Galerie sochu cenila na desítky tisíc, prodala se za miliony

Ministersvo kultury jednoznačně vyzdvihuje morální stránku věci- tedy odškodnění obětí holokaustu.
Prohlášením jakéhokoli movitého, nebo nemovitého objektu za kulturní památku jsou významně omezena práva vlastníků, ale nejsou jim upřena. Odškodněni by dědicové obětí holokaustu byli dostatečně navrácením vily Tugendhat s originálním inventářem, prohlášených za nemovitou památku jako celek. MK by mělo měřit všem stejně a mít na zřeteli v první řadě veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví této země. Všichni místní vlastníci kulturních památek musí být tímto postupem MK velice překvapeni.

Nemyslím, že je dostatečnou satisfakcí vrátit někomu majetek, se kterým nemůže svobodně nakládat. Nebýt holokaustu, mohli Tugendhatovi bydlet ve své vile doteď, nebo ji prodat celou, či po částech komukoli a kdykoli. Veřejný zájmem by mělo být alespoň částečné napravení křivd v minulosti spáchaných.

Proč si lidi u nás stále ještě dovolují rozhodovat o věcech, které patří konkrétním vlastníkům? Kde berou právo určovat co je dostatečným odškodněním. Vila Tugendhat je kulturním dědictvím rodiny Tugendhat. Rodina Tugendhat musí dostat svůj dům zpět. A potom by ho měla prodat bohatému zájemci, tak jako tu sošku, alespoň však za 10miliónů liber. A ten nový vlastník by už velmi rychle uvedl svůj unikátní majetek do pořádku, a ne jako všechny ty nekompetentní pijavice s krkolomnýma řečima, prázdnýma, ale chtivýma kapsama, kteří se kolem vily do teď točí.

Tak, tak. A to si ještě uvědomme naprostou podstatu kulturního vývoje. Nebýt soukromého majetku rodiny Tugendhat, její soukromé iniciativy pověřit architekta vybudováním takové stavby, která demonstruje velkou odvahu a kulturní úroveň investora - nikdy by nevznikla ta "národní kulturní památka".
PS: mimochodem o kulturu jakého národa se jedná ? českého, židovského nebo jakého vlastně ?

Systém památkové péče je v této zemi na velmi vysoké úrovni a byl by i účinný, kdyby se podle něj důsledně postupovalo a měřilo všem stejně. Orgány památkové péče na tomto příkladu měli velkou příležitost prokázat svojí smysluplnost, ale nestalo se. Namísto toho krkolomně odůvodňují svoje naprosté systémové selhání-originál významné sochy, součásti interieru vily T.se prodal do zahraničí. Objekt ať je vydán majitelům a ti ať jej užívají v souladu s památkovým zákonem, originál sochy mohl být převeden do správy M.galerie, nebo jí prodán.

Je mi líto, ale nemohu s Vámi souhlasit. Asi mi chybí duch soudržnosti s "národem" respektive s tím, co Vy nazýváte kulturním dědictvím této země. Více si vážím rodinného dědictví a často bývá majetek v osobním vlastnictví lépe spravován. Budete-li argumentovat, že prodejem sochy neprokázali její majitelé touhu udržet vnitřní vybavení v původní podobě, nezbývá mi než opáčit, že je to jejich rozhodnutí a to ctím. Pokud by byla socha pro stát takovou prioritou, asi měl pro ni uvolnit více peněz a vydražit ji.

Nemovité objekty a movité předměty se prohlašují za kulturní památky vzhledem k jejich kulturní hodnotě.Je tím především zabezpečena jejich ochrana, nad kterou mají orgány památkové péče kontrolu. Můžeme si představit situaci, kdy zrušíme všechna prohlášení za kulturní památky v této zemi a posílíme dle Vašeho názoru vlastnická práva jejich majitelů. Dojde k výprodeji předmětů kulturních památek do zahraničí, nemovité památky budou bourány, nebo rekonstruovány ve stylu satelitních sídlišť. Doufejme společně Dito, že sádrová originální socha z vily Tugendhat, která nyní možná dominuje interiéru vily ropného magnáta z bývalého Sovětského svazu, bude umístěna v obývacím pokoji a ne v prostoru koupelny, nebo vnitřního bazénu.

Věřila bych více než Vy kulturní tradici některých rodin. Doufám spolu s Vámi, že nebudou mít v rodině ropného magnáta takové děti, jakým byl můj bratr, který špinavou mokrou prachovkou drhl Justitzovu sádrovou plastiku