Friedrich Achleitner
*23. 5. 1930 – Schalchen, Rakousko
†27. 3. 2019 – Vídeň, Rakousko
Literatura
Historky před spaním
Archa, 2017240 Kč
Biografie
Friedrich Achleitner byl rakouský básník, spisovatel, kritik a teoretik architektury. Pocházel z rodiny farmáře a mlynáře v Horním Rakousku. Na sklonku druhé světové války byl jejich dům těžce poškozen. Po maturitě odešel do Vídně, kde v letech 1950-53 vystudoval architekturu u prof. Clemense Holzmeistera na Akademii výtvarných umění. Následně spolupracoval s architektem Johannem Gsteu, s nímž navrhl v letech 1956-58 tehdy kontroverzní přestavbu interiéru farního kostela v Hetzendorf. Na mistrovské škole Emila Pirchana studoval také scénografii.
V roce 1958 zanechal architektonické praxe a působil jako spisovatel na volné noze. Jeho styl bývá řazen k tzv. Wiener Gruppe (Vídeňská skupina), což byl ostrůvek tvůrčí svobody v konzervativních vodách poválečného Rakouska, kde se radikálně experimentovalo se slovem i živou akcí. V letech 1962-72 psal architektonickou kritiku pro noviny Die Presse.
Dvacet let (1963-83) vyučoval historii architektury na Akademii výtvarných umění a posléze vedl až do penze (1983-98) katedru dějin a teorie architektury na Univerzitě užitého umění (die Angewandte) ve Vídni.
V roce 2000 (u příležitosti Achleitnerových semdesátim) odkoupilo město Vídeň jeho archiv čítající 25000 kartotéčních lístků, 66500 negativů, 37800 pozitivů, 250 map a 1030 knih a darovalo je vídeňskému AzW pro založení databanky rakouské moderní architektury.
V letech 1965-2010 pracoval na trojdílné (pětisvazkové) publikaci mapující rakouskou architekturu v průběhu 20. století. Zamýšlený čtvrtý díl již ponechal Achleitner na mladší generaci.
Friedrich Achleitner byl rakouský básník, spisovatel, kritik a teoretik architektury. Pocházel z rodiny farmáře a mlynáře v Horním Rakousku. Na sklonku druhé světové války byl jejich dům těžce poškozen. Po maturitě odešel do Vídně, kde v letech 1950-53 vystudoval architekturu u prof. Clemense Holzmeistera na Akademii výtvarných umění. Následně spolupracoval s architektem Johannem Gsteu, s nímž navrhl v letech 1956-58 tehdy kontroverzní přestavbu interiéru farního kostela v Hetzendorf. Na mistrovské škole Emila Pirchana studoval také scénografii.
V roce 1958 zanechal architektonické praxe a působil jako spisovatel na volné noze. Jeho styl bývá řazen k tzv. Wiener Gruppe (Vídeňská skupina), což byl ostrůvek tvůrčí svobody v konzervativních vodách poválečného Rakouska, kde se radikálně experimentovalo se slovem i živou akcí. V letech 1962-72 psal architektonickou kritiku pro noviny Die Presse.
Dvacet let (1963-83) vyučoval historii architektury na Akademii výtvarných umění a posléze vedl až do penze (1983-98) katedru dějin a teorie architektury na Univerzitě užitého umění (die Angewandte) ve Vídni.
V roce 2000 (u příležitosti Achleitnerových semdesátim) odkoupilo město Vídeň jeho archiv čítající 25000 kartotéčních lístků, 66500 negativů, 37800 pozitivů, 250 map a 1030 knih a darovalo je vídeňskému AzW pro založení databanky rakouské moderní architektury.
V letech 1965-2010 pracoval na trojdílné (pětisvazkové) publikaci mapující rakouskou architekturu v průběhu 20. století. Zamýšlený čtvrtý díl již ponechal Achleitner na mladší generaci.
