Hans Schwippert

Hans Schwippert studoval po první světové válce architekturu na TH Hannover, TH Darmstadt a diplom získal u Paula Schmitthennera na TH Stuttgart. V roce 1926 pracoval deset měsíců v berlínském ateliéru Ericha Mendelsohna, kde také poznal Ludwiga Mies ven der Rohe. Od roku 1927 vyučoval jako učitel odborných předmětů na uměleckoprůmyslové škole v Cáchách, kterou tehdy vedl Rudolf Schwarz. Na škole působil až do roku 1934, kdy byla zavřena nacisty. Poté získal učební závazky na TH Cáchy (dnešní RWTH). V roce 1943 promoval na TH Cáchy s prací „Wertware und Werkkunde.“ Ve stejném roce složil na TH Cáchy habilitační práci „Von Werklehre und Werkerziehung.“ Po druhé světové válce byl americkými okupačními úřady obsazen na post technického ředitele Cách a 1945-46 byl vedoucím pro stavebnictví v Severní Porýní. V roce 1945 se Schwippert přestěhoval do Düsseldorfu a stal jedním z hodně žádaných architektů při obnově Německa: Spolkový dům v Bonnu (1949), Úřad spolkového kancléře v paláci Schaumburg (1950) a obnova katedrály Sankt-Hedwig v Berlíně (1952-63). V roce 1946 byl povolán na TH Cáchy a ve stejném roce začal výukou na Státní umělecké akademii v Düsseldorfu, které dopomohl k získání mezinárodní pověsti a od roku 1956 až do svého penzionování v roce 1966 byl rektorem. Hans Schwippert byl v období 1947-63 předsedou německého Werkbundu.