Zpráva z pražské přednášky Christopha Gantenbeina
Na třetí jarní přednášku se Kruhu podařilo do pražského Světozoru pozvat zástupce nejmladší švýcarské architektonické scény. V Christophu Gantenbeinovi z basilejského kanceláře Christ & Gantenbein řada odborníků spatřuje nástupce basilejského ateliéru Herzog & de Meuron.
Pro název přednášky „More than a hundred Years“ si Christoph Gantenbein vypůjčil název jejich výstavy, kterou společně se Stefano Graziani představili na loňské architektonickém bienále v Benátkách, kde se snažili odpovědět na otázky trvanlivosti formy v čase a podívat se na vlastní tvorbu s odstupem padesáti let. Pro Christa s Gantenbeinem nespočívá budoucnost pouze v hledání novinek, ale také v obeznámení se s minulostí a vztažení jejich návrhů k historií (často třeba jen intelektuálním způsobem).
Christoph Gantenbein vystudoval architekturu na ETH v Curychu a hned po škole založil v Basileji se svým spolužákem Emanuelem Christem vlastní ateliér. Krátce poté se jim podařilo uspět v několika významných soutěžích a dnes jejich kancelář zaměstnává 35 architektů. V pouhých třiceti letech se jim podařilo zvítězit v soutěži na dostavbu Národního musea v Curychu, které se slavnostně otevřelo v minulém roce. Na novém objektu usilovně pracovali dlouhých patnáct let, přičemž výsledná monolitická forma vytváří ostrý kontrast k historizující budově muzea (1898). Pomáhá uzavřít prohlídkový okruh i celkovou dispozici a zároveň vytváří dialog mezi starými a novými částmi. Po konstrukční stránce dům představuje obří most klenoucí čtyřicet metrů barokní zahradou poblíž curyšského hlavního nádraží. Přitom nemusely být použity žádné složité konstrukce. Stejně tak fasáda z tufového betonu vznikala na základě potřeb vnitřního provozu: obří kruhová okna byla vyříznuta tam, kde to klient vyžadoval.
Další z celkem jedenácti představených projektů byla překvapivě kniha, která vzešla z jejich studijní cesty po Itálii. Díky stipendiu si architekti pořídili ojetý automobil a vypravili se čerpat inspiraci na jih Evropy. Stejnou měrou přitom čerpali z ikonických budov jako i objevování kouzla obyčejných prostorů u anonymních staveb. Tyto snímky pak doložili na berlínské výstavě před pěti lety, kde je (někdy až provokativně) stavěli do kontrastu se svými realizacemi. Gantenbein v průběhu večera představil ještě další dvě knihy, které jsou výsledkem vědecké práce studentů ETH zabývajícími se typologií “nudné architektury“ tvořící většinu světových metropolí. Na těchto příkladech ukázal jejich hledání krásy v obyčejných věcech a zároveň, že publikování přikládají podobný význam jak stavění.
První dokončenou realizací Christopha Gantenbeina byl rodinný dům pouhých deset metrů od železniční dráhy, který navrhli pod čerstvými dojmy ze studijní cesty po Itálii (2001). Svým návrhem se nesnažili železnici oddělit, ale stala se součástí každodenního života obyvatel.
Následující projekty byly rovněž spjaté se železnicí, kdy se jim podařilo obrátit místní omezení ve celkový prospěch stavby. Gantenbein v průběhu večera postupně odkrýval příběhy dalších projektů. Za výraznými objekty se vždy ukrývala snaha o logické propojení s místem po formální i materiálové stránce. Autoři si uvědomují, že jejich stavba nemusí být za každou cenu dokonalá. Stejně jako nudným opakováním identických a standardizovaných prvků lze vytvořit hlavní motiv celého návrhu, který přiláká pozornost. Neočekávané cesty hledají také v novém způsobu využití prostorů. Vhodnou prostorovou skladbou a volbou otvorů dokáží zahradnímu kontejneru z lepenky vtělit charakter velkolepého paláce. Na příkladu dostavby uměleckého muzea v Basileji dokazují, že k archetypální prvkům lze stále přistupovat novým způsobem: vlys známý z antických chrámů může stejně dobře posloužit ke sdělování informací na fasádě současného muzea. Potenciál tvorby Christa s Gantenbeinem se ukrývá v rafinované schopnosti interpretovat historii novým způsobem.
Prvního června se můžete těšit na libereckého děkana Zdeňka Fránka z a polského architekta Piotra Brzozu, kteří tentokrát vystoupí v opuštěné funkcionalistické památce DUP39 na Národní třídě. Na podzim nás pak čeká řada tvůrců z Řecka, Portugalska nebo Maďarska, kteří u Čechách vystoupí vůbec poprvé.
Pro název přednášky „More than a hundred Years“ si Christoph Gantenbein vypůjčil název jejich výstavy, kterou společně se Stefano Graziani představili na loňské architektonickém bienále v Benátkách, kde se snažili odpovědět na otázky trvanlivosti formy v čase a podívat se na vlastní tvorbu s odstupem padesáti let. Pro Christa s Gantenbeinem nespočívá budoucnost pouze v hledání novinek, ale také v obeznámení se s minulostí a vztažení jejich návrhů k historií (často třeba jen intelektuálním způsobem).
Christoph Gantenbein vystudoval architekturu na ETH v Curychu a hned po škole založil v Basileji se svým spolužákem Emanuelem Christem vlastní ateliér. Krátce poté se jim podařilo uspět v několika významných soutěžích a dnes jejich kancelář zaměstnává 35 architektů. V pouhých třiceti letech se jim podařilo zvítězit v soutěži na dostavbu Národního musea v Curychu, které se slavnostně otevřelo v minulém roce. Na novém objektu usilovně pracovali dlouhých patnáct let, přičemž výsledná monolitická forma vytváří ostrý kontrast k historizující budově muzea (1898). Pomáhá uzavřít prohlídkový okruh i celkovou dispozici a zároveň vytváří dialog mezi starými a novými částmi. Po konstrukční stránce dům představuje obří most klenoucí čtyřicet metrů barokní zahradou poblíž curyšského hlavního nádraží. Přitom nemusely být použity žádné složité konstrukce. Stejně tak fasáda z tufového betonu vznikala na základě potřeb vnitřního provozu: obří kruhová okna byla vyříznuta tam, kde to klient vyžadoval.
Další z celkem jedenácti představených projektů byla překvapivě kniha, která vzešla z jejich studijní cesty po Itálii. Díky stipendiu si architekti pořídili ojetý automobil a vypravili se čerpat inspiraci na jih Evropy. Stejnou měrou přitom čerpali z ikonických budov jako i objevování kouzla obyčejných prostorů u anonymních staveb. Tyto snímky pak doložili na berlínské výstavě před pěti lety, kde je (někdy až provokativně) stavěli do kontrastu se svými realizacemi. Gantenbein v průběhu večera představil ještě další dvě knihy, které jsou výsledkem vědecké práce studentů ETH zabývajícími se typologií “nudné architektury“ tvořící většinu světových metropolí. Na těchto příkladech ukázal jejich hledání krásy v obyčejných věcech a zároveň, že publikování přikládají podobný význam jak stavění.
První dokončenou realizací Christopha Gantenbeina byl rodinný dům pouhých deset metrů od železniční dráhy, který navrhli pod čerstvými dojmy ze studijní cesty po Itálii (2001). Svým návrhem se nesnažili železnici oddělit, ale stala se součástí každodenního života obyvatel.
Následující projekty byly rovněž spjaté se železnicí, kdy se jim podařilo obrátit místní omezení ve celkový prospěch stavby. Gantenbein v průběhu večera postupně odkrýval příběhy dalších projektů. Za výraznými objekty se vždy ukrývala snaha o logické propojení s místem po formální i materiálové stránce. Autoři si uvědomují, že jejich stavba nemusí být za každou cenu dokonalá. Stejně jako nudným opakováním identických a standardizovaných prvků lze vytvořit hlavní motiv celého návrhu, který přiláká pozornost. Neočekávané cesty hledají také v novém způsobu využití prostorů. Vhodnou prostorovou skladbou a volbou otvorů dokáží zahradnímu kontejneru z lepenky vtělit charakter velkolepého paláce. Na příkladu dostavby uměleckého muzea v Basileji dokazují, že k archetypální prvkům lze stále přistupovat novým způsobem: vlys známý z antických chrámů může stejně dobře posloužit ke sdělování informací na fasádě současného muzea. Potenciál tvorby Christa s Gantenbeinem se ukrývá v rafinované schopnosti interpretovat historii novým způsobem.
Prvního června se můžete těšit na libereckého děkana Zdeňka Fránka z a polského architekta Piotra Brzozu, kteří tentokrát vystoupí v opuštěné funkcionalistické památce DUP39 na Národní třídě. Na podzim nás pak čeká řada tvůrců z Řecka, Portugalska nebo Maďarska, kteří u Čechách vystoupí vůbec poprvé.
0 komentářů
přidat komentář
