Walhalla
Německý ‘Parthenon na Akropoli’ s výhledem na Dunaj. Místo ‘posledního spočinutí’ králů, politiků a svatých.
Poblíž bavorského Řezna se nad tokem Dunaje vypíná monumentální historická stavba, takzvaná Walhalla. Základní kámen památníku, který slouží jako "síň slávy" německého národa, byl položen před 180 lety, 18. října 1830. Zasloužil se o to bavorský král Ludvík I., který zemi vládl v letech 1825 až 1848. Jako velký obdivovatel antického Řecka a italské renesance inicioval v zemi vznik mnoha neoklasicistních budov a právě Walhalla představuje vrchol jeho stavitelského zápalu. Mladý Ludvík začal o důstojném uctění památky velkých Němců uvažovat v době, kdy byla země rozdrobená do mnoha státečků a musela snášet ponižující porážky od Napoleonových armád. Walhalla, pojmenovaná podle sídla nejudatnějších padlých bojovníků v germánské mytologii, měla posílit národní vědomí Němců a pocit jejich sounáležitosti. Stavba budovy, jejímž vzorem byl aténský Pantheon, trvala pod vedením architekta Lea von Klenze dlouhých 12 let a byla slavnostně otevřena 18. října 1842. V jejích zdech se od té doby nacházejí busty a pamětní desky významných osobností, především z německy mluvících zemí. V nepravidelných intervalech jsou podle došlých a schválených návrhů doplňovány o nové. Ve Walhalle tak lze nalézt například tváře prvního poválečného kancléře Konrada Adenauera, fyzika Alberta Einsteina, skladatele Johannese Brahmse či básníka Heinricha Heineho.
Poblíž bavorského Řezna se nad tokem Dunaje vypíná monumentální historická stavba, takzvaná Walhalla. Základní kámen památníku, který slouží jako "síň slávy" německého národa, byl položen před 180 lety, 18. října 1830. Zasloužil se o to bavorský král Ludvík I., který zemi vládl v letech 1825 až 1848. Jako velký obdivovatel antického Řecka a italské renesance inicioval v zemi vznik mnoha neoklasicistních budov a právě Walhalla představuje vrchol jeho stavitelského zápalu. Mladý Ludvík začal o důstojném uctění památky velkých Němců uvažovat v době, kdy byla země rozdrobená do mnoha státečků a musela snášet ponižující porážky od Napoleonových armád. Walhalla, pojmenovaná podle sídla nejudatnějších padlých bojovníků v germánské mytologii, měla posílit národní vědomí Němců a pocit jejich sounáležitosti. Stavba budovy, jejímž vzorem byl aténský Pantheon, trvala pod vedením architekta Lea von Klenze dlouhých 12 let a byla slavnostně otevřena 18. října 1842. V jejích zdech se od té doby nacházejí busty a pamětní desky významných osobností, především z německy mluvících zemí. V nepravidelných intervalech jsou podle došlých a schválených návrhů doplňovány o nové. Ve Walhalle tak lze nalézt například tváře prvního poválečného kancléře Konrada Adenauera, fyzika Alberta Einsteina, skladatele Johannese Brahmse či básníka Heinricha Heineho.
ČTK
0 komentářů
přidat komentář
