Před 120 lety byl založen kostel sv. Ludmily na Vinohradech

Praha - Dominantou náměstí Míru a celých Vinohrad je kostel svaté Ludmily, trojlodní novogotická bazilika, kterou zdobí dvě věže vysoké 60 metrů a honosné schodiště. Letos 25. listopadu uplyne 120 let od položení základního kamene chrámu, který ve stylu rané severoněmecké gotiky postavil architekt Josef Mocker, známý především projektem dostavby katedrály svatého Víta na Pražském hradě.
    V místech dnešních Vinohrad bylo ještě před 130 lety plno polí, zahrad a menších usedlostí jako Pštroska, Kanálka, Saracinka, Eichmanka, Kravín či Seidlovo pole. Samostatnou obcí se Královské Vinohrady staly teprve roku 1849 a po třiceti letech byly pak povýšeny na město. Od 80. let 19. století zažívaly Vinohrady čilý stavební ruch a v krátké době se změnily v jednu z nejvýstavnějších částí Prahy, byl zde zahájen provoz elektrické dráhy, vyrostla tu radnice, Národní dům, kamenné divadlo, řada škol či nová nemocnice, a nemohl chybět ani důstojný církevní stánek.
    Začátkem listopadu 1888 schválili vinohradští radní projekt farního kostela sv. Ludmily na hlavním, tehdy Purkyňově náměstí. Na místě budoucího kostela, kde byly ještě čtyři roky před tím žitné lány a stával tu i cirkus, se 25. listopadu 1888 odehrála slavnost položení a posvěcení základního kamene. Stavba, kterou prováděla vinohradská obec ve vlastní režii, pokračovala rychle. Její význam podtrhl svou návštěvou v roce 1892 také sám císař František Josef I. Vídeňská kabinetní kancelář pak na chrám také přispěla. Velké zásluhy měl rovněž Spolek pro podporování stavby votivního chrámu Páně sv. Ludmily na Královských Vinohradech. Jeho členové sami finančně přispívali, ale také horlivě shromažďovali příspěvky od institucí i jednotlivců, jak o tom svědčí výroční zprávy spolku uvádějící snad každou cihlu.
    Za pět let byla Ludmila dostavěna a obřad posvěcení 8. října 1893 byl velkolepý a trval šest hodin. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup František de Paula kardinál Schönborn. Vedle četných církevních a světských osobností se slávy zúčastnilo přes 300 bíle oděných družiček, pěvecký spolek Hlahol, a tisíce občanů. V roce 1929 při příležitosti svatováclavského milénia byla fara u sv. Ludmily povýšena na arciděkanství.
    Kostel, postavený z režných cihel, je trojlodní bazilika s příčnou lodí v podobě kříže. Interiér hlavní lodi, která je dlouhá 50 metrů, upoutává barevností vitráží s postavami světců a bohatou malířskou a sochařskou výzdobou. Malby a ornamenty na zdech jsou dílem Johanna Jobsta. Na vnější i vnitřní chrámové výzdobě se podíleli známí umělci té doby, mezi jinými sochaři Josef Václav Myslbek, František Hergessel, Antonín Procházka, malíři František Ženíšek či Adolf Liebscher.
    Vysoké průčelní věže, zakončené štíhlými osmibokými jehlancovitými střechami, zdobí štíty s hodinami a fiálami. Tympanon hlavního portálu je proslulý Myslbekovým reliéfem Krista, sv. Václava a sv. Ludmily a nad portálem dominuje růžicové okno. Široké jednoramenné schodiště před vchodem je od počátku oblíbené především při četných svatbách. Ženil se tu třeba i spisovatel Jaroslav Hašek či prezident Edvard Beneš.
    Spolu s okolním parkem vytváří kostel sv. Ludmily oázu klidu na dnes značně rušném náměstí Míru. Od roku 1974 byl chrám kvůli výstavbě metra na deset let zcela uzavřen a po následné rekonstrukci pak postupně zpřístupňován. Celý kostel se znovu otevřel a představil v nové kráse až v září 1992, kdy byl posvěcen i nový oltář čelem k příchozím. O rok později se ve věžích chrámu po téměř padesáti letech rozezněly také zvony.