Na základě soutěží vzniká jen málo veřejných kulturních staveb

Praha - Mezinárodní architektonické soutěže na novou budovu Národní knihovny (NK) v Praze se zúčastnily čtyři stovky architektů. Vítězný, ale ani žádný další projekt z ní vzešlý se však nikdy nezrealizoval. Podobný osud potkal i některé další vyhlášené soutěže, jiné veřejné stavby naopak vznikají bez soutěží.
    Stejně jako Kaplického blob mají odzvoněno nebo jsou alespoň odložené na neurčito krajské knihovny v Ostravě či Havlíčkově Brodě, galerie v Plzni či Středoevropské fórum v Olomouci. Od vyhlášení výsledků soutěže na novou NK uplyne 2. března pět let.
    Pořádání architektonických soutěží, zejména na veřejné stavby, dlouhodobě prosazuje Česká komora architektů (ČKA). Přestože způsob vybírání vítěze soutěže na NK komora kritizovala, obecně je to podle odborníků jediná možnost, jak se dobrat nejlepšího výsledku a zároveň šetřit peníze.
    V uplynulých letech se konalo několik architektonických soutěží pro podobné instituce jako NK, postavily se však zatím jen dvě knihovny. V roce 2009, osm let po konání soutěže, byla otevřena Národní technická knihovna postavená podle návrhu studia Projektil, která vznikla poměrně v tichosti vedle zjitřených emocí kolem projektu Kaplického blobu. O rok dříve se otevřela Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. Jejím tvůrcem je také ateliér Projektil, vítěz soutěže v roce 2002. Stavba ve tvaru písmene X trvala čtyři roky a přišla na 405 milionů korun.
    Osudy veřejných kulturních staveb ale často ovlivňují změny v politickém obsazení na místech, kde se stavby zadávají. Novostavbu knihovny plánoval také kraj Vysočina, v roce 2006 vyhlásil soutěž, ve které zvítězil návrh Aleše Tomáška, Roberta Seidla a Ivo Hermanna. Kraj počítal s náklady 200 milionů korun, v září 2009 bylo vydáno stavební povolení, stavět se ale nezačalo.
    Osud srovnatelný s projektem NK má návrh Moravskoslezské vědecké knihovny pro Ostravu. V roce 2004 v soutěži zvítězil návrh od architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře, kraji se nelíbila údajně vysoká cena a chtěl stavbu zadat jiným způsobem; později projekt úplně zrušil. Dokonce rozhodl 600 milionů korun z evropských fondů poslat jinam - na zdravotnictví a školství.
    Soutěžilo se také o podobu sídla Středoevropského fóra v Olomouci, organizace zaměřené na moderní středoevropské umění. Slavnostně založeno bylo v červnu 2008 za přítomnosti ministrů visegrádské čtyřky; české ministerstvo kultury ale půlmiliardový projekt vyřadilo z žádostí o evropské dotace.
    Architektonická soutěž se konala také na novou budovu Západočeské galerie, vyhlásil ji Plzeňský kraj. Zvítězili v ní v roce 2009 Kuba a Pilař, stavět se ale nezačalo a kraj dnes říká, že stavbu za přibližně 700 milionů korun zahájí, pokud se podaří získat evropské dotace v příštím dotačním období, tedy po roce 2014.
    Podle ČKA se v Česku vypisuje ve srovnání s okolními státy málo architektonických soutěží. Zatímco v Rakousku a Německu se ročně vyhlásí 100 až 300 architektonických soutěží, v ČR je to deset až 20. Podle ČKA by si soutěž v Česku zasloužilo asi 60 až 100 projektů ročně. Zadávání většiny projektových prací se děje ve výběrových řízeních s úzkým okruhem účastníků, někdy zadavatel neučiní ani to.
    Nejkřiklavějšími příklady z poslední doby jsou podle ČKA Justiční palác v Brně nebo kampus univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Předražení brněnského Justičního paláce dokonce vedlo k tomu, že finanční úřad nařídil krajskému soudu jako zadavateli dvoumiliardovou pokutu. V roce 2005 se předpokládalo, že stavba přijde na 805 milionů, celkové náklady ale dosáhly 1,938 miliardy. Prvotní podhodnocení nákladů na stavbu se děje často. Investor tak činí proto, aby se věc dala do pohybu, aby třeba předběhla jiné veřejné zakázky v rámci státního rozpočtu. Již zahájenou veřejnou stavbu pak nezbývá než dokončit i za cenu prodražení.