Postřehy z pracovní skupiny s Güntherem Vogtem a Ákosem Moravánszkym
Na pátečním Kruhu se švýcarskými architekty Güntherem Vogtem a Ákosem Moravánszkym převažovaly především kapacity z oboru krajinářské architektury. Diskutovaná témata se točila v mnoha směrech kolem všech hlavních složek oboru, jako je historie, teorie i praxe. Krajinářská architektura je v současné době nahlížena jako do jisté míry nový obor nebo lépe řečeno obor nově zasahující do širších oblastí urbanizovaného prostoru. Důraz diskuse a zároveň zaměření všech účastníků tak byly namířeny na vývoj krajinářské architektury, způsob výuky nových generací odborníků nebo její prezentaci přidruženým oborům a veřejnosti.
Oba hlavní hosté hovořili o svých zkušenostech s výukou studentů na ETH v Curychu. Představovali nové přístupy ve výuce, které se snaží především spojovat zdánlivě neslučitelné, a tedy běžně odděleně vyučované části oboru. Příkladem je propojení historie a teorie nebo propojení teorie a praxe. Syntéza těchto oblastí z jejich pohledu motivuje studenty k samostatnější práci a svébytnému uvažování. Citlivý a lokální způsob práce odpovídá jednomu z hlavních a především Güntherem Vogtem propagovaných směrů krajinářské architektury. Dle obou řečníků úspěch projektu spočívá v pečlivé znalosti prostředí, ve kterém se architekt pohybuje, a citlivě promyšlených zásazích, které do něj následně vkládá. Klíčové je například studium historických pramenů, pocit sounáležitosti s historií a navazování na ni nebo důsledné pochopení používaných materiálů. Nutno dodat, že tento směr pojetí architektury je ve Švýcarsku velmi úspěšný, známý je tím například architekt Peter Zumthor, se kterým mimo jiné Günther Vogt také spolupracuje.
Tato tendence propagující ekologii a lokálnost je dále rozvíjena praxí. Günther Vogt není zastánce velkolepých ikonických vizí, ba naopak. Dle něho by design měl být téměř „neviditelný“, což v jeho překladu znamená stoprocentně funkční. Architektura je v podstatě komplexním oborem, a proto z jeho pohledu nastává problém v momentě vzniku specializace. Tento fakt v podstatě zužuje architektovo zorné pole, díky němuž by tak mohl přehlédnout mnoho důležitých hledisek. V praxi proto Günther Vogt klade velký důraz na první fázi příprav a výzkumu spjatých s prostředím nebo aktivní spolupráci s všemožnými odborníky. Příkladem toho, o jak zásadní ovlivnění se může jednat, je jeho projekt okolí Laban Dance Center v Londýně, kde kvůli zjištění výskytu rehka domácího nebyly vysazovány žádné stromy, aby rehek nebyl ohrožován jinými druhy ptáků.
Dalším důležitým diskutovaným aspektem pro praxi byl také kulturní kontext. Překvapivě bylo řečeno, že silná tradice krajinářské architektury může znamenat pro současnou tvorbu těžké manévrování. Důkazem toho je například konzervativní práce architektů z Velké Británie. Švýcarsko je oproti tomu zemí bez významné architektonické tradice, a proto má dle obou architektů mnohem větší prostor pro nové směry. Z toho pohledu je tedy velmi blízké České republice.
Způsob, jak se v takovémto novém prostředí bez tradic a kvalitních příkladů pohybovat, je dle švýcarských odborníků navázán zpět na kvalitu vzdělání. Právě kvalita vzdělání totiž bezprostředně souvisí s kvalitou a způsobem uvažování. Architekt musí chápat všechna spojení a cítit se odpovědný. Podstatné je vědět, jak projekt prezentovat. Zásadním je proto například styk s veřejností. Úspěch se totiž může dostavit pouze tehdy, když veřejnost dostane možnost řešení pochopit. Projekt je třeba stavět na silných základech, vědět, proč je který aspekt na projektu důležitý a umět problematiku vysvětlit. Vždy jsou zde důležité faktory, které je třeba zohlednit, jelikož nikdy není možné říci, že někde není nic. Takové místo dle Günthera Vogta neexistuje.
Diskusní kruh s architekty Güntherem Vogtem a Ákosem Moravánszkym představil jeden z možných směrů současné krajinářské architektury. Je možné s nimi souhlasit i nesouhlasit, ale v každém případě je třeba uznat je velmi inspirativními.
Oba hlavní hosté hovořili o svých zkušenostech s výukou studentů na ETH v Curychu. Představovali nové přístupy ve výuce, které se snaží především spojovat zdánlivě neslučitelné, a tedy běžně odděleně vyučované části oboru. Příkladem je propojení historie a teorie nebo propojení teorie a praxe. Syntéza těchto oblastí z jejich pohledu motivuje studenty k samostatnější práci a svébytnému uvažování. Citlivý a lokální způsob práce odpovídá jednomu z hlavních a především Güntherem Vogtem propagovaných směrů krajinářské architektury. Dle obou řečníků úspěch projektu spočívá v pečlivé znalosti prostředí, ve kterém se architekt pohybuje, a citlivě promyšlených zásazích, které do něj následně vkládá. Klíčové je například studium historických pramenů, pocit sounáležitosti s historií a navazování na ni nebo důsledné pochopení používaných materiálů. Nutno dodat, že tento směr pojetí architektury je ve Švýcarsku velmi úspěšný, známý je tím například architekt Peter Zumthor, se kterým mimo jiné Günther Vogt také spolupracuje.
Tato tendence propagující ekologii a lokálnost je dále rozvíjena praxí. Günther Vogt není zastánce velkolepých ikonických vizí, ba naopak. Dle něho by design měl být téměř „neviditelný“, což v jeho překladu znamená stoprocentně funkční. Architektura je v podstatě komplexním oborem, a proto z jeho pohledu nastává problém v momentě vzniku specializace. Tento fakt v podstatě zužuje architektovo zorné pole, díky němuž by tak mohl přehlédnout mnoho důležitých hledisek. V praxi proto Günther Vogt klade velký důraz na první fázi příprav a výzkumu spjatých s prostředím nebo aktivní spolupráci s všemožnými odborníky. Příkladem toho, o jak zásadní ovlivnění se může jednat, je jeho projekt okolí Laban Dance Center v Londýně, kde kvůli zjištění výskytu rehka domácího nebyly vysazovány žádné stromy, aby rehek nebyl ohrožován jinými druhy ptáků.
Dalším důležitým diskutovaným aspektem pro praxi byl také kulturní kontext. Překvapivě bylo řečeno, že silná tradice krajinářské architektury může znamenat pro současnou tvorbu těžké manévrování. Důkazem toho je například konzervativní práce architektů z Velké Británie. Švýcarsko je oproti tomu zemí bez významné architektonické tradice, a proto má dle obou architektů mnohem větší prostor pro nové směry. Z toho pohledu je tedy velmi blízké České republice.
Způsob, jak se v takovémto novém prostředí bez tradic a kvalitních příkladů pohybovat, je dle švýcarských odborníků navázán zpět na kvalitu vzdělání. Právě kvalita vzdělání totiž bezprostředně souvisí s kvalitou a způsobem uvažování. Architekt musí chápat všechna spojení a cítit se odpovědný. Podstatné je vědět, jak projekt prezentovat. Zásadním je proto například styk s veřejností. Úspěch se totiž může dostavit pouze tehdy, když veřejnost dostane možnost řešení pochopit. Projekt je třeba stavět na silných základech, vědět, proč je který aspekt na projektu důležitý a umět problematiku vysvětlit. Vždy jsou zde důležité faktory, které je třeba zohlednit, jelikož nikdy není možné říci, že někde není nic. Takové místo dle Günthera Vogta neexistuje.
Diskusní kruh s architekty Güntherem Vogtem a Ákosem Moravánszkym představil jeden z možných směrů současné krajinářské architektury. Je možné s nimi souhlasit i nesouhlasit, ale v každém případě je třeba uznat je velmi inspirativními.
0 komentářů
přidat komentář
