koucky-arch.cz/3

Ateliér Romana Kouckého navazuje na svůj první čtvercový špalek vydáním knihy menší, která je nabitá konceptuální energií. Kniha nese pořado- vé číslo 3. Kniha 2 vyjde teprve během roku 2005 a bude věnována urbanismu. Kniha 3 je věnována třem soutěžním projektům. Za normálních okolností by skončily v šuplíku, avšak díky internetu a knižnímu vydání nezapadnou.
Předmluva Jany Tiché přibližuje institut architektonické soutěže, která v České republice zdevalvovala na výběr projektanta a nikoliv myšlenek. Striktní zadání by se mělo napadat, polemizovat s ním a usilovat o nejoptimálnější řešení. S touto taktikou vznikají vynikající návrhy, ale vesměs nevyhrávají. Jejich užitkem je posun autorova myšlení o kus dál. Koucký ukazuje, že sleduje aktuální trendy. Mladí spolupracovníci vypnuli ortho režim a digitálně tvoří architekturu nového tisíciletí.
První představený projekt na budovu Velvyslanectví ČR v Londýně nese označení Bohemiae Color. Koucký ve smyslu Miesovy kostry a kůže potáhl novou budovu a jedno patro bu- dovy stávající abstraktním pláštěm z různých českých kamenů. Vzniká tím zajímavá uchopitelná informace a "český národní prvek" zde nepůsobí folklórně, nýbrž nadčasově umělecky. Hra s pláštěm budovy odkazuje na Herzoga s de Meuronem, kteří ve fasádě nalezli jedno z mála míst, kde se může architekt výrazně projevit, poněvadž typologie pokročila k ta- kové dokonalosti, že uvnitř budovy již není co vymýšlet. Uznávám, že můj výklad je radikální, ale je to tak. Kouckého projekt je obsahově bohatý i v provozním uspořádání. Organika uvnitř kontrastuje s ostrými hranami na povrchu.
Dalším projektem je soutěžní návrh na Dům u Zvonu v Plzni. Nekompromisní povodeň dala vzniknout nové parcele a možnosti vnést do centra města soudobý architektonický vklad. Koucký na nepravidelné parcele vystřihnul svěží dům, respektive domy, jejichž vnější plášť tvoří přímková plocha definovaná dvěma uzavřenými dvourozměrnými křivkami rovnoběžnými se základnou. Dvě hmoty definují zakřivený průchod s výjimečným šikmým prostorem. Před deštěm vás tak chrání jeden z domů aneb konec podloubí v Čechách? Přiznejme, že něco obdobného jsme již viděli u Zahy Hadidové, ale zde v Plzni ve zcela jiném kontextu a jiné formě. Spíše tradiční motiv prosklení přízemí ubírá na futuričnosti domu.
Posledním projektem je Informační centrum Národní galerie v nádvoří mezi Schwarzenberským a Salmovským palácem na Hradčanech. Tento návrh už hodně drží krok se součas- ným stavem světové architektury. Hmota blížící se Möbiovu proužku působí jako obří skulptura nebo UFO. Avšak zatímco nad půdorysem a provozem stavby se vám rozbuší srdce, při pohledu na prostorové řešení se srdce zastaví. Lapidární kolmé vztyčení stěn, které jsou pokryty upovídanou tetuáží. No, příště by snad s Form Z nebo Rhinem nebo Catií (sic!) mohla již vzniknout první česká digitální architektura. Koucký vyšlápl správným směrem!
Poslední částí knihy je chronologický seznam posledních realizací a projektů.
Koucký dokazuje, že surfuje na největší vlně naší architektury a že si cenu archiwebu zasloužil. Na rozdíl od stabilizátorů stylu pokračuje v hledání, objevování a stavění nového. Je to moderní architekt.