Přinášíme malou ochutnávku architektonicky zajímavých domů z Japonska, kde práce se světlem hraje prim. Rádi bychom také prezentovali inspiraci z Čech v Japonsku a proto oceníme, když přihlásíte své realizované stavby do naší soutěže.
Bubbletecture H
Architekt: Endo Shuhei Architect Institute Projektanti: Kengo Sasamoto, Aya Umemoto Fotograf: Y. Matsumura Město: Sayo-cho, Hyogo pref. Plocha: 994 m²
Koncept a funkce Projekt budovy ekologického vzdělávacího centra a studijního prostoru od architekta Shuhei Endo s názvem Bubbletecture H je pokračováním organické architektury inspirované přírodou, která využívá zakřivených tvarů, ploch a konstrukcí, jaké nacházíme v přírodě a biologii. Tento druh bionické architektury – která se často spojuje s fraktální matematikou – představuje organickou alternativu ke klasické pravoúhlé architektuře. Projekt je plný bublinových tvarů a oblouků inspirovaných přírodou. Představte si v krajině obrovského hlemýždě nebo houbu vytvořenou s použitím matematických a technických postupů, které kombinují trojúhelníkové části budovy do jedné ekologicky šetrné organické konstrukce; tak si můžete udělat o projektu dobrou představu. Stavba je umístěna na vrcholu kopce, z něhož lze přehlédnout severní část lesa. Sestává ze tří „bublinových křídel“ spojených do jediné stavby; budova Bubbletecture H tak spojuje více funkcí, protože jde o divadlo, knihovnu a velký studijní prostor. V samém středu budovy je vnitřní okrouhlé nádvoří. Materiály a konstrukce Bionická konstrukce budovy Bubbletecture H je organická a přitom zároveň modulární, sestává se z trojúhelníkových částí, nosníků a polí. Stavba vypadá, jako by vystupovala z okolního terénu a plazila se po svahu jako had, jako živý organizmus složený z rostoucích buněk. Prefabrikované trojúhelníkové ocelové desky o tloušťce 1,2 mm tvoří „kůži“, která vypadá, jako by byla obalena kolem celé budovy včetně fasád i střechy jako punčocha. Ocel má záměrně zrezavělou povrchovou úpravu, která díky speciálnímu zpracování chrání budovu před další korozí; stávající rez se totiž po stabilizaci již nebude dále šířit. Na jedné části střechy je také položen drn a mech, který funguje jako izolace a přizpůsobuje vzhled stavby k okolí. Tento prvek zdůrazňuje základní ekologický cíl celého projektu, totiž snížení emisí CO2, a propůjčuje budově mnohem jemnější vzhled, než je v případě oceli obvyklé. Pod ocelovou „kůží“ byly jako střešní konstrukce použity nosníky z japonského cypřiše, které jsou zevnitř dobře viditelné, a to i se spoji ve tvaru hvězdy. Povrch šikmých stěn pod kupolemi byl vyztužen jednovrstvou dřevěnou konstrukcí z cedrového dřeva. Kromě kulatých a trojúhelníkových fasádních oken umístěných v šestiúhelníkových polích ve vrcholu střechy byla do oken ve vnitřním nádvoří integrovaná celá řada střešních oken VELUX. Výsledkem je silný architektonický vjem, protože střešní okna vypadají, jako by se vznášela v průhledném prostoru bez ohraničení. Střešní okna VELUX integrovaná ve skleněných polích v nádvoří kromě toho osvětlují důmyslné vestavěné knižní regály v prostoru knihovny.
Dřevěné sloupy ve tvaru Y podepírají strop v místnostech a loftech na různých úrovních; jde o rodinný dům v japonském městě Matsudo od ateliéru Hiroyuki Shinozaki Architects. Osm sloupů prochází až po střechu domu; vzájemně se překrývají a podepírají tak první patro o různých výškových úrovních. Najdeme zde dvě ložnice a tradiční japonskou místnost, a tři samostatné lofty. Obývací pokoj, jídelna a kuchyně se nachází v přízemí; jednotlivé místnosti jsou volně rozděleny na různé prostory pomocí vhodně rozmístěných sloupů. Schodiště vede do děleného prvního patra, kde jsou jednotlivé místnosti na různých úrovních a pomocí žebříků jsou propojeny s lofty nahoře. Podlaha i nábytek v celém domě je ze stejného dřeva jako sloupy. Střecha domu se rovnoběžná se šikmými dřevěnými opěrami a totéž platí i pro okna ve štítu domu. Terasa ve tvaru L se nachází na zadní straně domu a obepíná jídelnu zezadu.