Biografie Juha Leiviskä fragmentoval souvislé puristické objemy na bílá vertikální prismata, kombinovaná se skleněnými úseky, z nichž skládá - většinou na ortogonální osnově, která se však snadno vychyluje a vějířovitě natáčí - čiré geometrické struktury, či spíše architektonické skulptury. Jejich konstitujícím fenoménem je akcentovaný význam rytmizovaných hmotných a světelných geometrií, který zejména vnitřním prostorům kostelů dodává duchovní dimenzi (kostel Mannisto v Kuopio, 1986-92, budova německého velvyslanectví v Helsinkách aj.)
z recenze výstavy (ARCHITEKT 18-19/97 str. 11), Pavel Halík, 1997