Nerad bych se vyjadroval zbytecne politicky, ale se zrusenim design centra hluboce nesouhlasim. Jeho cinnost mi prijde nezbytna k propagaci designu, hlavne mezi lidmi mimo branzi architektury, designu a prumyslu. Absolutne souhlasim s vyrokem reditele, ze je to rozhodnuti diletantske a nezodpovedne. Pokud ho chteji za kazdou cenu zrusit, at ho radeji prevedou pod spravu nekoho jineho, nevim, treba ministerstvo kultury. Proste jsem z toho zdeseny.
Není-li design centrum pro design, ale pro podnikatele a výrobce, aby uplatňovali design jako nástroj konkurenceschopnosti, nechápu celou řadu činností a služeb, které designcentrum nabízí. Uznávám v této oblasti jeho obrovský přínos, nicméně ten se rok od roku snižuje. Přece jen už od vzniku design centra uplynulo dost času a firmy moc dobře ví, jakou marketingovou roli design hraje. Pochybuji, že by podnikatelé a výrobci začali více uplatňovat design například po shlédnutí výstavy smysluplné pohovky (nástroj konkurenceschopnosti asi sotva bude erotický vibrátor zabudovaný do pohovky). Design centrum v tom případě velmi často funguje nad rámec svých povinností díky finančním prostředkům, které by měly být vynaloženy jiným způsobem, a pochyby ohledně jeho činnosti, kvůli které bylo zřízeno, jsou zcela oprávněné.
Velmi by mě zajímalo, do jaké míry uplatňuje design jako nástroj konkurenceschopnosti napřílad společnost Happy Materials, která nic nevyrábí. Tento dovozce různých materiálů je u Design Centra nějak příliš oblíben, když je mu poskytována nadstandardní PR podpora za státní peníze (jedná se o soukromou s.r.o.). Pochopil bych přímou spolupráci Design centra s výrobci těchto materiálů (jak to například naprosto úžasně dělá holandská Materia), ale dovozce by měl svůj marketing financovat z vlastních zdrojů. Teoreticky jsou díky tomu velmi znevýhodnění případní konkurenční distributoři, neboť pochybuji, že by měli v DC stejně otevřené dveře v případě zájmu o podobnou propagaci. Podobně je tomu i s dalším dodavatelem nových materiálů, který byl po masivní státní PR podpoře ze strany DC velmi překvapen, že se na archiwebu za obchodní sdělení platí...
Posláním DC ČR je efektivními prostředky prosazovat využívání designu ve výrobě, obchodě a službách. V těchto souvislostech je design chápán jako jeden z významných faktorů zvyšování komplexní jakosti výrobků, jejich konkurenční a exportní schopnosti.
K dosažení těchto cílů aktivuje DC ČR podnikatelskou veřejnost, zejména výrobu a obchod. V souvislosti s tím se zabývá otázkami designu a jeho významu pro hospodářskou politiku, strategii a hmotnou kulturu společnosti.
Působení DC ČR je meziresortní a je dáno uplatněním designu ve výrobě, obchodě, službách, kultuře a školství.
Mimo jiné spolupracuje s vládními i nevládními institucemi, zejména s tvůrčími organizacemi designérů, výtvarných umělců a architektů. Dále rozvíjí mezinárodní spolupráci s partnerskými organizacemi v zahraničí.
Za služby, které DC ČR vykonává ve prospěch odborné i laické veřejnosti, jejich příjemci neplatí, neboť poskytovaná činnost je posláním DC ČR a je součástí státní politiky podpory rozvoje designu.( Výpis z memoranda o úkolech a cílech DC ČR, 1991)
Z pochopitelných důvodů jsem uvedl jen úryvky z tohoto memoranda, v celém znění najdete mimo jiné i v DC ČR. Jeho pročtení by mohlo být přínosem zvláště pro pana Rosu, ale koneckonců i Římana či Topolánka. Ti zřejmě nechápou jak široké pole působnosti DC ČR zastává a kolik práce má za sebou i před sebou.
To, že DC ČR vyzdvihuje některé firmy na úkor druhých, není snad nic špatného, protože na našem trhu těch „osvícených“ není příliš. Proč se pan Rosa nepozastavuje nad zřejmou propagací Škodovky, Krystalexu, MM Interiéru, Koryny apod.? Jejich spolupráce je taktéž zřejmá a slouží k prospěchu věci, nikoliv nějakému domnělému skrytému kamarádšoftu!
Výstavy typu Český design 1990-2005, Smyslů plné pohovky pro Sigmunda Freuda atd. nejsou, jak si asi pan Rosa myslí, bez smyslu. Slouží hlavně oné propagaci a to zejména v zahraničí. Pokud vím obě výstavy kolují stále po Evropě a je o ně stále větší zájem.
Jistěže DC ČR by mohlo některé své části programu přehodnotit a zefektivnit, to snad ale není důvod k rušení. Velmi by mě zajímalo jak by chtěla vláda 20 miliónů lépe využít a jak by dotované subjekty „nezaujatě“ vybírala? Přímé dotace pro umělce, jak pan Říman uvádí, jsou asi tím nejhloupějším a nejnaivnějším řešením.
S příspěvku pana Rosy sem se nemohl zbavit dojmu jakési zhrzené milenky, které široká veskrze záslužná činnost, bůhví proč vadí.
Design centrum má za sebou hodně práce, úspěšné práce. Před sebou taktéž.
Nicméně zřizovatelem Design centra je ministerstvo průmyslu a obchodu (i přes jeho meziresortní působení, o kterém je v memorandu řeč). Instituce jako je DC je u nás potřeba, ale v dnešní době by jeho chod mělo opravdu zajišťovat jiné ministerstvo - kultury - kam dnes patří. Ačkoliv jsem přesvědčen, že v době jeho vzniku bylo opravdu pod průmysl a obchod zařazeno správně, ale od té doby se myslím chápání designu u firem zcela radikálně změnilo. V případě, že by patřilo DC pod ministerstvo kultury, rozhodně bych se nad výstavou Smysluplné pohovky Z. Freuda nepozastavoval. Ostatně dle reakcí odborné i laické veřejnosti na tuto zprávu je jasně vidět, že je fungování DC opravdu více chápáno jako instituce kulturní.
Má kritika vůbec nesměřuje na celkové působení DC, velice záměrně jsem byl zcela konkrétní. O smyslu podpory firem, které zmiňujete, jsem taktéž plně přesvědčen, stejně tak i o smyslu výstavy jako je Český design (a celé řady dalších). Vůbec se nesnažte nic číst mezi mými řádky a podsouvat mi tyto argumenty.
Bohužel problém samotný tkví už v onom slově DESIGN a jeho mnohoznačnosti. Design může být chápán jako artefakt čistě umělecký nebo jako produkt průmyslový - zde je spíše chápán jako komplexně kvalitní výrobek (konstrukčně, materiálově, esteticky atd.). Pro mne znamená to druhé a jsem přesvědčen, že by tak měl být i prezentován. Jenže tyto dva významy se často prolínají a existuje mezi nimi až příliš úzká hranice; dříve umělecko-průmyslové výrobky.
Nadzvedl mě hlavně Váš nadpis „design centrum - PR zdarma pro vyvolené?“ a i z textu jsem pochopil, že DC vnímáte jako organizaci zbytečnou. Podobně jako ministr Říman. Jsem rád, že tomu tak není.
Pravda, některé činnosti DC se s ministerstvem průmyslu a obchodu těžko slučují, DC má opravdu široký záběr jak částečně do resortu kultury tak by se dalo říct, že i do resortu školství (soutěže mladý obal, studentský design atd.). Projekty na podporu tvorby, výroby a podnikání jsou ale stále v DC stěžejní.
Proto si nemyslím, že by mělo přejít pod ministerstvo kultury a už vůbec by nemělo být zcela rušeno. Ideální by byl podíl těchto tří ministerstev (průmyslu a obchodu, kultury, školství).
Nebo zrušit některé ze svých aktivit, ale to by byla ta horší varianta.
K činnosti DC ČR lze snad mít určité výhrady, ale i tak mě představa, že pod záminkou ušetření 20 mil. ročně má být zrušeno docela děsí... A ty "přímé dotace pro umělce" si raději vůbec nechci představovat. Podle mě je logické, když DC spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Kdyby existovalo nějaké Národní centrum architektury, pak by mělo spadat pod ministerstvo životního prostředí... Kulturu a umění bych do toho naopak raději nezatahoval.
Objevilo se to v důvodové zprávě ke státní politice architektury, která je k dispozici od března t.r. na stránkách komory:
"Jedním z dalších cílů předkládaného programu politiky architektury je podpora vzniku a činnosti Centra české architektury. Podobně jako obdobné instituce v okolních státech (např. Architekturzentrum ve Vídni, Deutsches Architektur Zentrum v Berlíně, Německé muzeum architektury ve Frankfurtu nad Mohanem nebo Muzeum architektury ve Vratislavi) by Centrum české architektury mělo být místem pro organizovaní výstav, seminářů a výměnu informací zejména v oblasti architektury."
Dále jsem po tom nepátral.
Smyslů plné pohovky apro Sigmunda Freuda a Příběhy materiál
Ráda bych připojila poznámku k textům pana Martina Rosy. Smyslů plné pohovky vznikly jako projekt nejen ke 150. výročí Freudava narození, ale také jako impulz pro výrobce sedacího nábytku. Projekt probíhal ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze, které ho finančně podporovalo. Vyzvaní autoři i firmy do projektu šly dobrovolně a s chutí. Nikdo z nás jsme tehdy netušili, že projekt a výstava budou mít u návštěvníků tak velký ohlas a že o výstavu projeví zájem další galerie a muzea u nás i v zahraničí. Reagovali jsme totiž na výzvu některých firem, abychom iniciovali něco nového, jiného, nápad, který by měnil úhel pohledu a pomohl tak nastartovat výrobu nových produktů. Díky tomuto projektu se tak rodí nová kolekce sedacího nábytku pro veřejné interiéry a nová kolekce nábytku zahradního. Možná se s nimi setkáte brzy na některém z veletrhů nebo komerčních výstavách. Projekt Smyslů plné pohovky pro S. Freuda DC ČR a RKF v Praze neměl nic společného s výstavou s podobným názvem, která probíhala na Staroměstké radnici a o jejímž financování z prostředků pražského magistrátu se v poslední době v tisku hovoří.
Společnost Happy Materials jsme oslovili k pořádání seminářů Příběhy materiálů proto, že se nás začali dotazovat menší výrobci, zda bychom jim mohli pomoci nalézt nový materiál k doplnění již vyráběného sortimentu. O pomoc jsme se obrátili na vysoké školy vychovávající designéry a zjistili jsme, že i zde je ve znalostech nových materiálů a technologií pole neorané. Protože nikdo z nás nestudoval chemii a neradi bychom poskytovali neerudované informace, obrátili jsme se na společnost Happy Materials, která tehdy představila v Národním technickém muzeu fantastickou výstavu stejného názvu. Hned první přednášky a semináře měly neobyčejně velký ohlas, začali jsme dostávat tipy na další materiály a dnes nám pro zájem někdy nestačí ani kapacita sálu. Tento vzdělávací počin je oceňovýn výrobci, designéry, architekty i školami, které se na semináře sjíždějí z celé republiky. Není pravda, že bychom odmiítali "konkurenční materiály nebo firmy", naopak se snažíme reagovat na všechno, co nového se ve světě objeví. Zamýšleli jsme přivézt inspirativní výstavu "Inovativní textilie", kterou iniciovala francouzská společnost Materio (obdobně fungující jako zmiňovaná holandská agentura), bohužel se ale nepodařilo sehnat sponzora. Není pravda, že společnost Happy Materials dováží nějaký materiál, jejím cílem je, pokud vím, založit v ČR "knihovnu materiálů", tak, jak fungují v zahraničí (např. slavná ametrická Material ConneXion, která má odnož ve všech vyspělých zemích). Až taková knihovna bude existovat, nebude jistě třeba, aby novinky sledovalo a podnikatelskou, jakož i designérskou obec informovalo DC ČR. Semináře navíc probíhají přímo ve výstavách, které tak spatří i ti, kteří by možná na danou výstavu nedorazili. DC ČR společnosti Happy Materials nic neplatí, nevznikají ani větší náklady na elektřinu nebo otop. DC ČR nefinancuje občerstvení ani podklady, které účastníci seminářů dostávají. Státní podkladně tedy nevznikají na tuto informační, osvětovou a výchovnou činnost žádné vícenáklady, ani se neukrajuje jiným projektům.
V DC ČR běží vedle seminářů Příběhy materiálů řada dalších (například pro textilní a oděvní průmysl či grafický průmysl), kde rovněž spolupracujeme se skupinami, sdruženími nebo kluby, které se danou problematikou zabývají.
Pokud jde o zmiňovanou "masivní reklamu". DC ČR nemá prostředky na reklamu, natož masivní. Prostřednictvím e-mailové pošty zasíláme informace o všech akcích (výstavy, přednášky, semináře, promítání, TV pořady apod.) zájemcům (výrobci, designéři, architekti, pedagogové, studenti, novináři ad. ). Pokud nám někdo jiný sdělí informaci o něčem, o čem se domníváme, že by měli naši zájemci vědět, rádi ji pošleme dále. Adresáře si sestavujeme sami z řad těch, kdo o informace stojí. Podle nás je to efektivní, rychlé a šetříme na poštovném. Informace posíláme také na různé webové stránky, u nichž se domníváme, že by je informace mohly zajímat. Pokud nám někdo sdělí, že o tuto spolupráci nestojí, samozřejmě ho dále nezatěžujeme.
Myslím si, že Design centrum ČR musí reagovat na to, co se ve světě materiálů, technologií a novinek děje. Za tu dobu, co vzniklo, se toho změnilo hodně a DC ČR bude muset agresivněji reagovat (stejně, jako je tomu ve světě) i na další oblasti.
Za 15 let si musí organizace typu DC vytvořit takové podhoubí, že nebude státní podporu potřebovat a bude financováno firmami, které mají na jeho fungování zájem. Systém financování měl být nastaven úplně jinak. Bohužel dnes připomíná doživotní trafiku. Nejsmutnější na celé věci je skutečnost, že zatímco ministr Říman ušetří 20 milionů ročně, velké ryby unikají...
Děkuji za vysvětlení, musím (rád) uznat, že jsem se mýlil.
Pokud v ČR vznkne z iniciativy Happy Materials opravdu fungující "knihovna materiálů", bude to výborný počin.
Už se na tu dobu, kdy bude fungovat česká obdoba Material ConneXion, Materio či Materia.nl anebo (abych zareagoval na svůj poslední příspěvek) obdoba vídeňského Architekturzentra, velmi těším.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Velmi by mě zajímalo, do jaké míry uplatňuje design jako nástroj konkurenceschopnosti napřílad společnost Happy Materials, která nic nevyrábí. Tento dovozce různých materiálů je u Design Centra nějak příliš oblíben, když je mu poskytována nadstandardní PR podpora za státní peníze (jedná se o soukromou s.r.o.). Pochopil bych přímou spolupráci Design centra s výrobci těchto materiálů (jak to například naprosto úžasně dělá holandská Materia), ale dovozce by měl svůj marketing financovat z vlastních zdrojů. Teoreticky jsou díky tomu velmi znevýhodnění případní konkurenční distributoři, neboť pochybuji, že by měli v DC stejně otevřené dveře v případě zájmu o podobnou propagaci. Podobně je tomu i s dalším dodavatelem nových materiálů, který byl po masivní státní PR podpoře ze strany DC velmi překvapen, že se na archiwebu za obchodní sdělení platí...
K dosažení těchto cílů aktivuje DC ČR podnikatelskou veřejnost, zejména výrobu a obchod. V souvislosti s tím se zabývá otázkami designu a jeho významu pro hospodářskou politiku, strategii a hmotnou kulturu společnosti.
Působení DC ČR je meziresortní a je dáno uplatněním designu ve výrobě, obchodě, službách, kultuře a školství.
Mimo jiné spolupracuje s vládními i nevládními institucemi, zejména s tvůrčími organizacemi designérů, výtvarných umělců a architektů. Dále rozvíjí mezinárodní spolupráci s partnerskými organizacemi v zahraničí.
Za služby, které DC ČR vykonává ve prospěch odborné i laické veřejnosti, jejich příjemci neplatí, neboť poskytovaná činnost je posláním DC ČR a je součástí státní politiky podpory rozvoje designu.( Výpis z memoranda o úkolech a cílech DC ČR, 1991)
Z pochopitelných důvodů jsem uvedl jen úryvky z tohoto memoranda, v celém znění najdete mimo jiné i v DC ČR. Jeho pročtení by mohlo být přínosem zvláště pro pana Rosu, ale koneckonců i Římana či Topolánka. Ti zřejmě nechápou jak široké pole působnosti DC ČR zastává a kolik práce má za sebou i před sebou.
To, že DC ČR vyzdvihuje některé firmy na úkor druhých, není snad nic špatného, protože na našem trhu těch „osvícených“ není příliš. Proč se pan Rosa nepozastavuje nad zřejmou propagací Škodovky, Krystalexu, MM Interiéru, Koryny apod.? Jejich spolupráce je taktéž zřejmá a slouží k prospěchu věci, nikoliv nějakému domnělému skrytému kamarádšoftu!
Výstavy typu Český design 1990-2005, Smyslů plné pohovky pro Sigmunda Freuda atd. nejsou, jak si asi pan Rosa myslí, bez smyslu. Slouží hlavně oné propagaci a to zejména v zahraničí. Pokud vím obě výstavy kolují stále po Evropě a je o ně stále větší zájem.
Jistěže DC ČR by mohlo některé své části programu přehodnotit a zefektivnit, to snad ale není důvod k rušení. Velmi by mě zajímalo jak by chtěla vláda 20 miliónů lépe využít a jak by dotované subjekty „nezaujatě“ vybírala? Přímé dotace pro umělce, jak pan Říman uvádí, jsou asi tím nejhloupějším a nejnaivnějším řešením.
S příspěvku pana Rosy sem se nemohl zbavit dojmu jakési zhrzené milenky, které široká veskrze záslužná činnost, bůhví proč vadí.
Nicméně zřizovatelem Design centra je ministerstvo průmyslu a obchodu (i přes jeho meziresortní působení, o kterém je v memorandu řeč). Instituce jako je DC je u nás potřeba, ale v dnešní době by jeho chod mělo opravdu zajišťovat jiné ministerstvo - kultury - kam dnes patří. Ačkoliv jsem přesvědčen, že v době jeho vzniku bylo opravdu pod průmysl a obchod zařazeno správně, ale od té doby se myslím chápání designu u firem zcela radikálně změnilo. V případě, že by patřilo DC pod ministerstvo kultury, rozhodně bych se nad výstavou Smysluplné pohovky Z. Freuda nepozastavoval. Ostatně dle reakcí odborné i laické veřejnosti na tuto zprávu je jasně vidět, že je fungování DC opravdu více chápáno jako instituce kulturní.
Má kritika vůbec nesměřuje na celkové působení DC, velice záměrně jsem byl zcela konkrétní. O smyslu podpory firem, které zmiňujete, jsem taktéž plně přesvědčen, stejně tak i o smyslu výstavy jako je Český design (a celé řady dalších). Vůbec se nesnažte nic číst mezi mými řádky a podsouvat mi tyto argumenty.
Nadzvedl mě hlavně Váš nadpis „design centrum - PR zdarma pro vyvolené?“ a i z textu jsem pochopil, že DC vnímáte jako organizaci zbytečnou. Podobně jako ministr Říman. Jsem rád, že tomu tak není.
Pravda, některé činnosti DC se s ministerstvem průmyslu a obchodu těžko slučují, DC má opravdu široký záběr jak částečně do resortu kultury tak by se dalo říct, že i do resortu školství (soutěže mladý obal, studentský design atd.). Projekty na podporu tvorby, výroby a podnikání jsou ale stále v DC stěžejní.
Proto si nemyslím, že by mělo přejít pod ministerstvo kultury a už vůbec by nemělo být zcela rušeno. Ideální by byl podíl těchto tří ministerstev (průmyslu a obchodu, kultury, školství).
Nebo zrušit některé ze svých aktivit, ale to by byla ta horší varianta.
"Jedním z dalších cílů předkládaného programu politiky architektury je podpora vzniku a činnosti Centra české architektury. Podobně jako obdobné instituce v okolních státech (např. Architekturzentrum ve Vídni, Deutsches Architektur Zentrum v Berlíně, Německé muzeum architektury ve Frankfurtu nad Mohanem nebo Muzeum architektury ve Vratislavi) by Centrum české architektury mělo být místem pro organizovaní výstav, seminářů a výměnu informací zejména v oblasti architektury."
Dále jsem po tom nepátral.
Společnost Happy Materials jsme oslovili k pořádání seminářů Příběhy materiálů proto, že se nás začali dotazovat menší výrobci, zda bychom jim mohli pomoci nalézt nový materiál k doplnění již vyráběného sortimentu. O pomoc jsme se obrátili na vysoké školy vychovávající designéry a zjistili jsme, že i zde je ve znalostech nových materiálů a technologií pole neorané. Protože nikdo z nás nestudoval chemii a neradi bychom poskytovali neerudované informace, obrátili jsme se na společnost Happy Materials, která tehdy představila v Národním technickém muzeu fantastickou výstavu stejného názvu. Hned první přednášky a semináře měly neobyčejně velký ohlas, začali jsme dostávat tipy na další materiály a dnes nám pro zájem někdy nestačí ani kapacita sálu. Tento vzdělávací počin je oceňovýn výrobci, designéry, architekty i školami, které se na semináře sjíždějí z celé republiky. Není pravda, že bychom odmiítali "konkurenční materiály nebo firmy", naopak se snažíme reagovat na všechno, co nového se ve světě objeví. Zamýšleli jsme přivézt inspirativní výstavu "Inovativní textilie", kterou iniciovala francouzská společnost Materio (obdobně fungující jako zmiňovaná holandská agentura), bohužel se ale nepodařilo sehnat sponzora. Není pravda, že společnost Happy Materials dováží nějaký materiál, jejím cílem je, pokud vím, založit v ČR "knihovnu materiálů", tak, jak fungují v zahraničí (např. slavná ametrická Material ConneXion, která má odnož ve všech vyspělých zemích). Až taková knihovna bude existovat, nebude jistě třeba, aby novinky sledovalo a podnikatelskou, jakož i designérskou obec informovalo DC ČR. Semináře navíc probíhají přímo ve výstavách, které tak spatří i ti, kteří by možná na danou výstavu nedorazili. DC ČR společnosti Happy Materials nic neplatí, nevznikají ani větší náklady na elektřinu nebo otop. DC ČR nefinancuje občerstvení ani podklady, které účastníci seminářů dostávají. Státní podkladně tedy nevznikají na tuto informační, osvětovou a výchovnou činnost žádné vícenáklady, ani se neukrajuje jiným projektům.
V DC ČR běží vedle seminářů Příběhy materiálů řada dalších (například pro textilní a oděvní průmysl či grafický průmysl), kde rovněž spolupracujeme se skupinami, sdruženími nebo kluby, které se danou problematikou zabývají.
Pokud jde o zmiňovanou "masivní reklamu". DC ČR nemá prostředky na reklamu, natož masivní. Prostřednictvím e-mailové pošty zasíláme informace o všech akcích (výstavy, přednášky, semináře, promítání, TV pořady apod.) zájemcům (výrobci, designéři, architekti, pedagogové, studenti, novináři ad. ). Pokud nám někdo jiný sdělí informaci o něčem, o čem se domníváme, že by měli naši zájemci vědět, rádi ji pošleme dále. Adresáře si sestavujeme sami z řad těch, kdo o informace stojí. Podle nás je to efektivní, rychlé a šetříme na poštovném. Informace posíláme také na různé webové stránky, u nichž se domníváme, že by je informace mohly zajímat. Pokud nám někdo sdělí, že o tuto spolupráci nestojí, samozřejmě ho dále nezatěžujeme.
Myslím si, že Design centrum ČR musí reagovat na to, co se ve světě materiálů, technologií a novinek děje. Za tu dobu, co vzniklo, se toho změnilo hodně a DC ČR bude muset agresivněji reagovat (stejně, jako je tomu ve světě) i na další oblasti.
Pokud v ČR vznkne z iniciativy Happy Materials opravdu fungující "knihovna materiálů", bude to výborný počin.
Už se na tu dobu, kdy bude fungovat česká obdoba Material ConneXion, Materio či Materia.nl anebo (abych zareagoval na svůj poslední příspěvek) obdoba vídeňského Architekturzentra, velmi těším.