Ještěd f kleci 04 - ohlasy porotců

Pavel Nasadil
Na Fakultě architektury v Liberci jsem byl poprvé. Výborný dojem na mne udělala tělocvična – ateliér, ve které všichni pohromadě pracují – trénují architekturu... Uvolněná atmosféra kamarádství a společného snažení, ale i soutěživosti, je zde znatelná. Úroveň vystavených prací byla velmi vyvážená, nekolísala a byla dobrá, ne však hvězdná. Experimentátorství, které jsem (naivně) v duchu libereckého SIALu snad očekával, se nekonalo.

Na projektech šlo vidět, jak důležitá je volba (a název!) tématu a koncepce jeho uchopení. Co si mám představit pod všeobecným názvem „Revitalizace Staroměstského náměstí“ ? Jaký je vlastně úkol? Chybí mi alespoň krátká teoretická úvaha, psaný projev, a to u všech projektů bez rozdílu. Na výkresech často chybí důležité součásti – rozbory kontextu, analýzy, situace (těch není nikdy dost), severky, jasně deklarovaný název projektu a místa stavby. Jako by se často pracovalo jen s objekty a ne s kontextem veřejného prostoru. Neměla by snad naše profese zodpovědně hledat řešení tíživých problémů města a krajiny a klást nepříjemné otázky ? Zdálo se mi, že některé typy úloh mohou být díky opakování na pokraji (dočasné) vyčerpanosti – rozhledny, lanovky, rodinné domy. Nová témata by možná pomohla lépe se vymezit vůči velkým vzorům. Společensky zajímavá problematika jako hudební pavilon na Haiti měla skvělé výsledky mezi prvňáčky, stejně jako přestavby areálu v Uherském Hradišti na památník obětem totalitních represí. Překvapivě svěží návrhy byly v soutěžích, které generovaly výstupy mnohdy kvalitativně srovnatelné s jejich reálnými výsledky – sladovny, Plzeňské nábřeží a Černé louky.

Líbilo by se mi, kdyby nominovaní studenti mohli porotě své projekty osobně představit. Pro porotu i studenta by to bylo obohacující. Ne ve smyslu křečovité obhajoby, ale konstruktivní debaty.
Přeji kantorům a studentům hlavně radost z učení a studování a děkuji za pozvání na Vaši školu.

---

Petr Janda
Práce v jednotlivých ateliérech poměrně zjevně ilustrují míru pedagogického vedení a koncentraci na postupné rozvíjení zadaných témat. Je dobře vidět, kde jde o lineární splnění zadání na první dobrou, a kde soustředěné hledání a konfrontace s učiteli vyústilo v zajímavý projekt. Výsledky hodnocení mluví samy za sebe.

Volba nejednoznačných a primárně neutilitárních témat se zdá v tomto světle jako vítězný model. To, že jde o akademický, často až utopický přístup, dle mého názoru nevadí, jsme přece ve škole. Naopak před zadáním projektů typu rozhledny by měla logicky předcházet fáze úvah, co to vlastně rozhledna je a proč, kam a jestli ji má smysl navrhovat. Architekt není konstruktér ani designer, jeho společenská zodpovědnost a vhled do řešené problematiky by měly být mnohonásobně širší. Cílem hry není vychovat stroje plnící nekriticky zadání dané investorem. Pokud se podaří ve studentech rozdmýchat sebedůvěru ve vlastní invenci a vypěstovat trpělivost a odvahu pro autorská řešení, můžeme se v budoucnosti těšit na překonání aktuálního klišé „racionální“ architektury. V Liberci byla cítit šance, že další generaci (momentálně ještě se zbytky pelu nevinnosti) nenacpe naše „efektivní“ školství do obvyklých škatulek. Těším se...:-) 

Drobná výtka na závěr. Velká část prací (i kvalitně graficky podaných) postrádá průvodní text. Textová definice řešení je v procesu tvorby nenahraditelná. Řeči typu: „stejně to nikdo nečte“ se staly alibismem trapně sdíleným napříč archighetem. Malinko pochybuji, že jsou studenti natolik verbálně vybavení, že zvládnou ústní prezentaci bez předchozí písemné formulace. Interpretovat projekt by měl každý autor sám, porota by neměla marně hledat chybějící textovou zprávu v šuplíkách pod vystavenými modely. Tato výtka ovšem směřuje obecně spíše za pedagogy (nejen v Liberecké škole), kteří texty po svých studentech nevyžadují. 

---

Zdeněk Lukeš
Úroveň studentských prací byla dobrá. Oceňuji, že se stále v Liberci dělají kvalitní modely a že se posluchači zabývají nejen samotnou stavbou, ale i kontextem. Již z přehledu návrhů, které jsme ocenili, je zřejmé, že to nejpodnětnější jsme našli v atelieru doc. Zdeňka Fránka. Asi je to také velmi zajímavým a silným zadáním – totiž transformací staré věznice a kasáren na muzeum totality. Na některých studiích bylo patrné, že toto téma studenty zasáhlo. Možná je to i podnět pro vedoucí dalších atelierů: nebát se vybrat neotřelá zadání.
Do dalších ročníků Ještědu v kleci přeji vše dobré.

---

Tomáš Pilař
Na Ještěda f kleci jsem se těšil, protože na libereckou školu jsem slyšel jen ty nejlepší reference.
Většina projektů měla kvalitní prezentaci, u každého byl minimálně jeden model, ale často chyběly texty nebo zprávy s vysvětlením konceptu. Byť byla celková úroveň prací ve srovnání s pražskou nebo brněnskou školou dobrá, opravdu špičkových projektů moc nebylo.
Překvapila mě malá odlišnost jednotlivých ateliérů mezi sebou.
Bylo zde několik stále se opakujících zadání (např. přístřešek pro poustevníka) jejichž potenciál vyčpěl a na projektech to bohužel bylo vidět.
Velmi rychle jsme se shodli na tom, že zrušíme zažité členění do kategorií - designových a urbanistických projektů bylo jen několik.
Jednoznačně vynikly práce z ateliéru Zdeňka Fránka a Radka Suchánka, především projekty se silným zadáním přestavby areálu věznice na muzeum zločinů totality.
Odlišnost a „domácí atmosféru“ liberecké školy jsem si znovu uvědomil při vyhlášení výsledků, přišla sem většina pedagogů a snad všichni studenti, kteří nadšeně gratulovali vítězům.

---

Markéta Cajthamlová
Píšu poslední a tak vše už stihli říci mí kolegové.
Po prvním dojmu z rychlé obhlídky prací jsem si říkala, co tady budeme oceňovat? Naštěstí semestrální práce není soutěž, kde jde hlavně o to zaujmout na první pohled a tak se postupem bádání nad projekty objevila zajímavá zadání a inspirativní řešení. Hlavně v ateliéru Zdeňka Fránka a Radka Suchánka. Proč tento ateliér tak výrazně vybočuje nad ostatními se ukázalo po předání cen při rozmluvě s Radkem. Nejen nasazení studentů, ale i osobní zaníceni pedagoga inspiruje k velkým výkonům. A to myslím je hlavni poslání pedagoga - zaujmout a nadchnout.
Držím palce všem v jejich tvůrčím snažení.