Teplo, které produkují sálavá akumulační kamna, je velice podobné příjemnému slunečnímu záření. Je to stoprocentně zdravá, staletími prověřená forma vytápění, přinášející uživateli vysoký komfort obsluhy. Běžný interval přikládání je totiž u kamen 12 hodin a palivo odhořívá více než hodinu. Pokud jsou kamna opatřena dvířky s prosklením, přináší tak uživateli možnost pohledu do ohně. Díky dvěma přiložením za 24 hodin je zajištěn konstantní přísun tepelné energie do objektu. Velkou výhodou akumulačních kamen je, že díky sálavému teplu nevzniká vrstvení do tepelných zón a teplota v místnosti je tak od podlahy po strop konstantní.
Akumulační kamna jsou většinou prostorově poněkud náročnější, než obyčejný krb. Výhodou je, že možnosti provedení a designu jsou velmi široké. Akumulační kamna mohou být krásnou dominantou jak v klasické chalupě, tak i v moderním domě.
Kamna jsou dispozičně poněkud větší, protože mimo ohniště skrývají pod svým pláštěm především masu akumulačního materiálu. Právě díky tomuto materiálu hřejí kamna ještě dlouho po dohoření. Velice často bývají opatřeny takzvaným ležením, nebo vytápěnou lavičkou, která je dalším velkým bonusem pro uživatele. Jen si představte, že v sychravý a chladný den po vycházce venku sednete na keramickou vytápěnou lavičku a necháte se nahřívat příjemným sálavým teplem.
Díky modernímu stavitelství rodinných domů má dnes většina vytápěných objektů tepelnou ztrátu pod 10kW. Tepelná ztráta vyjadřuje, kolik objekt ztratí tepla větráním a prostupem tepla stavebními konstrukcemi za jednu hodinu. Zjednodušeně řečeno stejné množství tepla musíme do objektu každou hodinu přivést, abychom v domě udrželi požadovanou teplotu. Je však třeba přihlédnout na fakt, že tepelná ztráta je určována pro teplotní extrém od -18°C do -10°C (v závislosti na oblasti a nadmořské výšce). Nejčastěji se venkovní teploty v topných dnech pohybují okolo cca 2°C až 4°C. Pro tuto teplotu je po té tepelná ztráta objektu přibližně poloviční.
Když k tomu přičteme fakt, že většinou kamny vytápíme pouze část domu, tak reálné ztráty, které musí být kamny vykryty jsou jen několik málo kilowatů za hodinu.
Pokud jsou kamna naddimenzovaná na vykrytí tepelných ztrát při průměrné venkovní teplotě okolo 2°C až 4°C, je možné při snížení venkovní teploty zvýšit intenzitu přikládání do kamen a přejít z režimu dvanáctihodinového přikládání do režimu osmihodinového přikládání. Tím lze překlenout takové dny, kdy není potřeba využívat jiného zdroje tepelné energie.
Vnitřním jádrem akumulačních kamen je ohniště s akumulačním tahovým systémem. Ohniště je speciálně vykonstruováno tak, aby bylo schopno vytvořit vysoké výstupní teploty spalin. Takové horké spaliny se poté nechávají projít tahovým systémem, který je vytvořen z akumulačního materiálu. Jeho délka, tloušťka stěn a tvar je nutné pro konkrétní stavbu a komín naddimenzovat. Pro toto dimenzování využíváme jak tradiční výpočtové metody, tak moderní softwary využívané v celé Evropě.
Tahový systém je dimenzován takovým způsobem, aby spaliny po jeho opuštění vstupovaly do komína dostatečně „studené“. Tímto předáním energie tahovému systému je dosaženo maximální účinnosti akumulačních kamen.
Akumulační kamna (často nazývaná „kachlová kamna“) můžeme nazývat sálavou stavbou. To proto, že tepelná energie je jádrem kamen sálána do pláště kamen, který se díky svým tepelně-vodivým vlastnostem prohřeje na příjemné povrchové teploty 40°C až 60°C. Tímto ohřátím pláště je energie postupně předávána do prostoru v okolí kamen sáláním (infračerveným zářením).
U akumulačních kamen je extrémně důležité po dohoření v ohništi zavřít přívod spalovacího vzduchu. To lze udělat ručně nebo automaticky přívod vzduchu zavře elektronická regulace hoření.