Dějiny českého výtvarného umění IV-VI (1890-2000)

Dějiny českého výtvarného umění IV (1890-1938), sv. 1+2
Dvousvazkové dílo zpracovává období 1890-1938 poprvé v ucelenosti všech uměleckých oborů: malířství, sochařství, architektura, fotografie, scénografie a užitého umění. Sleduje nástup generace devadesátých let, která položila základy moderního umění u nás - J. Preisler, M. Švabinský, F. Bílek. V prvních dvou desetiletích nového století se prosadily výtvarné směry kubismus a expresionismus - B. Kubišta, E. Filla, J. Zrzavý či J. Čapek, ze sochařů např. O. Gutfreund a z architektů J. Gočár. Těžištěm umění dvacátých a třicátých letech jsou nové výtvarné směry - abstraktní umění, artificalismus a surrealismus. Každý z těchto směrů reprezentovali význační umělci K. Teige, J. Štýrský, Toyen, J. Šíma a F. Kupka. Architektura tohoto období dosáhla zásluhou B. Fuchse a P. Janáka a dalších opravdu evropské úrovně. Text provází množství barevných a černobílých reprodukcí, fotografií i kreseb.

Dějiny českého výtvarného umění V (1939-1958)
Pátý díl rozsáhlé řady publikací, vycházející od osmdesátých let, se zabývá čtyřicátými a padesátými lety 20. století, obdobím, v němž všechny oblasti života – a tedy i umění – poznamenaly postupně dva totalitní režimy: nacistická okupace Československa a posléze nástup komunistické moci v nejtvrdší podobě právě v padesátých letech. Autoři, přední historici umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR i z dalších institucí, zasazují vývoj umění v daném období do širších filosofických, politických a společenských souvislostí a podrobně probírají všechny umělecké projevy, od oficiálního umění sloužícího politické moci přes různé umělecké směry a uskupení (Skupina 42, SVU Mánes, surrealismus, existencialismus atd.) až po oblasti, které byly donedávna uměnovědou téměř zcela opomíjeny (např. kresba a malba v nacistických koncentračních táborech nebo Škola umění ve Zlíně). Jednotlivé kapitoly jsou věnovány všem oborům výtvarného umění: architektuře, malířství, kresbě a grafice, sochařství, fotografii, scénografii, designu, sklářství, keramice a typografii.

Dějiny českého výtvarného umění VI (1958-2000), sv. 1+2
Šestým dílem, vzhledem k velkému rozsahu rozděleným do dvou svazků, se dovršuje velký projekt, který započal už v osmdesátých letech 20. století dvěma svazky věnovanými umění středověkému. Období, které je představeno v závěrečném díle, se dělí do několika period. Začíná proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, dále následují šedesátá léta, během nichž české umění těžilo z „tání“ politických poměrů před rokem 1968, potom téměř dvě desetiletí normalizace a konečně umění v zásadně změněné politické a společenské situaci po roce 1989, do současnosti. Autoři – historici umění z Ústavu dějin umění AV ČR, z univerzit a z dalších institucí – pojednávají o vývoji českého umění ve všech jeho oblastech a žánrech, od architektury, malířství, kresby, grafiky a sochařství přes umělecká řemesla, fotografii, scénografii atd. až po tzv. nová média, k nimž v současnosti patří např. land art, body art nebo videoart. Zvláštní kapitoly jsou věnovány umělcům žijícím v exilu.