Petice proti zbourání vily továrníka Jandery v Ústí nad Orlicí

Význam architektonického díla
Dům je na první pohled historicko-architektonicky hodnot- ný. Řadí se k architektuře předválečné moderny. V rámci městské zástavby jde v každém případě o významný prvek s výrazným kulturně-historickým kontextem. Předmětná vila je důležitá pro charakter zástavby města a pro jeho historickou identitu. V případě zdařilé rekonstrukce, přihlížející k historické podstatě objektu, lze u něho konstatovat výrazný kultivační potenciál, a to nejen pro blízké okolí, ale pro celkový obraz města. Kromě toho se jako velmi důležitá jeví skutečnost, že dům bezprostředně odkazuje k urbanistické a architektonické situaci, pro níž přizpůsobil architekt Kamil Roškot budovu divadla.

Jde o vilu jedné z předních rodin textilních velko- podnikatelů, jejichž aktivity byly zcela zásadní pro formování podoby města v 19. a první pol. 20. století. Pozemek pro vilu získal zakladatel mechanické tkalcovny u starého nádraží - Adolf Jandera (*1836 – † 1910) a patrně v ní žila jeho žena Julie Janderová s dětmi, poté jejich syn Bohuslav (*1889 – † 1975), který od roku 1915 pokračoval ve vedení rodinné firmy „Adolf Jandera“, spolu se svým strýcem Jaroslavem Janderou. Vila byla dokončena v květnu roku 1911 a částečně upravena v roce 1933. V sousedství nechali v letech 1937–1938 postavit rovněž dosud existující objekty obchodního domu firmy Adolf Jandera čp. 412 a zároveň vily pro Jaroslavova syna Jaroslava ml. Janderu (ul. Lukesova čp. 311).

Vila stojí v místě staršího objektu, který je doložen jako součást historické sídelní struktury ústeckého předměstí. Severovýchodním průčelím s terasou se vila otevírá do své původní rozsáhlé zahrady se starými vzrostlými stromy, dnes veřejného parku, kvůli jehož revitalizaci se paradoxně plánuje její zbourání. Vila si zachovala původní půdorysnou a převážně také hmotovou dispozici, převážně zachován zůstal tvar střech a základní rozvrh fasád včetně okenních a dveřních otvorů. Na slohovou příslušnost ukazuje kromě dispozice řada autentických, kvalitně zpracovaných umělecko-řemeslných prvků, např. zdobné oplechování rizalitu vstupního průčelí, zábradlí schodiště, některé okenní a dveřní výplně, některé detaily fasád. Charakteristiku by bylo možné dále upřesnit na základě podrobnější prohlídky. Důležitý je výše naznačený památkově exponovaný kontext vily. Nachází se v prostředí kulturních památek ve smyslu zákona o státní památkové péči – čtyř starších domů v Lukesově a Zahradní ulici jihozápadně od vily (z většího souboru lidových staveb) a zvláště významné funkcionalistické stavby v celostátních souvislostech, národní kulturní památky Roškotova divadla, situovaného severovýchodně od vily a postaveného v letech 1935–1936, kdy již vila stála.

Z další historie vily
Až do konce 40. let 20. století byla vila sídlem továrníka Bohuslava Jandery a ani ona neunikla znárodnění v březnu roku 1949. Na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimo- soudních rehabilitacích byla v květnu 1999 vrácena zpět do majetku potomků rodiny Janderů. Vila v průběhu let sloužila jako mateřská škola, sídlo ČČK, sídlo Českého svazu bojovníků za svobodu a převážně jako sídlo DDM. V roce 2014 ji město odkoupilo od majitelů. Od té doby není využívána.

Bourání stavby
Záměr demolice se jeví značně problematický, zdůraznit lze zejména historicko-architektonickou hodnotu domu a obecně jeho kulturně-historické souvislosti (viz výše). Město by přišlo o kvalitní modernistickou architekturu. Úvahy o budoucnosti objektu by měly vycházet z komplexních podkladů, primárně z posouzení historicko-architektonické hodnoty, kulturně-historické a kontextuální hodnoty, také z průkazného a erudovaného vyhodnocení stavebně- technického stavu. Město tímto způsobem nepostupuje a předem se snaží hodnotu objektu bagatelizovat. Celkově lze dostupné informace, na jejichž základě bylo učiněno zásadní rozhodnutí o demolici, hodnotit jako naprosto nedostatečné a povrchní. Z etického hlediska lze připomenout skutečnost, že město má přinejmenším od roku 2014 přímou zodpovědnost za stav a využití domu. Při plánované městské investici – Revitalizace parku u Roškotova divadla se vedení města rozhodlo pro demolici této stavby. K tomu byly směřovány i všechny následné kroky a pouze formálně byla připuštěna možnost jejího zachování. Možnosti využití a začlenění vily do projektu, případně možnost jejího prodeje nebyla hledána ani nijak prezentována. Nakonec dne 15. 11. 2021 Rada města na svém zasedání schválila výzvu na její demolici. Tuto výzvu schválila dříve, než Zastupitelstvo města schválilo dokončenou projektovou dokumentaci revitalizace parku. Na tomto zasedání byl také vznesen pozměňovací návrh na zachování vily. Zastupitelstvo nebylo jednotné, 5 hlasů bylo pro její zachování, 11 pro zbourání, 9 zastupitelů se zdrželo a 2 chyběli. Rozhodnutí o demolici existující stavby by mělo být až poslední možností v případě, že pro budovu neexistuje smysluplné využití, ať už v rukou města či kohokoliv jiného se zájmem o její odkup a další provozování. Jsme přesvědčeni, že budova je stále ve stavu, kdy je možné ji renovovat a tím zachovat pro další generace. Prostor, ve kterém se budova nachází, by demolicí citelně utrpěl a ztratil na své estetické i urbanistické hodnotě.

Naše výzva
Respektujeme právo města nakládat se svým majetkem, zároveň ale nemůžeme rezignovat na ochranu společen- ských hodnot a historického dědictví, které budou demolicí vily jednoznačně poškozeny. Chceme proto vyvolat celospolečenskou diskuzi nad zamýšleným bouráním a společně hledat možnosti jejího zachování, využití a začlenění do plánované koncepce parku a jeho okolí.

Vyzýváme proto majitele vily Město Ústí nad Orlicí aby přehodnotil záměr demolice Janderovy vily a hledal možnost pro její využití.

Tímto též žádáme Radu města, aby pro tuto chvíli pozastavila všechny kroky směřující k zahájení demolice. Též žádáme Radu města, aby na základě petice otevřela k tomuto tématu celospolečenskou diskuzi a definitivní rozhodnutí o zachování nebo zbourání této stavby padlo až po této diskuzi a následném projednání v zastupitelstvu města. Za tyto kroky děkujeme.

> petice