Budoucí administrativní palác Florentinum, který vytvoří nový průchod mezi ulicemi Na Poříčí a Na Florenci a měl by být dostavěn na jaře 2014, získal další ocenění, a to rovnou dvě na 13. ročníku Construction Investment Journal Awards Czech Republic v kategoriích Best Office Development 2013 – ocenění za nejlepší administrativní projekt a ESSA (Environmentally, Socially and Sustainable Award) – ocenění za šetrnost vůči životnímu prostředí (Florentinum je držitelem certifikace LEED Gold).
poloveřejný prostor je prostor, který není celodenně přístupný. Formulace poloveřejné náměstí (v textu dokonce i formulace vnitroblokové náměstí) je z logiky věci nesmysl. Poloveřejnému režimu odpovídá označení dvůr, vnitroblok, rovněž zmiňovaná zahrada apod. A to vůbec nemluvím o majetkoprávních vztazích. To, že se tam v určitý moment člověk dostane nemá s definováním veřejného prostoru nic společného. Pan Vích má tedy pravdu (s ohýbáním slov), pan Cígler se bohužel mýlí.
Vidím, že oligarchizace veřejného prostoru, státu, politiky, kultury je to pod něčí rozlišovací schopnost. Koukal jsem, že Penta je hlavní sponzor reSITE. Když je Babiš ministr financí, nemohl by být Dospiva ministr pro místní rozvoj? A Bakala ministr kultury?
Stav po: soukromý pozemek; využitý parter; prostupný blok, byť s určitým režimem.
Závěr diskuze: pozor, není důležité, zda změna je k lepšímu, ale zda se všichni vyjadřují podle terminologie pana V. nebo pana C.
Tomáše Vícha bych si dovolil požádat, ať trochu více rozvede své úvahy, neboť z jeho prvního příspěvku se může někomu zdát, že privátní (opozitum k pojmu veřejný) = nedemokratický, což by byl hodně extenzivní překlad ze starořečtiny. Z posledního příspěvku pak opravdu nelze dovodit, jak soukromý development na soukromém pozemku cokoliv veřejného oligarchizuje; v tomto směru bych, zcela upřímně, rád prohlédl. Díky.
Hierarchie prostorů definovaná ve čtyřech stupních (veřejný, poloveřejný, polosoukromý a soukromý) je - pokud se něco zásadního nezměnilo - na FA ČVUT součástí základní učební látky předmětu zvaného "Urbanismus I". Jejich rozlišení je definováno striktně na základě režimu užívání a z toho plynoucího stupně společenské kontroly. Majetkoprávní vztahy k danému prostoru s tím, jaké je jeho postavení v rámci zmíněné hierarchie, souvisejí jen volně. Ano, jistě... skutečnost, že je nějaký pozemek v soukromém držení, většinou znamená omezenou přístupnost a přísněji ohraničené způsoby užívání, U pozemků ve vlastnictví eráru to bývá naopak. Je tu prostě korelace, ALE NIKOLIV kauzalita.
U vědomí toho je městská pasáž nebo nádvoří kancelářské budovy veřejně přístupné z ulice skutečně prostorem poloveřejným - byť má soukromého vlastníka. Naproti tomu rumiště zarostlé náletovou zelení, na jehož oplocení vyhrožují nápisy zákazem vstupu pod pokutou ve správním řízení, není veřejným prostorem navzdory tomu, že parcela patří městu.
...Nechápu, co na tom kdo nechápe. Leda by snad ty výše uvedené výtky složily jen jako klacek na autora.
Jo, jinak, barák je to slušnej - rozhodně představuje to lepší ze zdejší produkce a ani ve vzahu k zahraničním standardům se nemusí nijak krčit.
Pravda, vyloženě blbá je ta "čepice" horních pater ve vnitrobloku, co se tak neomaleně vtírá do panoramatu města v pohledech ze Žižkova, ze Severojižní magistrály a od Bulhara. Tady se jjasně ukazuje, že investor lačný peněz z pronájmu donutil projektanta k neúměrným kapacitám. Architekt se pak v zoufalé snaze směstnat na pozemek požadované kubíky inspiroval tím nejhorším, čím strašil v pražských vedutách zbořený předchůdce této stavby.
...Zkrátka: kde čert nemůže ublížit, alespoň zasmrdí.
V této souvislosti mě jímá tichá hrůza z chystané devastační přestavby novoměstského bloku mezi Panskou ulicí a Václavákem z dílny stejného ateliéru. Ty Cíglerovy malůvky, které mají dokazovat, že projekt je k místnímu urbanismu ohleduplný, jsou vlastně také jen takovou ďáblovou advokacií (http://jdem.cz/9hhd6)
Asi se předpokládá, že všichni uvěří tomu, že když střechy vestaveb do vnitrobloku neuvidí chodec ze sousedních Příkopů, tak je urbanisticky všechno vpořádku. Co na tom, že při pohledu od Vítkova nebo z Vinohrad ta věc bude další ranou do horizontu historické Prahy! A o tom, že se tak násilím promění prostor barokních zahrad a nádvoří šlechtických paláců na sádrokartonový "šopink móóól", už ani nemluvím...
...Polopravda je někdy horší než lež.
Vaše zoufalství sdílím, nikoliv však zcela vztah, jaký máte k pojmosloví. To ovlivňuje východiska (ta k úvaze a následně i ta ven z problému). Vyberu tři pojmy.
1. Veřejný prostor. Toto spojení se stalo zaklínadlem, kterým se mnozí ohánějí jako sekerkou. To proto, že jako ostrou sekerku zaklínadlo chápou. Ale klidně se dá tvrdit, že není žádný veřejný prostor, stejně tak jako není žádný neveřejný. (Nakonec i do svého sklepa musím alespoň jednou ročně pustit podezřelého brigádníka, aby odečetl plyn, a jiného, aby se podíval na vodoměr.) Je jeden svět pod Sluncem. Ten svět má různá místa, ta místa lidé různě užívají a způsob, jakým je užívají se v průběho času obměňuje. Způsob je však veden charakterem místa. Je to jako s jazykem. Používáme slova, jejichž původní význam je často překvapivě posunut, zamlžen, pozměněn, ale celek je o to bohatší a harmonie celku je cennější. Svůj příspěvek jste začal historickým exkursem. Připomenu proto obvyklý fakt, že některé součásti výzdoby katedrál spatří jednou za sto let kameník, který je má opravit a že sgrafita na té části renesančního komína, jenž se obrací k šikmině střechy, spatřuje kdy možná kominík. Stavělo se to kvůli nim? Zajisté i pro ně. Stejně však pro běláska zaneseného do té výše větrem. Stavěli snad františkáni Františkánskou zahradu jako průchod z Václaváku k Adrii? Stavěli to jako svoji klausuru. Podstatné je, jak to postavili. Skoro bych řekl, že kdyby tehdy byť jen zaslechli pojem "veřejný prostor" byla by dnes Frantškánská zahrada o něco míň hezká.
2. Měřítko. Ne tak zaklínadlo, jako slovo zakleté. Francouzové jej předzakleli tím, že ze slova označujícího obecně označující měření ve smyslu (i) posuzování, odvodili název pro novou délkovou míru. Metr. Vy dobře cítíte, že měřítko prvků je jedním z podstatných klíčů k harmonii celku. Však pozor, jen malá část toho, čím vskutku měřítko věcí je, je se dá nějak po dnešním způsobu měřit. Je to pro mne dost děsivé, ale přicházím k tomu, že co ce týče dobrého měřítka, je možné jej pouze "vědět". A je poněkud smutné, že pokud usiluji o to "naučit se vědět" měřítko, neznám zde nikoho živého, kdo by mi byl vzorem.
3. Interakce. Pěknou, zajímavou, silnou Interakci Vám není nezaručí deset domů od deseti různých architektů. Může však nastat na jedné velké fasádě od jediného architekta. Před rokem 1918 nic zvláštního. Co se těch deseti domů a dneška týče, stačí se i jen virtuálně na google projít snad jedinou "městskou" pražskou ulicí vzniklou po listopadu. Myslím tím posledních snad 600 metrů dlouhý úsek Radlické na "Novém Smíchově". Pokud by se tam snad kdo chtěl přímo vypravit, nenchápejte toto jako návod. Jedná se o varování.
soukromý soukromý prostor - soukromý
veřejně přístupný soukromý prostor - polosoukromý
veřejně přístupný veřejný prostor - veřejný
veřejně nepřístupný veřejný prostor - nepřístupný
Ale nedokážu si představit veřejný soukromý, nebo soukromý veřejný prostor, to je oxymóron. Dokážu si představit veřejný dům v soukromém vlastnictví, ale veřejný dům ve veřejném vlastnictví těžko. To je ale bordel...
All public space users have the right to:
•roam freely
•rest and relax unmolested
•associate with others
•use public space without the imposition of petty local controls on drinking, smoking, safe cycling, skating, and dog walking
•collect for registered charities
•take photographs
•trade (if granted a public licence)
•demonstrate peacefully and campaign politically
•busk or otherwise perform
Public space users have a responsibility to:
•respect the rights of others to conduct their business unhindered and unmolested
•respect public and private property
•act in a civil and safe manner at all times
•keep the peace
Owners and managers of public space have a responsibility to:
•respect and protect the rights of all users
•keep spaces safe within the context of the actions of any reasonable person
•keep spaces clean and well maintained
•keep spaces open and unrestricted at all times (or otherwise in line with regulatory stipulations)
viz: Neo-liberal public space, in London (and beyond),
Matthew Carmona, Professor of Planning & Urban Design, The Bartlett School of Planning, leden 2014