Josef Karel Říha
*1. 6. 1893 – Rokycany, Česká republika
†10. 2. 1970 – Praha, Česká republika
Biografie
Po vystudování pražské techniky pracoval ing. arch. Josef Karel Říha v letech 1917-18 v ateliéru Jana Kotěry, pak se stal úředníkem Státní památkové péče a od roku 1923 byl samostatným projektantem. Byl také redaktorem Socialistických listů, výtvarného sborníku Život, Lidových novin a od konce dvacátých let často přispíval do architektonických časopisů (nejvíce Stavba, Stavitel a Architekt SIA). Ve 20. letech se věnoval především návrhům obytných budov (typové rodinné domy vystavěné v řadě sídlišť Podkarpatské Rusi, činžovní domy v Ostravě, Plzni, Praze) i budovám veřejným (kancelářský a obchodní dům společnosti Ferra, Palác Báňské a hutní společnosti s Divadlem Vlasty Buriana, které bylo umístěné v suterénu). V roce 1931 zvítězil v soutěži dělnického spolku Včela na nájemní domy s malými byty. Zřejmě nejznámější stavbou je architektova vlastní vila v ulici Nad Santoškou v Praze uváděná v dobových časopisech jako příklad moderní architektury. Mimoto se Říha věnoval instalacím desítek výstav včetně státních expozic předválečného Československa v zahraničí. Za zmínku také stojí, že v jeho ateliéru v roce 1927 občasně vypomáhal mladý Karel Honzík.
Kolem roku 1930 se architekt Říha začal věnovat i otázkám urbanistickým, územnímu a krajinnému plánování. Komplexní pojetí plánování měst se projevilo v první souhrnné a ve své době zásadní práci. Vypracováním textu „Město a upravovací plán“ (1932) pověřil Ústav pro stavbu měst při Masarykově akademii práce právě J. K. Říhu a O. Fierlingera, kteří redigovali texty odborníků z nejrůznějších oborů (např.: doktor medicíny L. P. Procházka, konzervátor a ochránce přírody R. Maximovič, památkář a architekt K. F. Kühn, ale i mladý E. Hruška). Vznikl tak stručný přehled metodiky a dobové techniky tvorby regulačních plánů, plánování měst a jejich okolí a příslib plánů regionálních. Již nechybí kapitoly o rekreaci, zelených plochách či ochraně přírodních památek.
Ve druhé polovině 30. let se Josef Karel Říha zaměřoval ještě více na problematiku rozvoje venkova, vesnice a regionálního plánování. Mimoto stále seznamoval čtenáře odborných periodik s urbanistickými aktualitami v západní Evropě.
V roce 1948 vydal jedinečnou knihu „Země krásná: kniha o přírodě, civilisaci a plánování“ (největší část knihy sepsal v letech 1943-44). Kniha je vlastně úvodem do krajinného plánování, zabývá se historickými souvislostmi, geologií, ve velké míře botanikou a geobotanikou, technickým vývojem, ale také zahradní a parkovou architekturou, urbanismem, prostorovým plánováním, estetickými a etickými hodnotami přírody i ochranou přírody. Takto široce pojatou a vědecky podloženou naukou o krajině Říhova kniha předčí i „Obytnou krajinu“ Ladislava Žáka.
Z poválečné tvorby je známo jen málo realizací, víme zatím jen o přestavbě domu u Hybernů pro výstavní účely (1938-49) nebo o realizaci Motolského krematoria (1951-54) – ovšem bez zamýšlených parkových úprav. Zřejmě posledním větším projektem architekta byla studie rekreace na Berounsku v polovině 60. let. Oficiálních poct se architektu Říhovi dostalo až na konci 60. let, kdy byl znovu přijat do Svazu architektů a vyznamenán k 50. výročí vzniku Československé republiky.
Kolem roku 1930 se architekt Říha začal věnovat i otázkám urbanistickým, územnímu a krajinnému plánování. Komplexní pojetí plánování měst se projevilo v první souhrnné a ve své době zásadní práci. Vypracováním textu „Město a upravovací plán“ (1932) pověřil Ústav pro stavbu měst při Masarykově akademii práce právě J. K. Říhu a O. Fierlingera, kteří redigovali texty odborníků z nejrůznějších oborů (např.: doktor medicíny L. P. Procházka, konzervátor a ochránce přírody R. Maximovič, památkář a architekt K. F. Kühn, ale i mladý E. Hruška). Vznikl tak stručný přehled metodiky a dobové techniky tvorby regulačních plánů, plánování měst a jejich okolí a příslib plánů regionálních. Již nechybí kapitoly o rekreaci, zelených plochách či ochraně přírodních památek.
Ve druhé polovině 30. let se Josef Karel Říha zaměřoval ještě více na problematiku rozvoje venkova, vesnice a regionálního plánování. Mimoto stále seznamoval čtenáře odborných periodik s urbanistickými aktualitami v západní Evropě.
V roce 1948 vydal jedinečnou knihu „Země krásná: kniha o přírodě, civilisaci a plánování“ (největší část knihy sepsal v letech 1943-44). Kniha je vlastně úvodem do krajinného plánování, zabývá se historickými souvislostmi, geologií, ve velké míře botanikou a geobotanikou, technickým vývojem, ale také zahradní a parkovou architekturou, urbanismem, prostorovým plánováním, estetickými a etickými hodnotami přírody i ochranou přírody. Takto široce pojatou a vědecky podloženou naukou o krajině Říhova kniha předčí i „Obytnou krajinu“ Ladislava Žáka.
Z poválečné tvorby je známo jen málo realizací, víme zatím jen o přestavbě domu u Hybernů pro výstavní účely (1938-49) nebo o realizaci Motolského krematoria (1951-54) – ovšem bez zamýšlených parkových úprav. Zřejmě posledním větším projektem architekta byla studie rekreace na Berounsku v polovině 60. let. Oficiálních poct se architektu Říhovi dostalo až na konci 60. let, kdy byl znovu přijat do Svazu architektů a vyznamenán k 50. výročí vzniku Československé republiky.
Jan Dostalík
Realizace a projekty
Další návrhy a realizace
Rodinné domy na Podkarpatské Rusi, 20. léta.Činžovní dům, Moravská Ostrava, 1922. Domy pro státní zaměstnance v Plzni, před 1927.
Kancelářský a obchodní dům společnosti Ferra, Na Florenci 3, Praha-Nové Město (1420/I), 1926-1928.
Divadlo Vlasty Buriana v suterénu paláce Báňské a hutní společnosti, Lazarská 7, Praha-Nové Město (15/I), 1930.
Nájemní domy, bývalé náměstí Družby 3 a 4, Praha-Bubeneč (871/VI), 1929-1930.
Soutěžní návrh regulačního plánu Horní Sihotě v Trenčíně, 1931.
Soutěžní návrh regulačního plánu města Strakonic, 1931; s Josefem Štěpánkem.
Soutěžní návrh nájemních domů s malými byty pro dělnický spolek Včela, Praha, 1931. Rodinný dům, Na Hanspaulce 15, Praha-Dejvice (1840/VI), 1934.
Soutěžní návrh na regulační plán města Mukačeva, asi 1934. S Aloisem Mikuškovicem.
Soutěžní návrh velkotržnice, Praha, cca 1935. S R. Šperou a A. Mirkovičem.
Instalace Hospodářské výstavy, 1939.
Kancelářská budova Báňské a hutní společnosti, Vladislavova 4, Praha-Nové Město, 1939-41. S Emilem Kovaříkem. Projekt k přestavbě domu u Hybernů na výstavní palác, ulice Hybernská, Na Příkopě a náměstí Republiky, Praha-Nové Město, přestavba 1938-1939 a 1945-1949.
Úprava a osázení okolí nádrže u České Skalice a dostavba částečně zaplavených obcí, 1944.
Studie elektrárny, zástavby pro zaměstnance a rekreanty v úrovni hráze a osázení okolí údolní nádrže pod Bechyní, 40. léta.
Návrh pro veřejnou soutěž na Staroměstskou radnici v Praze, 1946. S Vojtěchem Kerhartem.
Směrný plán lázeňského města Teplice, mezi 1945 a 1950. Směrný plán lázeňského města Františkovy lázně, mezi 1945 a 1950.
Krematorium Motol, Plzeňská 233, Praha-Motol (30/V), 1951-1954.
Návrh výstavních prostor pro expozici „Město v zeleni“, 1960.
Rekreace v berounském okrese, zřejmě pro ÚTOK ČSAV, 1964-1966.
Výběr z vlastních textů
ŘÍHA, J. K. Činžovní domy v Moravské Ostravě. Fotografie. Stavitel, 1922, roč. 4, s. 32.
ŘÍHA, J. K. Za Janem Kotěrou. Stavba, 1923, roč. 2, s. 1-4.
ŘÍHA, J. K. Za reformu bydlení a stavby obytných domů. Stavba, 1925, roč. 3, s. 118-120.
ŘÍHA, J. K. O stavebních zákonech. Stavitel, 1928, roč. 9, s. 61-66.
ŘÍHA, J. K. Obchodní a kancelářský dům S. A. Ferra v Praze. Stavitel, 1928, roč. 9, s. 93-97.
ŘÍHA, J. K. K soutěži na všesportovní stadion v Bráníku. Stavitel, 1929, roč. 10, s. 77-83.
ŘÍHA, J. K. Stará Praha v novém regulačním plánu. Stavitel, 1929, roč. 10, s. 144-149.
ŘÍHA, J. K. Budova úřední Báňské a hutní společnosti v Praze. Architekt SIA, 1930, roč. 24, s. 229-247.
ŘÍHA, J. K. Kancelářská budova Báňské a hutní společnosti v Praze. Stavitel, 1931, roč. 12, s. 1.
ŘÍHA, J. K. Zelený pás. Stavitel, 1931, roč. 12, s. 138-142.
ŘÍHA, J. K. Dosavadní školství architektury. Stavitel, 1932, roč. 13, s. 73-80.
FIERLINGER, O. – ŘÍHA, J. K. Město a upravovací plán. 1. vyd. Praha: Spolek československých inženýrů, 1932, 140 s.
ŘÍHA, J. K. K architektuře pravé a levé. Stavitel, 1935-6, roč. 15, s. 4-6 a 12-13.
ŘÍHA, J. K. Anglie a mezinárodní kongres federace pro stavbu měst v Londýně. Stavitel, 1935-6, roč. 15, s. 42-56.
ŘÍHA, J. K. – ŠPERA, R. – MIRKOVIČ, A. Soutěžní návrh velkotržnice v Praze. Stavitel, 1935-6, roč. 15, s. 58-59.
ŘÍHA, J. K. Memorandum Ústředí architektů v Čs. republice při Syndikátu výtvarníků československých o zákonné úpravě povolání architekta, podané vládě Československé republiky. Praha: [nákladem vlastním], 1936. 6 s.
ŘÍHA, J. K. Úprava vesnice a venkovských krajů. Architekt SIA, 1936, roč. 35, s. 97-102.
ŘÍHA, J. K. (red.) Vesnice – půda a plán. 1. vyd. Praha: Knihovna Péče o zdraví venkova, 1937, 166 s.
ŘÍHA, J. K. Regionální plánování ve Švýcarech. Architekt SIA, 1938, roč. 37, s. 152.
ŘÍHA, J. K. Snahy po uplatňování urbanismu. Architektura, 1939, roč. 1, s. 53.
ŘÍHA, J. K. Architektura v plánování. Život, 1943-44, roč. 19, s. 153-154.
ŘÍHA, J. K. Technika a biologický vývoj. Sborník České Akademie Technické, 1944, roč. 18.
ŘÍHA, J. K. O hřbitovech. Architekt, 1946, roč. 44, s. 69-70, 73, 80 a 82.
ŘÍHA, J. K. Směrnice pro krajinné plánování. Zprávy Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně, [1948], č. 3, s. 137-168.
ŘÍHA, J. K. Země krásná: kniha o přírodě, civilisaci a plánování. 1. vyd. Třebechovice pod Orebem: A. Dědourek, 1948. 375 s.
ŘÍHA, J. K. O úpravě Františkových lázní. Město, 1950, roč. 4. s. 171-176.
ŘÍHA, J. K. – STEFAN, O. – VANČURA, J. Praha včerejška a zítřka. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1956. 172 s.
ŘÍHA, J. K. Zeleň jako výtvarný prvek. In Zpráva z celostátní porady ČSAZV o základních otázkách zeleně, 29. 11. 1956, s. 42-43.
MUMFORD, L. Přírodní prostředí a urbanizace (překlad a doplnění J. K. ŘÍHA). Architektura ČSSR, 1966, roč. 25, s. 320-323.
ŘÍHA, J. K. Základy teorie tvorby krajin. Životné prostredie, 1970, roč. 4, č. 1, s. 15-19.
Zdroje
DOSTALÍK, J. Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním plánování v letech 1918 až 1968 (disertační práce). Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 260-262.
HONZÁK, F. Říha Josef Karel. In: CHURÁŇ, M. et al. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, II, N-Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 1998 s. 115.
KUBÍČEK, A. J. K. Říha. Architektura ČSSR, 1968, roč. 27, s. 503-505.
ŘÍHA, J. K. – STRÁNÍK, K. Byt v domě Svazu čs. díla. Stavitel, 1928, roč. 9, s. 175.
VLČEK, P. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. s. 569.
