Zdroj Zdena Zedníčková, Fakulta umění a architektury, Technická univerzita Liberec
Vložil Tisková zpráva
21.01.2011 10:40
Pro každou konferenci Forum 2000 vzniká plakát, který vizuálně vyjadřuje téma konference. Na jeho tvorbě se obvykle podílí renomované české reklamní agentury a grafická studia. Tentokrát jsme se však rozhodli přijmout nabídku studentů z Fakulty umění a architektury v Liberci, kteří připravili sérii plakátů zobrazujících jejich vize Prahy budoucnosti. Z více než 50 návrhů jsme společně se studenty vybrali pět, které podle nás nejlépe ilustrují letošní konferenci „Svět, v kterém chceme žít“.
Svět, ve kterém chceme žít
Jak by měl vypadat svět, ve kterém chceme žít? Tato zdánlivě snadná otázka se při snaze o její zodpovězení projeví nečekaně záludně. Máme totiž většinou tendence nejprve začít vypočítávat, jak by vypadat neměl. O tom máme celkem jasné představy. Každý den jsme z médií zaplavováni velkým množstvím obrazů světa, v jakém tak úplně žít nechceme. Definovat tedy svět, ve kterém nechceme žít, je pro nás hračka. Když se ale zeptáme, jak by měl vypadat svět, ve kterém žít chceme, přestanou být naše představy jasné a ostré, jeho obrysy se ztrácí v mlze. Možná je to částečně i tím, že s obrazy světa, ve kterém bychom chtěli žít, se v našem každodenním životě už tak často nesetkáváme a naše představy se nemají o co opřít. Málokdo ho dokáže jasně definovat a vizualizovat, natož pak ho ještě veřejně prezentovat.
Jak ale chceme budovat svět, ve kterém chceme žít, když nevíme přesně, jak by měl vypadat? Architekt těžko postaví dům, pokud k němu bude mít jen první ideovou skicu. Je potřeba tuto pocitovou nejasnou představu rozpracovat do přesných plánů, ověřit funkčnost všech vazeb a dále rozpracovat do detailních prováděcích výkresů, podložených konkrétními výpočty, aby mohlo dojít k jeho úspěšné realizaci. (Jistě je možné namítnout, že tradiční obydlí domorodců takové složité postupy nevyžadují a přesto poskytují kvalitní plnohodnotné prostředí pro život. Ale tato námitka by znamenala nepochopení významu uvedeného přirovnání.) Budoucnost vyrostlá bez představy o tom, jak by měla vypadat, se podobá slumu na předměstí megapole rozvíjejícího se světa. A to asi zrovna nebude svět, ve kterém bychom si přáli žít.
Proto se snažíme dát představám o budoucnosti jasnější obrysy a přinést je pro inspiraci široké veřejnosti. Vytvořit vizuální základ podněcující fantazii, který by začal postupně nahrazovat obrazy světa, ve kterém nechceme žít, uhnízděné v našich hlavách, nově budovanými obrazy světa, ve kterém bychom rádi žili. Myslím si, že architekti by se měli podílet na procesu vizualizace možné podoby budoucího světa, ukazovat a nabízet nejrůznější možnosti, už proto, že urbanizované prostředí tvoří rámec a pozadí velké části lidských aktivit (minimálně u poloviny celosvětové populace, která dnes ve městech žije). Rádi bychom přispěli k procesu, jehož cílem je definovat podobu světa, ve kterém chceme žít. Když si budeme schopni udělat jasnější představu o tom, jak by mohl vypadat takový svět, když budeme vědět, jak chceme, aby vypadal, budeme také blíž tomu ho začít realizovat.
K tomuto účelu jsme shromáždili okolo padesáti studentských projektů, které se věnovaly Praze budoucnosti. Z nich byla vybrána výsledná pětice. Tyto projekty vzešly z následujících semestrálních zadání na Fakultě umění a architektury Technické univerzity Liberec (FUA TUL).
Zdena Zedníčková, Fakulta umění a architektury, Technická univerzita Liberec