF). "Mitterrand (prezident Francie v osmdesátých let), vybral Perraulta pro svoji vizi. Viděl proměnu společnosti díky architektuře - v její historii, kdy veřejné budovy jsou odrazem společnosti a její vyspělosti. Osobně spatřuji architekturu více jako tvorbu prostředí", říká Perrault. Pyramida v Louvre, archa na Défense, budova opery na náměstí Bastille, jsou archetypy vycházející ze základních geometrických forem. "Národní knihovna je opakem – je abstrakcí. Místo funguje jako konceptuální prostor, kde knihovna vytváří nové prostředí, prostor, stejně jako pyramida v Louvre je odkazem naší historie."
24 hodin
Pracovní den D.P. začíná za raního úsvitu a končí po setmění, ačkoli práce na projektech realizovaných po celém světě prakticky nikdy neustane. "Každým momentem, dnem i nocí mé projekty spatřují světlo světa", říká. "Neuvěřitelné, toto je moderní společnost!" V současné době pracuje na projektech jako je evropský Soudní dvůr v Lucembursku, operní scéna Mariinsky II v Petrohradu, olympijské tenisové centrum v Madridu, univerzita v Severní Koreji. "Ještě jsem nepostavil muzeum, v soutěžích jsem byl vždy druhý".
Evropská architektura
"Existuje". Dodává s přesvědčním. "Každá země v procesu svého rozvoje se snaží postavit evropskou architekturu, nabídnout lidem sny." Jaká je evropská architektura? "Konformní, měštácká, malá a pohodlná - jako já!" Vyprskne smíchy. Na Paříž se snáší noc a já opouštím fascinující svět cvrkotu kolem, svět kde Dominique Perraut vytváří svá nová teritoria.
Jan Goebel: Pink Vertical Territory
Z vod Dunaje vyrůstá dvojice věží… Hranoly svěží…
Hladové ukusují podlažní plochu, ukusují z prostoru… odhalují svoje růžové vnady... Smějí se k sluníčku z výšky 200 a 140 metrů… Tu! Tam! A tady!...