Praha - Historikové umění z vysokých škol protestují proti kroku ministerstva kultury, které odmítlo prohlásit budovy bývalého Transgasu v Praze za kulturní památku. Domy na Vinohradské třídě postavené ve stylu brutalismu jsou podle vedoucích kateder dějin umění výjimečnými stavbami a budova, která je má nahradit, běžnou utilitární kancelářskou budovou. Ministrovi kultury dnes zaslali otevřený dopis, v němž ho žádají o záchranu budovy. Její majitel ji chce demolovat. ČTK má dopis k dispozici.
"Jsme přesvědčeni, že rozhodnutí (...) bylo velmi nešťastné. Vyzýváme Vás proto, abyste se vahou své osobnosti zasadil o záchranu této unikátní stavby," stojí v dopise, který podepsali vedoucí kateder a ústavů dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Akademie výtvarných umění, Univerzity Palackého a Vysoké školy uměleckoprůmyslové.
Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí pod budovou Českého rozhlasu. Její současný majitel, společnost HB Reavis, chce na místě několika staveb vystavit polyfunkční objekt sestávající ze sedmi budov. Navrhl ho Jakub Cigler, autor staveb Quadrio či Florentinum a dalších administrativních i rezidenčních staveb.
Zastánci ochrany budov bývalého Transgasu ale uvádí, že dílo týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický je jednou z nejvýraznějších realizací ve stylu brutalismu v Česku. "Jsme přesvědčeni, že v kontextu české architektury druhé poloviny 20. století jde o výjimečnou stavbu, která tvůrčím způsobem navazuje na aktuální dobové proudy západního technicismu a brutalismu," píší historikové. Kvalita domů podle nich spočívá nejen v architektonické koncepci, ale i v "pozoruhodných technicistních detailech, které se do dnešní doby dochovaly ve značné autenticitě". Tvůrčí invencí či odvahou k technickým experimentům řadí budovu Transgasu po bok staveb, jako je vysílač Ještěd či nedaleká budova Federálního shromáždění, kterým se památkové ochrany dostalo.
Ministerstvo ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedlo, že architektonické kvality stávající budovy nevyvažují její závažné urbanistické nedostatky. Historikové ale tvrdí, že "solitérní budovy Transgasu byly rafinovaně vkomponovány do blokové struktury města tak, že přirozeně navázaly na své okolí a vytvořily zde téměř zdání rostlého města".