Vznik Československa měl velký odraz v designu a architektuře

Praha - Vznik samostatného Československa měl z výtvarných oborů nejvýraznější přímý odraz v užitém umění a v tom, pro co se dnes používá termín design. Velký vliv měl vznik státu přes 100 lety i na architekturu. Souviselo to se stoupající rolí této oblasti výtvarné tvorby v rozvoji industriální společnosti od počátku 20. století, řekla ČTK historička umění Milena Bartlová. Zmíněné obory podle ní umožňovaly vytvořit nové vizuální prostředí, které by vyjádřilo novou politickou i kulturní skutečnost.

"Česká společnost navíc měla již zažité strategie, jak využívat výtvarné umění v konfliktu národní emancipace s českými Němci, a ty nyní rozšířila na celý stát - kulturně chápaný jako rozšíření Čech," říká. Byl dokonce vytvořen celý směr, národní sloh, který měl ztělesňovat demokratický a slovanský charakter státu. Vedle velkých budov jako Legiobanka v Praze od Josefa Gočára se v něm stavěly i městské domy v celé republice.

V grafickém designu byl nejvýznamnější František Kysela, který v národním slohu navrhl i jevištní výpravu Prodané nevěsty. Zpracování vzniku Československa ve výtvarném umění vyvrcholilo až při desetiletém výročí roku 1928, ale některé projekty reagující na vznik státu trvaly několik desetiletí, například Národní památník v Praze na Vítkově.

Dopad, který vznik Československa na výtvarné umění měl, souvisel podle ní i s optimistickou epochou 20. let a přesvědčením, že "hrůzy Velké války zničily starý svět, a teď se buduje svět nový a lepší - včetně nového umění a nové moderní vizuality". Podobně to bylo i po druhé světové válce, ovšem tehdy už s mnohem větší skepsí, upozorňuje historička.

Bartlová působí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v roce 2015 byla kurátorkou výstavy Budování státu: reprezentace Československa v umění, architektuře a designu, která představovala meziválečnou i socialistickou republiku prostřednictvím vizuální kultury jako nástroje státní reprezentace. Je také garantkou obdobně zaměřené sekce v rámci velké konference o počátcích Československé republiky, kterou v říjnu uspořádá Akademie věd. Má se zabývat tím, jak mohou témata z dějin umění a kultury přispět ke kritickému poznání československého státu.

Nové státní zřízení a uspořádání ztělesnilo budování sídel nových úřadů, jejich výzdoba uměleckými díly, tvorba propagačních materiálů, ale vznikala i volná tvorba výtvarných umělců. Práci na zakázku podle Bartlové nevěnovaly dějiny umění dosud dost pozornosti, protože se automaticky považovala za méně hodnotnou. "Což samozřejmě není pravda. Je tu velké pole pro nové bádání, které také pokračuje," uvedla.

Nejméně prozkoumaná je podle ní paradoxně oblast volné tvorby, která by byla přímou reakcí na vznik ČSR. Zatím to vypadá, že pokud někteří umělci svou volnou tvorbou bezprostředně reflektovali vznik státu, byli to podle Bartlové spíše ti, kteří nepatří mezi autory moderního kánonu. Reakcí na vznik státu byla poslední plátna Slovanské epopeje Alfonse Muchy, která ale tehdy stála v protikladu k aktuálním uměleckým směrům.

Umění vznikající na zakázku státu ale podle odbornice vznikalo co do kvantity vyrovnaně po celou dobu existence Československa; v době socialismu byly státními zakázkami i takové, které se dnes počítají pod regionální samosprávy nebo objednávky velkých podniků. "Bylo by mylné celou tuto část tvorby odepsat jako podřadnou. Představa, že stát a kvalitní umění nemají nic společného, se usídlila až po roce 1990," míní.

Téma si podle ní zaslouží další výzkum. "Například v bývalé NDR se hned od roku 1990 pracovalo s kategorií 'umění na státní objednávku' a dokonce se podařilo shromáždit ho v jedné sbírce. U nás tomu tak nebylo, takže dnes by to byla vyloženě detektivní práce," upozorňuje. Ale jak ukazují výsledky známého projektu Vetřelci a volavky, který se věnuje drobné veřejné plastice zejména z období normalizace, jde nejen o řemeslnou tvorbu, ale také o práce umělců, kteří jsou dnes počítáni mezi nejkvalitnější, například Eva Kmentová, Dalibor Chatrný a řada dalších.