Jak byste zhodnotili jednotlivé stránky projektů od analýz přes koncept urbanismus, proveditelnost atd... Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Snažili jsme se zaměřit na proces tvorby, způsob myšlení, vytváření analýz a jejich vyhodnocení, pochopení problému za hranice řešeného území… Největší chybou jsou prázdné analýzy, které nevedou k žádným závěrům a nejsou provázané s koncepty. V rámci našeho krátkého času na pochopení a zhodnocení projektů jsme nemohli jít příliš do hloubky, ale snažili jsme se. U jednotlivých témat je proto důležitý způsob jasné a přehledné prezentace. Proveditelnost byla u některých projektů diskutována a u jiných jsme projekty chápali více koncepčně. Obecně lze říci, že nejlepší projekty jsou ohodnoceny známkou A od vašich vedoucích. My jsme hodnotili v daném čase vaši práci, tak jak jsme ji našli bez znalosti toho, jak každý student pracoval a jak se vyvíjel jeho projekt v čase. Někdy byla chyba, že právě proces vaší práce nebyl odprezentován dostatečně nebo vůbec. Myslím, že proces práce je velmi podstatný a někdy podstatnější než samotný výsledek studentského projektu. Ing. arch. Andrej Olah: Mňa zaujala predovšetkým rôznorodosť projektov. Od zadaní, ktoré boli veľmi reálne, ako napríklad bytový dom vo Viedni, ktorý mal zadefinovaný špecifický regulatív pre konkrétnu parcelu, a projekty boli rozpracované do tej miery že by boli zrealizovateľné, až po čisto koncepčné zadania, kde dôležitejší ako samotná realizovateľnosť diela bol koncept, hľadanie odpovedí na položené otázky a sformulovanie vlastného názoru.
Chybělo vám nějaké téma, kterým by se měl někdo zabývat? nebo něco co byste vypsali vy jako ateliér? Ing. arch. Andrej Olah: Téma, ktorá ma dlhodobo zaujíma, je verejný priestor v meste, dalo by sa to nazvať aj priestor medzi domami.. Dal by zaradiť do kategórie urbanizmu, architektúry, možno niečoho medzi tým. Tento druh verejného priestoru je veľmi zásadný a veľakrát prehliadaný. Buď sa navrhujú objekty alebo sa navrhuje urbanizmus vo veľkej mierke ale do ľudskej mierky sa to nedostáva. Myslím, že je dôležité myslieť na to čo ľudí ťahá do mesta, čo vytvára mesto, mestský interiér a ako to celé súvisí s parterom. Jak hodnotíte celkovou úroveň vystavených prací? Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Myslím si, že díky diverzitě a určité volnosti ve vypsaných tématech, ale i v tom, jak práci jednotliví žáci uchopili, je úroveň velmi vysoká. Dříve na chodbách viselo spoustu podobných témat a projektů, podobně odprezentovaných. Dnes musím říct, a nevím, jestli je to tak každý rok, různorodost je opravdu široká. Škola by měla tyto pomyslené nůžky co nejvíce rozevírat, a to i co se týče stylu prezentace a samozřejmě zaměření ateliérů. Nalézáme zde různé techniky prezentace, různá témata a způsob myšlení. Tato volnost muže být zcela zásadní pro budoucí směřování školy a mě hodně potěšila. Ing. arch. Gabriel Kurtis: Souhlasím s Janicí, mně se moc líbí, že je vidět cesta, jak studenti docházejí k výsledkům. Velké rezervy ale vidím v prezentaci projektů. Naprostá většina projektů nemá dotaženou prezentaci do fáze, aby zaujala nestranného pozorovatele. Přeci jen architekt nabízí svou práci a musí ji umět odprezentovat. Velmi jsme oceňovali ateliéry, kde se studenti společně zabývali jedním tématem a pak ho také jednotně prezentovali. Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: My považujeme spolupráci za zásadní.
Vnímáte rozdíly v úrovni jednotlivých ateliérů? Ing. arch. Gabriel Kurtis: Rozdíly v úrovni ateliérů vnímáme, proto jsme se v porotě jednohlasně rozhodli udělit cenu třem nejlepším ateliérům. Hodnocen nebyl jen výsledek práce, ale i způsob, jakým učitelé pracují se studenty. Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Zároveň v tomhle jsem chtěla uvést, že jsme vybírali původně sedm ateliérů a z těch jsme vybrali jen tři nejlepší, protože jsme chtěli být úzkoprofiloví. Někdy jsme ateliérů, které jsme považovali také za zásadní, ocenili nějaký projekt. Takže toto je náš klíč k hodnocení. Doporučila bych všem brát prezentaci ateliérů vážně. Kladně jsme hodnotili všechny, kteří to pojali jako společnou prezentaci ateliéru. Mezi ateliéry se skvělou prezentací patřil i ateliér Jana Mléčky prezentující „Les“ a ateliér Palaščák – Nový prezentující Kraví Horu. Naopak některé ateliéry jsme skoro nemohli najít a u některých byla škoda, že skvěle vybrané téma nemělo společně dotaženou prezentaci. Ing. arch. Andrej Olah: Skvele fungujú vertikálne ateliéry, lebo tam sa navzájom ľudia ťahajú, je to úplne fantastické. Ja ešte možno vnímam, že rozdiel je i v inšpiratívnosti zadania. Tie horšie ateliéry majú zadania také prvoplánové alebo opakujúce sa. Nie je to potom žiadna výzva. Naopak, pri tých lepších si to pedagóg len neodsedí, ale pracuje so študentmi a venuje im extra čas. Neverím že to stíhajú v normálnych konzultačných hodinách. Je dôležité dosiahnuť tímového ducha a nadchnúť ľudí. Niekde bolo naozaj vidno že to študentov bavilo, vošli sme do ateliéru a bola tam cítiť úplne iná atmosféra. A potom boli také, v ktorých boli projekty doslova schované medzi projektami z minulých rokov, akoby boli vystavené len z povinnosti. U tých tímových bolo vidieť, že je to skôr prezentácia, výstava, ako napríklad „Les“ alebo projekty v ateliéri Kristek - Sedlák, bolo vidno to množstvo práce, ktoré študenti odviedli, a zároveň to bolo zábavné.
V čem studenti mají slabiny a v čem vynikají? Ing. arch. Andrej Olah: Prezentácia vizuálna čí grafická, ale i vysvetlenie konceptu, v podstate scenár. Ale aj analýzy, veľa krát bolo vidieť, že boli spracované len na základe podkladov, napr. vyšrafované komunikácie, bez reálnej skúsenosti v teréne. A tak isto aj práca s kontextom, prostredím, do ktorého je architektúra zasadená. Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Myslím si, že studenti zapomenou, že pro cizí není jasné, co řeší a kde to řeší. Bylo by lepší, aby na to nezapomínali, protože my jsme to fakt někdy museli hledat a luštit. Někdy byly slabiny právě v prázdnosti analýz. Na druhou stranu musím říct, že stejně tak tyto dvě stránky byly někdy extrémně silné. Ing. arch. Gabriel Kurtis: Na hodnocených ateliérech je vidět, že tam, kde funguje spolupráce studenti dosahují větší pestrosti, kvality, výsledku i prezentace. Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Spolupráce je opravdu velmi důležitá a zásadní. Studenti by se jí měli učit na škole. Ing. arch. Andrej Olah: Tak je to i v praxi že veľakrát je práve spolupráca kľúčová lebo málokedy jeden architekt navrhuje celý dom. Väčšinou je to spolupráca s profesistami i s inými architektmi, tie tímy sú veľké a práve škola by mala študentov pripraviť na to, že to nie je len o egu, ale práve o komunikácii a spolupráci. Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Shrnutí. Myslím si, že zcela zásadní je spolupráce ateliéru v několika úrovních. Spolupráce během projektu, vzájemné učení se, ale i to, jak je následně ateliér vystaven. Jakási výstavnická činnost a prezentace společné práce. Na druhé straně je důležitá i volnost ve způsobu prezentace, protože některé práce jsou dobré na panelu, některé jsou dobré, když mají supr model, někde když mají Átrojkové portfolio, někdy jiný formát. To že jsme viděli různé způsoby prezentace je úžasné a byli jsme z toho nadšeni. Někteří si dali opravdu záležet a pakliže to udělá celý ateliér společně, je to krásný pohled.
Jak byste hodnotili úroveň fakulty jako takové? Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Jen tak dál buďte co nejvíce otevření a nechte tu volnost, hledání, spolupráci. Ať se více diverzifikují práce a způsoby přemýšlení…
Co my jste studentům doporučili? Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Vyjet do zahraničí a střídat bakaláře a magistra na jiných školách, spolupracovat. Ing. arch. Andrej Olah: Sami musia chcieť, byť smädní po architektúre. Nemôžeš len nastúpiť na vlek a nechať sa vyviezť ale musíš ten kopec sám vyšľapať a možno cestou trikrát zablúdiť. Ing. arch. Gabriel Kurtis: Ať nečekají, že budou učeni, ale ať se sami učí. Ať jsou zvídaví, kreativní a především ať spolupracují. Mají totiž jedinečnou možnost školu využít jako kreativní HUB. Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Vnímat školu jen jako platformu, která je jen proto, aby na ní studenti stavěli. Škola je jen jakýsi rastr a studenti ho musí vyplnit. Musí makat vyplnit ho prací, spoluprací a hledat, zpochybňovat, hledat a zpochybňovat, a tak pořád dokolečka. Naučit se především přemýšlet. Řemeslo se naučí velmi rychle, když budou umět myslet. Měli by vyzkoušet co nejvíce různých projektů, učitelů a najít si svůj směr, co je baví. Ing. arch. Andrej Olah: Je dôležité sa len nepozerať na pekné obrázky, ale zažiť architektúru aj osobne, chodiť po architektúre, spoznávať stavby ale aj teóriu. Naučiť sa pochopiť človeka a jeho potreby. Neurobiť analýzu len pre analýzu, ale in situ pochopiť a zistiť v čom je to konkrétne miesto problematické alebo naopak čo sú jeho silné stránky.
Jaký vliv má internet na tvorbu? Nestává se jakousi předlohou pro návrh? Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Internet mi nevadí, ale je třeba jej umět využívat. Myslím si, že je dnes nedílnou součástí vzdělávání, ale je důležité kriticky přemýšlet, mít nějaký vzor a umět ho využít pro svůj konkrétní záměr. Zároveň to jakoby nepřehnat. Protože jsme viděli některé projekty, které měly plná portfolia referencí a to nejde. Ing. arch. Andrej Olah: Je treba sa inšpirovať ale nekopírovať.
Co vše by měl absolvent architektury umět? Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Přemýšlet, makat, spolupracovat, pochybovat… Ing. arch. Gabriel Kurtis: Všechno a ještě Pokoru. Ing. arch. Andrej Olah: Logicky rozmýšľať, to je celé.
Vystavil byste nějakou práci u sebe v galerii? Ing. arch. Gabriel Kurtis: Ano, myslím že jich bylo několik, například: ateliér Palaščák – Nový měli výbornou prezentaci v galerii Mini, dále práce ateliéru Barbory Ponešové a Honzy Foretníka, ateliér Kristek - Sedlák, a nebo také ateliér pana Christiana Ambose. Měla být součástí výuky praxe? Ing. arch. Gabriel Kurtis: Součástí výuky by měla být povinná zahraniční stáž. Jaká je podle vás nejlepší cesta zahraničního architekta? Ing. arch. MArch. Janica Šipulová: Nejlepší cesta studenta do jeho profesionální kariéry je jeho diplomová práce. Je to první projekt, kterým se bude prezentovat. Diplomová práce je samostatná práce a téma by mělo být dobře vybráno. Mělo by to znamenat tohle mě baví a v tomto tématu jsem šel velmi do hloubky. Architekt se daným tématem nemusí následně zabývat, ale je to poslední studentský projekt, uzavírá a otevírá novou etapu. Toho je třeba využít.