Biografie
Po absolvování střední školy v Lublani roku 1950 vystudoval Fakultu architekturu v roce 1958 u prof.
E.Ravnikara na univerzitě v Lublani. Svoje pracovní dovednosti si vylepšil během praxe ve Švédsku a v roce 1979 doktorát získal na Fakultě architektury ve Skopje. Od roku 1960 pracoval na Fakultě architektury v Lublani nejprve jako odborný asistent E.Ravnikara, od roku 1980 byl docentem a od 1985 řádný profesor, kde působil až do své smrti. Společně s E.Ravnikarem pracoval jako společník na projektu náměstí Revoluce (dnes náměstí Republiky, 1960-73) v Lublani. Bonča patřil po boku S.Severa, S.Kristla, M.Miheliče a O.Jugovce mezi první poválečnou generaci Ravnikarových žáků. Přestože velkou část svého života zasvětil pedagogické práci, tak stačil vytvořit řadu oceněných staveb. V roce 1987 získal Prešerenovu cenu za celoživotní dílo a 1994 Zlatou medaili univerzity v Lublani. V roce 2002 vydal přední slovinský historik Stane Bernik souhrnný katalog s názvem 'Arhitektura Miloše Bonče'.