Architekt Aulický napsal knihu o žižkovské věži

Praha – Knihu o svém patrně nejvýznamnějším díle – žižkovské věži – napsal architekt Václav Aulický. Na stránkách knihy Žižkovská věž se čtenáři dočtou jak o historii věže a televizního vysílání, tak o překážkách a kontroverzích, které stavbu vysílače provázely. Dnes to na křtu knihy v žižkovském vysílači řekla nakladatelka Eva Kaiserová. Žižkovská věž je asi nejznámější dílo Aulického, o kterém se v poslední době mluvilo hlavně ve spojitosti s bouráním jeho další stavby, pražského Transgasu.

"Já jsem velice slavnej architekt, žádnej druhej architekt v České republice takovej není, já mám na kontě už dva zbouraný baráky," vtipkoval dnes na křtu Aulický. "Je to doslova pár dní, kdy jsme takto křtili knihu o Transgasu a chci jen říct, že doufám, že dneska tady ta kniha neznamená, že je to ta třetí bouračka," pokračoval. Doufá, že žižkovská věž zůstane stát i v budoucnu, a to i za předpokladu, že by z ní měla být například "jen" vyhlídková věž.

Podle spoluautora Jakuba Potůčka je kniha "žižkovským příběhem a příběhem televizního vysílání." Vyšla v malém nákladu 500 kusů, k dostání je v nakladatelství Jonathan Livingston nebo na Fakultě architektury ČVUT.

Žižkovský vysílač vznikal v letech 1985 až 1992 podle návrhu architekta Aulického a statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Podle některých zahraničních serverů patří 216 metrů vysoká věž mezi nejošklivější stavby světa. Vysílač stojí v Mahlerových sadech na rozhraní Žižkova a Vinohrad na místě starého židovského hřbitova. Konstrukce se skládá ze tří ocelových tubusů, které nesou celkem devět kabin. V nejvyšším patře je umístěna vysílací technika. Celá stavba má hmotnost 12.000 tun.

Aulický je představitelem takzvané high-tech architektury. Absolvoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Kromě televizního vysílače na Žižkově je autorem televizního vysílače v Ostravě-Hošťálkovicích či, dnes už zbourané, telefonní ústředny v Dejvicích. Je spoluautorem také zbouraného Transgasu. Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku a ministerstva paliv a energetiky stál kousek od Václavského náměstí. Záměr bourat ho vyvolal debaty o architektuře z doby socialismu, jež má své zastánce i kritiky.