Ignazio Gardella

italský architekt, inženýr a designér se narodil 30. března 1905 v Miláně. V roce 1931 vystudoval stavitelství na milánské polytechnice a okamžitě projevil svoje sympatie se skupinou racionalistů, kteří byli propojeni s časopisem Cassabella. V roce 1935 pracoval na restaurování vily Borletti v Miláně, která se stala klíčem k jeho dalším zakázkám: uměl vytvořit rovnováhu mezi zdánlivě neslučitelnými prvky. U významné racionalistické stavby Dispensario Antitubercolare (1936) v Aleksandrii Gardella dokázal, že jazyk moderní architektury může být i vysoce citlivý ve svém zasazení a dokáže si osvojit atributy místa. V roce 1949 získal diplom na Istituto Universario di Architettura di Venezia, kde v období mezi lety 1952-75 také učil. Byl členem MSA, INU a hrál aktivní roli v CIAM. S Vico Magistrettim, Giancarlo De Carlem a Ernesto Nathan Rogersem reprezentovali Itálii na jejím posledním setkání v Otterlo (1959). V roce 1955 vyhrál Olivetti Prize za architekturu. Ozvěna racionalismu 30. let je rozpoznatelná i na rekonstrukci Teatro Carlo Felice v Janově (spol. A. Rossi, F. Reinhart; 1982). O architektuře psal málo, dával přednost vyjádřit svůj odlišný postoj od kanonických tendencí moderního hnutí skrze své budovy.