Paneláky - dříve šedivé králíkárny, dnes barevné levné bydlení

Praha - Někteří jim říkali "králíkárny" pro jejich vzhled a šedivou uniformitu, která často značně měnila ráz celých měst. Jiní si je ale pochvalovali jako levné a ve své době moderní bydlení. Domy z prefabrikovaných panelů zažily největší boom v 70. a 80. letech minulého století v zemích východního bloku, přitom první panelák byl postaven už po první světové válce v Nizozemsku. V Praze se do prvního panelového domu nastěhovali nájemníci 1. července 1955 v Ďáblicích.
    Paneláky byly sice různě vysoké (třeba jen čtyři patra, nebo i dvacet), mohly mít vysunuté balkony, či zapuštěné lodžie, přesto vypadaly všechny skoro stejně. Přitom první panelové domy, jež byly jen pětipodlažní, byly zdobeny všelijakými detaily, domovními znameními či arkádovými vchody. Různorodost se však záhy vytratila kvůli jejich masové výstavbě.
    V ČR bylo v letech 1953 až 1991 postaveno na 80.000 paneláků (čítajících 1,2 milionu bytů), z toho více než polovina v 70. letech. Za posledních dvacet let se panelové domy dočkaly masivních rekonstrukcí, jež prodloužily jejich životnost (z původních asi 40 let) a šedivá sídliště rozveselily rozličnými barvami fasád. Hlavní úpravou totiž bylo zateplení těchto domů, výměna dřevěných oken za plastová, zasklívání balkónů - a v interiéru zejména odstranění umakartových koupelen a toalet.
    Panelová výstavba, jíž socialistické země řešily poměrně rychle bytové krize, se realizovala jako celá sídliště na zelených loukách, jindy ale zaplavila i historická centra měst, například Benešova. Jiným případem byl Most, kde historické centrum muselo ustoupit těžbě uhlí a na jeho místě vzniklo celé panelové město. Zachráněn byl jen gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie (ze 16. století), jenž byl v roce 1975 přesunut po kolejích o 841 metrů.
    Z prefabrikovaných panelů se budovala i celá nová sídla, například v tehdejším Sovětském svazu ukrajinské město Pripjať, které bylo vystavěno pro pracovníky blízké jaderné elektrárny Černobyl v 70. letech. Po výbuchu v elektrárně v dubnu 1986 bylo během pár dnů jeho 49.000 obyvatel evakuováno a nyní je z něj město duchů.
    První pokusy s panelovými domy na českém území začala v roce 1940 firma Baťa, která experimentovala s montovanými domy z velkých tvárnic z betonu litých přímo na staveništi. Během války postavila několik takových pokusných dvojdomů. Po znárodnění firmy se vývojové pracoviště postupně přesunulo do Ústavu montovaných staveb v Praze. Ale první dům z celostěnových panelů vyrostl ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) v roce 1953 za pouhé čtyři měsíce podle projektu architektů Hynka Adamce a Bohumíra Kuly a dostal označení G40 (Gottwaldov 40 bytů).
    Týž rok začala výstavba panelových domů i v dalších městech Československa, včetně Prahy. První pražský panelák vyrostl v roce 1953 v Ďáblicích, nájemníci v něm ale začali bydlet až o dva roky později. Jedním z nich byl i projektant domu, architekt Miloslav Wimmer, který použil systém skeletopanel, od něhož se vzápětí upustilo, mj. proto, že se skelety i panely musely vyrábět přímo na místě. Na rozdíl od prvního zlínského a dalších paneláků měl ten ďáblický sedlovou střechu, ozdobnou římsu a byty o ploše sto metrů čtverečných (později byly v panelácích nejběžnější třípokojové byty o asi 60 m²).
    Prvním panelovým sídlištěm se stala Zelená liška v Praze 4, postavená v letech 1954 až 1955. Dnes zabírají panelová sídliště asi šest procent rozlohy metropole a je v nich zhruba 200.000 bytů. Největším je Jižní Město, kam se první nájemníci stěhovali v roce 1976 a dnes na něm žije asi 83.000 lidí. Jeho budování a život jeho prvních obyvatel přiblížila v expresivní tragikomedii Panelstory z roku 1979 Věra Chytilová.