K přednášce a výstavě RCR Arquitectes v Českých Budějovicích

Ve středu 1. dubna panovalo dokonalé aprílové počasí. Byl by to však hodně nepovedený žert. Řada z nás totiž vážila cestu do Českých Budějovic přes celou republiku. Michal Škoda si však žádné pochybnosti nepřipouští a s každou další akcí potvrzuje, že Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích patří mezi nejinvenčnější prostory věnované architektonickým výstavám. V letošním dubnu galerie hostí výstavu trojice španělských architektů Rafael Aranda, Carme Pigem a Ramon Vilalta ze třicetitisícového města Olot v katalánské provincii Girona. Dlouholetí přátelé z barcelonské ETSAV (Escola Tècnica Superior d'Arquitectura del Vallès) se rozhodli po studiích vrátit do rodného Olotu ukrytého v překrásné přírodě pod Pyrenejemi, aby zde v roce 1988 založili vlastní ateliér zaobírající se především místními projekty, které postupem času začaly přitahovat pozornost celého světa.
Právě probíhající výstava 'The Intangible Tangible/Nehmotné hmotným' se svým konceptem řadí do triptychu RCR a Dům umění v Českých Budějovicích tak spojuje s prestižními barcelonskými institucemi jako Palau Robert a Santa Mònica. Zatímco v historickém objektu Palau Robert před několika dny otevřeli výstavu 'Sdílená kreativita / Shared creativity' (26.3. – 13.9.2015) vyzdvihující téměř tři dekády pracovní i životní souhry trojice architektů, tak v kulturním centru Santa Mònica se chystá výstava 'Papíry / Papers' (19.5. – 13.9.2015) zaměřená na nezaměnitelný rukopis a zachycování myšlenek na papír pomocí tahů štětce s tuší.
RCR poprvé v České republice přednášeli 14. března 2014, kdy měla Carme Pigem dvacetiminutový příspěvek v rámci liberecké konference Architektura mimo centra. Že si RCR zasluhují více prostoru bylo vyslyšeno o rok později 1. dubna 2015, kdy se v 16:00 hodin uskutečnila přednáška katalánské architektky Carme Pigem Barceló ve studentském kostele sv. Rodiny v Českých Budějovicích. Tento sváteční prostor byl před třemi měsíci zrekonstruován podle projektu Josefa Pleskota. O překlad ze španělštiny se postarala slovenská teoretička architektury Mária Topolčanská, která dlouhodobě působila na barcelonské ETSAB, přičemž RCR studovali na ETSAV, což je škola přibližně 10 kilometrů od Barcelony ukrytá za horami, kde se spíše věnují krajinářskému navrhování, což je nejspíš dobrým klíčem k pochopení projektů RCR koncipovaných jako kontinuální krajina. Stejně tak lze celou téměř třicetiletou tvorbu přátel z dob studií (Ramon a Rafael dokonce z dětství) chápat jako plynule se vinoucí cestu se sdíleným pohledem na zadání.
Carme Pigem v úvodu představila rekonstrukcí řadového domu v Olotu, který si v roce 2011 vybudoval jeden z partnerů kanceláře. Z historického domu zbyla jen obálka. Chladný potemnělý vnitřní prostor si přitom uchovává provzdušněnost a komunikativnost. Stejně tak si pro svoje pracovní prostředí přestavěli slévárnu Espai Barberí uprostřed Olotu. Rozlehlý areál původně sloužící k odlévání kostelních zvonů a ruční výrobě soch je nyní místem, kde se v industriální atmosféře rodí v projekty do celého světa, ale také každoročně pořádají letní studentské workshopy lab·a (Laboratorio de Arquitectura y Paisaje).
Na závěr přednášky Carme Pigem přiznala, že širší pozornost jejich tvorba vzbudila až v roce 2003, kdy jim v madridském nakladatelství El Croquis vyšla první monografie (115/116), kde se ještě museli dělit s dalšími dvěma kancelářemi FOA a Mansilla&Tuñón, ale od té doby jim El Croquis věnoval další dvě samostatná čísla (138 a 162). RCR do Českých Budějovic přivezli aktuální číslo (AV 175) jiného významného madridského nakladatelství Arquitectura Viva, které je celé věnováno současným osmnácti zahraničním projektům převážně do Francie a Belgie.
Následně diskuze dospěla k úspěšnosti ve veřejných soutěžích, které m.j. stály za založením ateliéru a první veřejnou zakázkou. RCR se dlouhodobě daří každoročně zvítězit v jedné až dvou soutěžích, a ty následně realizovat.
RCR nachází inspiraci kromě bujné krajiny vyhaslých sopek také ve vzdálenějších příkladech tvorby mistrů Lugwiga Mies van der Rohe a Louise Kahna, ale také v tradičních japonských domech, což se může zdát Evropanům jako příliš vzdálené, ale odvěký japonský přístup v propojování interiéru s okolní krajinou byl vzorem pro řadu modernistů 20. století.
V 18:00 hodin následovalo zahájení výstavy v Galerii současného umění a architektury, kde jsou vystaveny série čtyř fotografů: Hisao Suzuki, Emiliano Roia, Pep Sau a Marc Checinski. Každý z fotografů se svými prostředky snaží zachytit a přenést atmosféru místa, přičemž architektura nemusí hrát nutně prim. RCR se totiž zajímají o krásu věcí a duši architektury, kterou nelze jednoduše vyjmout ze života. Přesto se fotografům podařilo zhmotnit pocity z návštěvy míst navržených RCR a přenést je do galerie. Výstava RCR je v Českých Budějovicích otevřena až do neděle 3. května 2015.

Na závěr si dovolím připojit několik vlastních postřehů z naší první cesty do Španělska, kam jsme se s redakcí archiwebu vypravili v roce 2006. Pyrenejemi jsme se prosmýkli přes Andorru a první ze zastávek na španělském území byl právě Olot. Vulkanická krajina La Garrotxa byla zcela odlišná od toho, jaké jsme měli představy o Costa Ibérica. Během dvou dnů jsme zakoušeli pikniky na louce u převlékacích kabin na břehu řeky El Fluvià, absolvovali čestné kolečko na lehkoatletickém oválu stadionu Tussols/Basil. Při další návštěvě už RCR za sebou měli řadu krajinných úprav za pomocí cortenového plechu, svérázných rodinných domů a s dychtivostí byl očekáván každý další projekt. Jediné, co se mi ani napotřetí nepodařilo, bylo poobědvat ve věhlasné restauraci Les Cols, což zavdává další důvod, proč se do Olotu vrátit.