Den architektury 2014 - pozvánka do Liberce
První říjnovou neděli na Den architektury proběhne nultý ročník běhu nazvaného „Po schodech Vlasty Buriana“ u rodného domu našeho nejoblíbenějšího komika. V jednom okruhu dlouhém 1250 metrů vyběhnou účastníci 260 schodů nahoru a 115 schodů dolů. Akce je vhodná pro širokou veřejnost, každý najde svoji kategorii.
Akce se koná v neděli 5. října od 13 hodin v Lucemburské ulici v Liberci.
od 13:00
Příchod, příprava, registrace, vyzvednutí startovních čísel, placení startovného, seznámení se s trasou a soupeři, protáhnutí těla.
od 14:00
Běhy v kategoriích: rodina, kluci, holky, místní, sprint a čtyřčlenná štafeta.
od 16:30
Královská disciplína, běh na 5 km (4 kola).
Královská disciplína je dotována 6 tisíci EUR nebo Korun, to se ještě uvidí. První místo 3. tisíce, druhé místo 2 tisíce, třetí místo tisíc. V ostatních kategoriích jsou pro vítěze drobné dárky a diplomy.
Startovné 50 Kč, děti do 6 let zdarma.
Ono tisíc schodů nahoru není málo!
Poměřit své síly v královské disciplíně budete moci s běžcem, který pětikilometrový běh uběhl za 14 minut 33 sekund, půlmaraton za 1 hodinu a 6 minut, maraton za 2 hodiny 20 minut. Pozvání přijal mistr České republiky v půlmaratonu, vítěz liberecké RUN TOUR a mnoha dalšího, Vít Pavlišta!
Protože nejen sportem živ jest člověk....
Připravili jsme na Den architektury i kulturní resp. hudební program. Když se řekne Bronx nebo Harlem každý ví, i když nebyl v Americe, co se tím myslí negativního. Ale tyto čtvrti se zapsaly do dějin také něčím pozitivním – hudbou a to hlavně bluesovou. Tak abychom zůstali styloví, na programu bude blues a to ne ledajaké, ale to opravdové ze života. Hrát a zpívat bude Boby Houda, muzikant, který v Americe na Berkley studoval, v Bronxu žil a hrál, a u nás představuje nepochybně to nejlepší z tohoto žánru. Dále vystoupí Jana Šteflíčková, pražská písničkářka a členka Studia Ypsilon – zpěv a kytara, za doprovodu Mirka Pekaře z kapely Blaženka – bicí.
Přijďte!
Na toto odpoledne Vás co nejsrdečněji zve pořadatel, spolek Zbytek.
www.zbytek.eu
Případné dotazy a informace na email: voborova.jana@seznam.cz
Pohled jinýma očima.
Vlasta Burian je asi jeden z nejvýznamnějších rodáků Liberce. Narodil se v malém domku v Lucemburské ulici. Hned za jeho domkem, který už nestojí, začínala prudká stráň nahoru. Tato stráň dělí střed města Liberce na horní a dolní část. Obě části města včetně stráně byly hustě zastavěny. Proto mezi oběma částmi bylo větší množství schodů. Od širokých velkorysých, opravdových pěších komunikací, po drobná úzká schodiště, které nebyly ani tak určeny pro veřejnost. Šlo o schodiště k jednotlivým domkům, aby se obyvatelé dostali do svého obydlí. Všechna tato schodiště, v době, kdy se narodil Vlasta Burian už tady stála. Vlasta Burian bydlel na dvou místech v této čtvrti do svých devíti let a proto se dá s jistotou říci, že tudy chodil. Vzhledem k tomu, že do dnešních dnů se nám zachovalo šestero schodišť na relativně malém prostoru, využijeme těchto schodů a osobnosti Vlasty Buriana k procházce nebo sportovnímu klání. Budeme se chovat trochu pateticky a budeme přirovnávat obraz města k obrazu života Vlasty Buriana, neboť se to velmi nabízí.
Start je v Lucemburské ulici asi 50m od rodiště Vlasty Buriana a začínáme hned stoupat širokým velkorysým schodištěm ulicí Mistrovský vrch. Po obou stranách schodiště jsou velké zdobné budovy se štuky. Člověku se vybaví paralela Paříže konce 19. století. Když člověk vystoupá na Sokolovské náměstí, ještě se tento pocit umocní. Samé výstavní domy urbanisticky ucelené. Když jsme řekli, že budeme sledovat paralelu města a života Vlasty Buriana, byl by to úsek života člověka velmi nadaného a úspěšného v mnoha oborech, ve sportu, herectví, zpěvu... Do čeho se pustil, to mu šlo. Na Sokolovském náměstí, před Zlatým Beránkem se stočíme dolů ulicí Na Svahu a dostáváme se ke schodům v ulici Na Schůdkách v části města už ne tak reprezentativní, ale stále je to ještě horní část, kde se střídají jednotlivé domy různého stylu. I Vlasta Burian ve svém životě zažíval, dny všednější a sváteční, tak jak je život přináší. Po 200m protneme ulici U Lomu a jsme před dalšími schody, které nás dovedou do čtvrti, které se říká na Ladech. I dnes má tento název své opodstatnění. Je až k neuvěření, že uprostřed stotisícového města najdeme malé roubené domky s malými zahradami a krátké klikaté uličky. V podstatě idylická čtvrť.
Na konci ulice Studničné idyla zčista jasna končí a ocitáme se před starou a novou budovou soudu. Jak symbolické, studená, leštěnou žulou po střechu obložená budova, jako by tady byla omylem. Abychom se drželi tématu schodů a Vlasty Buriana, i v jeho životě zčista jasna přichází soud. Mineme rychle budovu soudu a po jedněch krátkých a hned nato jedněch delších schodech seběhneme do dolní části trasy v Široké ulici. Rázem jsme v úplně jiném světě, jiné město, jiný charakter. Z bývalého města zbývá jen několik domů. Proluky mezi jednotlivými stojícími domy jsou veliké. I ty stojící na své znovuobjevení a slávu čekají. Po pár metrech vyběhneme po dlouhém schodišti ještě jednou Na Lada, abychom z horní hrany stráně viděli část města zanedbanou
a opomíjenou. Dostáváme se po dvojitém schodišti do cíle do Lucemburské ulice. Opuštěnost a zanedbanost města je zde největší. Ještě jednou se vraťme k paralele s Vlastou Burianem. Po odsouzení za údajnou kolaboraci se mu asi hezky nežilo, zrovna tak, jako tato část města právě nežije své nejslavnější období. Filmy Vlasty Buriana máme všichni rádi a on už nežije, tak proč si o sobě kazit mínění, že jsme se zachovali špatně. Ale co s městskou čtvrtí a její rehabilitací. Velmi se nabízí možnost přijít a zbourat a postavit novou krásnou čtvrť, bez špatných vzpomínek
a výčitek. Ale možná že, když se člověk lépe dívá, nachází půvab různých vrstev města. Tento běh není žádný aktivististický počin ani politický protest, ale je to aktivita pro různost
pohledů. Někdo poběží z důvodu vlastní soutěživosti, někdo kvůli Vlastovi Burianovi. Jiný zase z touhy po společenství. Pro jiného je to možnost prohlédnout si o víkendu architektury tuto část města. Je opravdu velmi specifické, že na tak malém prostoru uprostřed města člověk zažije tolik různosti. I kdyby přišel někdo jen proto, aby udělal radost pořadatelům, i to je dostatečný důvod.
Více informací >
Akce se koná v neděli 5. října od 13 hodin v Lucemburské ulici v Liberci.
od 13:00
Příchod, příprava, registrace, vyzvednutí startovních čísel, placení startovného, seznámení se s trasou a soupeři, protáhnutí těla.
od 14:00
Běhy v kategoriích: rodina, kluci, holky, místní, sprint a čtyřčlenná štafeta.
od 16:30
Královská disciplína, běh na 5 km (4 kola).
Královská disciplína je dotována 6 tisíci EUR nebo Korun, to se ještě uvidí. První místo 3. tisíce, druhé místo 2 tisíce, třetí místo tisíc. V ostatních kategoriích jsou pro vítěze drobné dárky a diplomy.
Startovné 50 Kč, děti do 6 let zdarma.
Ono tisíc schodů nahoru není málo!
Poměřit své síly v královské disciplíně budete moci s běžcem, který pětikilometrový běh uběhl za 14 minut 33 sekund, půlmaraton za 1 hodinu a 6 minut, maraton za 2 hodiny 20 minut. Pozvání přijal mistr České republiky v půlmaratonu, vítěz liberecké RUN TOUR a mnoha dalšího, Vít Pavlišta!
Protože nejen sportem živ jest člověk....
Připravili jsme na Den architektury i kulturní resp. hudební program. Když se řekne Bronx nebo Harlem každý ví, i když nebyl v Americe, co se tím myslí negativního. Ale tyto čtvrti se zapsaly do dějin také něčím pozitivním – hudbou a to hlavně bluesovou. Tak abychom zůstali styloví, na programu bude blues a to ne ledajaké, ale to opravdové ze života. Hrát a zpívat bude Boby Houda, muzikant, který v Americe na Berkley studoval, v Bronxu žil a hrál, a u nás představuje nepochybně to nejlepší z tohoto žánru. Dále vystoupí Jana Šteflíčková, pražská písničkářka a členka Studia Ypsilon – zpěv a kytara, za doprovodu Mirka Pekaře z kapely Blaženka – bicí.
Přijďte!
Na toto odpoledne Vás co nejsrdečněji zve pořadatel, spolek Zbytek.
www.zbytek.eu
Případné dotazy a informace na email: voborova.jana@seznam.cz
Pohled jinýma očima.
Vlasta Burian je asi jeden z nejvýznamnějších rodáků Liberce. Narodil se v malém domku v Lucemburské ulici. Hned za jeho domkem, který už nestojí, začínala prudká stráň nahoru. Tato stráň dělí střed města Liberce na horní a dolní část. Obě části města včetně stráně byly hustě zastavěny. Proto mezi oběma částmi bylo větší množství schodů. Od širokých velkorysých, opravdových pěších komunikací, po drobná úzká schodiště, které nebyly ani tak určeny pro veřejnost. Šlo o schodiště k jednotlivým domkům, aby se obyvatelé dostali do svého obydlí. Všechna tato schodiště, v době, kdy se narodil Vlasta Burian už tady stála. Vlasta Burian bydlel na dvou místech v této čtvrti do svých devíti let a proto se dá s jistotou říci, že tudy chodil. Vzhledem k tomu, že do dnešních dnů se nám zachovalo šestero schodišť na relativně malém prostoru, využijeme těchto schodů a osobnosti Vlasty Buriana k procházce nebo sportovnímu klání. Budeme se chovat trochu pateticky a budeme přirovnávat obraz města k obrazu života Vlasty Buriana, neboť se to velmi nabízí.
Start je v Lucemburské ulici asi 50m od rodiště Vlasty Buriana a začínáme hned stoupat širokým velkorysým schodištěm ulicí Mistrovský vrch. Po obou stranách schodiště jsou velké zdobné budovy se štuky. Člověku se vybaví paralela Paříže konce 19. století. Když člověk vystoupá na Sokolovské náměstí, ještě se tento pocit umocní. Samé výstavní domy urbanisticky ucelené. Když jsme řekli, že budeme sledovat paralelu města a života Vlasty Buriana, byl by to úsek života člověka velmi nadaného a úspěšného v mnoha oborech, ve sportu, herectví, zpěvu... Do čeho se pustil, to mu šlo. Na Sokolovském náměstí, před Zlatým Beránkem se stočíme dolů ulicí Na Svahu a dostáváme se ke schodům v ulici Na Schůdkách v části města už ne tak reprezentativní, ale stále je to ještě horní část, kde se střídají jednotlivé domy různého stylu. I Vlasta Burian ve svém životě zažíval, dny všednější a sváteční, tak jak je život přináší. Po 200m protneme ulici U Lomu a jsme před dalšími schody, které nás dovedou do čtvrti, které se říká na Ladech. I dnes má tento název své opodstatnění. Je až k neuvěření, že uprostřed stotisícového města najdeme malé roubené domky s malými zahradami a krátké klikaté uličky. V podstatě idylická čtvrť.
Na konci ulice Studničné idyla zčista jasna končí a ocitáme se před starou a novou budovou soudu. Jak symbolické, studená, leštěnou žulou po střechu obložená budova, jako by tady byla omylem. Abychom se drželi tématu schodů a Vlasty Buriana, i v jeho životě zčista jasna přichází soud. Mineme rychle budovu soudu a po jedněch krátkých a hned nato jedněch delších schodech seběhneme do dolní části trasy v Široké ulici. Rázem jsme v úplně jiném světě, jiné město, jiný charakter. Z bývalého města zbývá jen několik domů. Proluky mezi jednotlivými stojícími domy jsou veliké. I ty stojící na své znovuobjevení a slávu čekají. Po pár metrech vyběhneme po dlouhém schodišti ještě jednou Na Lada, abychom z horní hrany stráně viděli část města zanedbanou
a opomíjenou. Dostáváme se po dvojitém schodišti do cíle do Lucemburské ulice. Opuštěnost a zanedbanost města je zde největší. Ještě jednou se vraťme k paralele s Vlastou Burianem. Po odsouzení za údajnou kolaboraci se mu asi hezky nežilo, zrovna tak, jako tato část města právě nežije své nejslavnější období. Filmy Vlasty Buriana máme všichni rádi a on už nežije, tak proč si o sobě kazit mínění, že jsme se zachovali špatně. Ale co s městskou čtvrtí a její rehabilitací. Velmi se nabízí možnost přijít a zbourat a postavit novou krásnou čtvrť, bez špatných vzpomínek
a výčitek. Ale možná že, když se člověk lépe dívá, nachází půvab různých vrstev města. Tento běh není žádný aktivististický počin ani politický protest, ale je to aktivita pro různost
pohledů. Někdo poběží z důvodu vlastní soutěživosti, někdo kvůli Vlastovi Burianovi. Jiný zase z touhy po společenství. Pro jiného je to možnost prohlédnout si o víkendu architektury tuto část města. Je opravdu velmi specifické, že na tak malém prostoru uprostřed města člověk zažije tolik různosti. I kdyby přišel někdo jen proto, aby udělal radost pořadatelům, i to je dostatečný důvod.
Rudolf Hůlka, předseda spolku Zbytek
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
