Martin Roubík

Architekt Martin Roubík, který většinu života působil v Norsku, vstoupil v širší povědomí především jako spoluzakladatel slavné architektonické skupiny Snohetta. Roubík byl také spoluautorem Muzea moderního umění v Lillehammeru či autorem rekonstrukce českého velvyslanectví v Oslu a dalších staveb v České republice i v zahraničí. Od roku 1999 měl společně s Reginou Loukotovou vlastní praxi v  Praze. Mezi léty 1991-1992 a 2000-2003 vedl ateliér na Fakultě architektury ČVUT. Zemřel 9. září 2008 po krátké nemoci.

Roubík se narodil 24. října 1949 v Praze. V letech 1968 až 1971 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v letech 1973 až 1977 na Škole architektury (Arkitekthogskolen) v Oslu, kam odešel počátkem 70. let, a později také na Yokohama Design Research Institute. Po absolutoriu nastoupil v Oslu do ateliéru Lund + Slaatto Arkitekter, v roce 1987 spoluzakládal nadaci pro architekturu ROM a o rok později dnes již legendární skupinu Snohetta, s níž zvítězil v mezinárodní soutěži na Alexandrijskou knihovnu v Egyptě.

S touto kanceláří postavil v 90. letech další významné stavby jako Umělecké muzeum v Lillehammeru či most přes fjord v Telemarku. Je autorem návrhu rekonstrukce Fíkovny v Královské zahradě Pražského hradu a dalších staveb v ČR i v zahraničí. Úspěšně se sám i jako vedoucí kanceláře GEM architects účastnil řady mezinárodních a domácích soutěží, poslední velký úspěch zaznamenal se svým návrhem v soutěži o Velké egyptské muzeum.

Jako pedagog působil nejprve v norském Trondheimu a od poloviny 90. let především na pražské Fakultě architektury ČVUT. Byl rovněž zvolen děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, rektor ho však nejmenoval. Přednášel i v Göteborgu, Oxfordu, dánském Aarhusu a v Káhiře.