Reading architecture 03
Text Stanislav Komárek: Příroda a kultura
Reading Architecture 03 / Stanislav Komárek: Příroda a kultura je třetí díl doplňkové série k výstavním aktivitám Norma Space. Reading architecture přináší prostor pro otevřenou diskusi nad aktuálními texty z oblasti architektury. Společně s hosty z řad architektů, teoretiků a dalších odborníků budeme hledat a rozebírat témata ovlivňující současnou architektonickou praxi.
„Kdo šel lesem a nezpíval si, mohl být bez varování usmrcen, neboť jeho úmysly byly zajisté nekalé.“1
Vztah člověka a přírody procházel historicky mnoha fázemi. Od původní jednoty (nebo alespoň jejího ideálu) po vyčleňování lidského, kulturního jakožto cenného a pěstovaného, jako kultivovanou složku střeženou proti divoké přírodě - tak, jak ji v 19. století představovaly třeba temné síly hlubokého lesa v úvodním citátu – po romantické objevení estetiky pusté, odlehlé krajiny nebo snahy o nové splynutí či alespoň rovnováhu s přírodou. I tato témata otevřeme v debatě nad knihou Stanislava Komárka, která doplňuje přednášky z cyklu Krajina a na vztah člověka a přírody se dívá vědeckou, biologickou či kulturně-antropologickou optikou. Budeme mluvit také o tom, jak krajinu vnímáme, proč jsou nám některé krajinné typy příjemnější než jiné a do jaké míry je to podmíněno kulturně, či biologicky. Rozšířením a ukotvením základních pojmů tak dostaneme přesnější nástroje pro debaty nad vztahem člověka a krajiny, architekta či krajinného architekta a jeho roli v (ne)přetváření našeho okolí.
Diskuse je otevřena všem. S textem je vhodné se předem seznámit – kniha je dostupná například v Městské knihovně v Praze https://search.mlp.cz/cz/titul/priroda-a-kultura/2240400/.
Stanislav Komárek: Příroda a kultura. Svět jevů a svět interpretací. Vesmír, Praha 2000, ISBN: 80-85977-33-8
1 str. 235
Norma je platforma. Testuje prostor soužitím disciplín, lidí, umění. Praxe podmiňuje náš pohled, teorie nastavuje prostředí kritické diskuse.
Více informací >
„Kdo šel lesem a nezpíval si, mohl být bez varování usmrcen, neboť jeho úmysly byly zajisté nekalé.“1
Vztah člověka a přírody procházel historicky mnoha fázemi. Od původní jednoty (nebo alespoň jejího ideálu) po vyčleňování lidského, kulturního jakožto cenného a pěstovaného, jako kultivovanou složku střeženou proti divoké přírodě - tak, jak ji v 19. století představovaly třeba temné síly hlubokého lesa v úvodním citátu – po romantické objevení estetiky pusté, odlehlé krajiny nebo snahy o nové splynutí či alespoň rovnováhu s přírodou. I tato témata otevřeme v debatě nad knihou Stanislava Komárka, která doplňuje přednášky z cyklu Krajina a na vztah člověka a přírody se dívá vědeckou, biologickou či kulturně-antropologickou optikou. Budeme mluvit také o tom, jak krajinu vnímáme, proč jsou nám některé krajinné typy příjemnější než jiné a do jaké míry je to podmíněno kulturně, či biologicky. Rozšířením a ukotvením základních pojmů tak dostaneme přesnější nástroje pro debaty nad vztahem člověka a krajiny, architekta či krajinného architekta a jeho roli v (ne)přetváření našeho okolí.
Diskuse je otevřena všem. S textem je vhodné se předem seznámit – kniha je dostupná například v Městské knihovně v Praze https://search.mlp.cz/cz/titul/priroda-a-kultura/2240400/.
Stanislav Komárek: Příroda a kultura. Svět jevů a svět interpretací. Vesmír, Praha 2000, ISBN: 80-85977-33-8
1 str. 235
Norma je platforma. Testuje prostor soužitím disciplín, lidí, umění. Praxe podmiňuje náš pohled, teorie nastavuje prostředí kritické diskuse.
Více informací >
0 comments
add comment
