Barrandovský most je nejvytíženější komunikace v Praze

Praha - Barrandovský most, dodnes třetí nejmladší pražský most přes Vltavu, mohli motoristé částečně používat již od září 1983, celý byl ale slavnostně otevřen teprve 3. listopadu 1988. Stavba tehdy nesla jméno druhého komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, současný název dostala v lednu 1990. Most od začátku patří mezi hlavní pražské komunikace, dnes po něm denně projede 142.000 vozidel a patří mezi vůbec nejvytíženější úseky silniční sítě v ČR.

"Jeho architektonické ztvárnění a začlenění do krajiny důstojně reprezentuje úroveň našeho inženýrského a mostního stavitelství osmdesátých let," napsala v den otevření mostu, kterého se účastnily tehdejší vládní a stranické špičky, Československá tisková kancelář. Most se stavěl více než deset let a podobně jako řada jiných veřejných staveb z té doby ho ozdobila umělecká díla, v tomto případě betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše.

Na pravém břehu stojí dílo nazvané Rovnováha, kterému se ovšem od lidí dostalo přezdívky červ dobyvatel, na levém pak dvě betonové mísy, zvané hroší lázeň nebo krmítko pro slony. Na mostě ale nenašla místo jen oficiální kultura, rozsáhlé betonové plochy se po roce 1989 také staly oblíbeným místem pro tvůrce graffiti. Město se proti nim sice snažilo bojovat a často velmi náročná díla nechávalo přetřít, v červenci 2001 nicméně část mostu vyhradilo pro legální tvorbu.

Most, který se začal stavět na jaře 1978 a stál téměř půl miliardy tehdejších korun, je mimo jiné jedním ze dvou šikmých přemostění Vltavy v Praze - a jediným určeným silniční dopravu. Úhel jeho křížení s tokem činí 53 stupňů, Holešovický železniční most překračuje řeku pod Bulovkou pod úhlem 45 stupňů. Barrandovský most je dlouhý 352 a široký 40 metrů, mostovka je ve výšce 15 metrů nad hladinou Vltavy. Automobily po něm projíždějí v osmi jízdních pruzích.

Snahy o přemostění Vltavy v místech, kde už tři dekády stojí Barrandovský most, staré více než 200 let. Nedaleko proti proudu, mezi Modřany a Chuchlí, býval v roce 1756 za obléhání Prahy pruským králem Fridrichem II. pontonový most. Myšlenka na vybudování mostu byla živá i za první republiky, uvažovalo se například o dvou mostech v různých výškách. Po druhé světové válce se uvažovalo již jen o mostu jediném, v roce 1976 pak byla zvolena varianta šikmého přemostění.

Barrandovský most představuje nejrozsáhlejší mostní dílo v Praze a v systému pražské dopravy má nezastupitelné místo, už na přelomu století po něm jezdilo přes 100.000 aut denně. Po otevření jihozápadní části Pražského okruhu v roce 2010 z něj sice zmizela naprostá většina kamionů - tvořil totiž spojnici z ostatních částí Prahy na plzeňskou dálnici D5 - a intenzita dopravy klesla na 80.000 vozidel, poté ale opět začala růst až na současných 142.000 aut denně.

Dopravní komplikace na mostě se přenášejí do celé Prahy, ať už se jedná o nehody nebo rekonstrukce. Té se most dočkal v letech 2006 až 2007, nyní by ale potřeboval opravit znovu. V roce 2013 se mluvilo o lokálním poškození hydroizolace, zpráva z roku 2015 ale již uváděla, že "nejpozději do roku 2020, bude nutno realizovat výměnu celého vozovkového souvrství včetně hydroizolace, sanaci dilatačních mostních závěrů a opravu odvodňovacího systému".

Od úplného dokončení Barrandovského mostu se v Praze vybudovala jen dvě další vltavská přemostění. V září 2010 se otevřel více než dvoukilometrový Radotínský most na pražském okruhu, o čtyři roky později pak přibyl silniční a tramvajový Trojský most, který navazuje na tunelový komplex Blanka. Po loňském zřícení trojské lávky pro pěší je dnes v Praze celkem 18 mostů, které vedou přes celou šířku Vltavy. Z toho je 13 silničních, osm tramvajových, čtyři železniční a pro pěší.