Kostel sv. Ducha na Šumné byl vysvěcen

V neděli 14. září odpoledne vysvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle kostel Svatého Ducha v Šumné na Znojemsku. Kostel byl vykropen svěcenou vodou, vykouřen kadidlem a obětní stůl a konsekrační kříže pomazány křižmem za účasti asi tisíce lidí. Posvěcení kostela připadlo na rok, kdy si Šumná připomíná 210 let od svého založení. Kostel se stavěl 3 roky, stavba stála šest a půl milionu korun. Více než půldruhým milionem přispěl například Jihomoravský kraj, některé práce proběhly sponzorsky. Starosta Šumné Petr Cejpek je přesvědčen, že obci přinese jen dobré věci a že se Šumná díky kostelu dostane do povědomí lidí. Nyní bude chrám sloužit místním věřícím k pravidelným bohoslužbám, k nimž se posledních jedenáct let scházeli v sále obecního úřadu.

Hlavním tahounem výstavby byl kněz Marek Dunda ze společenství katolických kněží Fatym z Vranova nad Dyjí. Autorem kostela je moravský architekt Marek Štěpán. Jeho Atelier Štěpán se dlouhodobě zabývá sakrálními stavbami. Tiskový mluvčí svěcení P. Oldřich Máša je spokojen, že před svěcením byl zhotoven nejej interiér, ale i liturgické předměty jako procesní kříž, kropenka, kadidelnice či svícny.

Budova kostela je umístěna na do této doby neutěšené veřejné ploše. Nově a jasněji definuje trojúhelníkový prostor návsi. Aby se nevelká hmota kostela urbanisticky uplatnila je opticky zvětšena vstupní hranolovou věží - ta tvoří hmotnou dominantu. Vstupní fasáda s touto věží je přímo v pohledové ose příjezdové komunikace.
V budoucnu se předpokládá vztyčení pylonu na nové trojúhelné návsi před kostelem.

Architektonická forma kostela je prostá, v geometrických liniích, vystavěna na striktní proporční osnově vycházející z vepsaného kruhu (jak v půdorysech, tak v řezech). Architektura kostela vychází ze starých raně křesťanských podélných sakrálních staveb s apsidálním závěrem a přepisuje je pro potřeby současné liturgie.

Kostel intimních rozměrů má obdélníkový půdorys velikosti cca 18x9,3 m, rozdělený na věž, loď a závěr. Hlavním prostorem je obdélná zaklenutá loď s kněžištěm v  apsidiálním závěru . Apsida bude v příštích letech pojednána monumentální freskou. Věž má 4 podlaží, v 1. a 2. podlaží je kůr , nad ním zvonice, na vrcholu věže je kříž z probarveného betonu. V suterénu pod presbytářem je umístěna klubovna se zázemím, přístupná zvláštním vstupem.

Liturgické řešení se obrací k rané křesťanské architektuře. Ohniskem prostoru je presbytář, ten je vyvýšen o 2 stupně vůči lodi na kruhovém ostrově. Centrem presbytáře je obětní stůl, ten je stejně jako ostatní liturgický mobiliář z Božanovského pískovce.

Materiály, které jsou zde použity vychází z klasických a tradičních materiálů a technologií této oblasti.
Objekt je založen na betonových základových pasech ztužených věncem, svislé nosné konstrukce jsou z keramických bloků a plných cihel, stropy jsou monolitické železobetonové, schody dřevěné.
Konstrukce krovu je z obloukových dřevěných vazníků. Střecha je zateplená, kryta odvětranou keramickou krytinou. Izolace proti zemní vlhkosti je z modifikovaných asfaltových pásů. Klempířské práce jsou provedeny v mědi (resp. titanovém zinku). Okna a dveře jsou dřevěné atypické dubové, vstupní dveře s reliéfem. Podlahy jsou keramické s výjimkou kůru (dřevěné), omítky jsou vápenné jemně kletované, Lavice jsou dubové, celodřevěné konstrukce, mobiliář a stupeň presbytáře jsou kamenné.