Po půlstoletí vychází rozsáhlá publikace o barokní architektuře

Praha - Rozsáhlou publikaci o barokní architektuře Čech, která shrnuje bádání posledních let, připravili historikové umění z Karlovy univerzity a Akademie věd. Autoři se věnují nejen slavným špičkovým architektům, ale i dílu méně známých regionálních tvůrců, doplňují kontext studiemi o vztahu barokní architektury a sochařství, malířství či krajiny, publikují dosud neznámé plány či archiválie, některé stavby představují vůbec poprvé a jiné v zásadně nové interpretaci.
    Rozměrná kniha Barokní architektura v Čechách má přes 700 stran, jejími hlavními autory jsou Petr Macek, Richard Biegel a Jakub Bachtík. Iniciátorem knihy však byl historik umění Mojmír Horyna, jehož hlavním životním zájmem byla barokní architektura. K práci na publikaci přizval své spolupracovníky a žáky. Kniha měl vyjít v roce 2012, v němž uplynulo půlstoletí od první velké publikace Heinricha Gerharda Franze o barokní architektuře v Čechách.
    "V roce 2011 však profesor Horyna nečekaně zemřel. Rozhodli jsme se proto knihu napsat tak trochu 'za něj', avšak vlastníma očima a na základě našich dlouhodobých úvah a diskusí," řekl ČTK jeden z Horynových žáků Richard Biegel; i všichni ostatní autoři příspěvků jsou jeho žáky, kteří mnohá témata zpracovali v rámci svých magisterských a disertačních prací.
    Hodnota knihy by podle něj měla být právě v ucelenosti a vnitřní provázanosti - čtenář nedostává izolované studie, ale panoramatický přehled, který jej vybaví nejdůležitějšími poznatky, představí mu jasně vyhraněnou interpretaci daného díla či autora a nasměruje ho dál v případě dalších otázek nebo zájmu o hlubší poznání.
    Autoři se věnují nejen tvorbě slavných tvůrců, jakými byli Jan Blažej Santini-Aichel nebo Kilián Ignác Dientzenhofer, ale i dílu méně známých regionálních tvůrců. V knize je kromě dosud neznámých archiválií i mnoho badatelských objevů. Některé stavby a jména představuje v uceleném přehledu vůbec poprvé (Anton Schmidt, Girolamo Costa, Ondřej Kondel), jiné v nové interpretaci (Jean Baptista Mathey, Pavel Ignác Bayer, Jan Paul Loschy).
    "Osobnost Jeana Baptisty Matheye je poprvé komplexně představena; vedle nové interpretace jeho pozice mezi soudobými římskými a italskými vlivy je zásadní objev jeho pozdního díla, které svým charakterem a kvalitou předznamenává tvorbu Santiniho Aichela, který se u Matheye s největší pravděpodobností vyučil," uvádí příklady výsledků bádání Biegel. Rukopis Matheye nese řada pražských paláců či zámek v Troji, připisovaný však dosud spíše Giovannimu Domenicu Orsimu jako hlavnímu staviteli.
    Autoři nově doložili některé významné rané realizace Kryštofa Dientzenhofera, které dokládají jeho významnou roli v soudobé evropské architektuře. "Nové interpretace se dostalo i rozsáhlé tvorbě Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který je doslova svorníkem barokní architektury v Čechách," uzavírá badatel.