Experti: náměstí a parky stále nejsou kvalitní a lidem přívětivé

Náměstí Svobody na Vsetíně

Architekt, kritik a propagátor architektury Adam Gebrian soudí, že ve veřejném prostoru stále převládá zanedbanost způsobená 41 lety komunismu. "Šlo o režim, který měl nulový zájem na pravidelném setkávání se ve veřejném prostoru a na vzájemné výměně názorů a informací," řekl ČTK. "Také si myslím, že jsme dosti nesmělý národ, který je často nerad konfrontován s překvapeními, s neočekávanými jevy a situacemi - a to je přesně definice úspěšného veřejného prostoru. Že tam k něčemu takovému může dojít," dodává.

Ale ani záhy po roce 1989 se podle architekta Igora Kovačeviče nestala náměstí přívětivějšími. "V 90. letech jsme se poddali neoliberální ideologii a veřejný prosto byl jen místem, kde lze vydělat peníze, či dokonce prostor, který se prodával soukromým subjektům. V 90. letech jako bychom veřejný prostor nepotřebovali," říká. Dnes se společnost začíná o veřejném prostoru znovu bavit a je po něm poptávka a město na ni - se zpožděním - reaguje.

"Opravujeme parky a dláždíme náměstí, ale jako celek náš veřejný prostor trpí řadou nemocí. Chybí mu bezbariérovost, je tu nemožnost výsadby stromů v ulicích, jelikož se v 90. letech zavedlo pravidlo, že každý správce sítí muže zakopat svůj kabel více méně jak mu se chce...," vypočítává architekt neduhy veřejného prostoru v Česku. Podle něj se zlepšuje jen to, co lze zlepšit jednoduše.

Kvalita českých veřejných prostranství je špatná i podle krajinářského architekta Vladimíra Sitty, který 30 let působil v Austrálii a nyní vyučuje na ČVUT. "Kromě Pražského hradu, který ovšem slouží obyvatelům Prahy jen omezeně, mne toho moc nenapadá. Zvláště pokud použijeme srovnání se zahraničím," hledá marně dobrý příklad kvalitního a lidem otevřeného prostoru.

Architektonicky jsou přitom podle něj některé pražské prostory zcela výjimečné i v mezinárodním měřítku. "Výjimečná je ale i neschopnost samosprávy něco udělat s šokující zamořeností soukromou automobilovou dopravou. Ulice neslouží lidem, ale jsou překážkovou drahou mezi bezohledně zaparkovanými auty. Přitom existuje spousta pozitivních příkladů nedaleko našich hranic," míní.

Gebrian i Sitta se shodují na dobrých příkladech z nedávné doby - jsou jimi rekonstrukce náměstí ve Frýdlantě či Gahurův prospekt ve Zlíně. Sitta dodává projekty v "české anomálii, Litomyšli"; tam se daří samosprávě spolupráce s architekty i památkáři a začlenění současné architektury do historického města. Gebrian vyzdvihuje také první část úpravy centra obce v Dobříši, centrum Znojma či na Zelném trhu v Brně. V Praze je ale podle něj situace tragičtější.

"Mimořádně důležité prostory, společensky i historicky, po revitalizaci přímo křičí. Ať už jde o náměstí Václavské, Letenské, Malostranské, Senovážné, Vítězné či Palachovo, které má potenciál být jedním z nejkrásnějších na světě, ale jeho současný stav je ostuda. Radost mi udělaly nedávné drobné úpravy Karlova náměstí pod taktovkou Institutu plánování a rozvoje," uvádí.

Blízko změně je i Malostranské náměstí, které je dnes hlavně parkovištěm. Praha chce na jeho obnovu dát 100 milionů korun. Architektonická soutěž byla už loni, opravy ale mají začít až v roce 2017. "Není třeba vůbec čekat. Stačilo by vyměnit dopravní značky, ´odtrdelníkovat´ a okamžitě by se zvedla obytná kvalita prostoru," naznačuje Sitta levnější a rychlejší možnost řešení.

Dnes se po osmiměsíční opravě otevřelo Karlínské náměstí v Praze 8. Jednalo se o poslední fázi nápravy následků povodně z roku 2002. Obnoveny byly cesty, lavičky, osvětlení, hřiště a kašna, která parku spolu s kostelem sv. Cyrila a Metoděje dominuje.