Praha - K nejvýznamnějším představitelům českého funkcionalismu patří Jaroslav Fragner, po kterém se jmenuje pražská galerie zaměřená na prezentaci architektury. Přesto většina lidí zná spíše jeho rekonstrukce historických objektů. Podařilo se mu v těžkých 50. letech znovu postavit sakrální stavbu, Betlémskou kapli. Jeho velká stopa je v Karolinu, sídle univerzity. "Jeho úžasný rektorát je jedna z nejlepších pražských staveb 60. let," řekl ČTK historik architektury Rostislav Švácha.
Fragner, osobnost inspirující generace architektů, zemřel 3. ledna před 50 lety. Díky svým postojům v 50. letech, kdy se odmítal podřizovat diktátu socialistického realismu, byl podle Šváchy velmi respektovanou osobností. Historik připomíná jeho zásluhu o prosazení metra v Praze.
"V 60. letech se uvažovalo o podpovrchové tramvaji. Nedala se hloubit z tunelu, musely by se bourat baráky i v historickém jádru. Fragner se proti tomu vehementně postavil a ještě ze smrtelné postele dával instrukce svým žákům, co mají dělat, aby se prosadilo to metro," řekl Švácha. Připouští, že na pražské metro a jeho podobu měl jistě silný vliv tehdejší Sovětský svaz, jehož vlaky dlouhou dobu pod Prahou jezdily. Fragnerův vliv na příslušná místa ale podle něj byl také velký.
Fragner od 20. do 40. let postavil ve středních Čechách množství vil ve stylu funkcionalismu a moderního klasicismu. Některé stavby vybočují z klasického českého funkcionalismu, přiklánějí se k organičtějšímu výrazu inspirovanému cestou do USA a stavbami třeba Franka Lloyda Wrighta.
Fragner byl členem skupiny Puristická čtyřka, tvořené studenty ČVUT. Již od 20. let se zaměřoval i na jiné stavby - s projektem blízkým realizaci a týmem avantgardních architektů se v roce 1927 zúčastnil soutěže na budovu České tiskové kanceláře v Opletalově ulici. "Vítězný návrh je podobný kolektivnímu návrhu Devětsilu, ale plány podepsal už jiný architekt, Václav Velvarský...Ale určitě se tím inspiroval," říká Švácha.
V Praze je výraznou Fragnerovou stavbou palác Merkur na konci Revoluční ulice, jemuž se Praha snaží už desítky let najít vhodný protějšek. Aktuálně se o to snaží Eva Jiřičná. A novostavbou je i Betlémská kaple s domkem, kde dnes sídlí Galerie Jaroslava Fragnera.
Místo spojené s Janem Husem bylo později z větší části zbořeno, nahradil ho jiný dům. Ten byl po puči v roce 1948 znárodněn a demolován a z podnětu politika Zdeňka Nejedlého byla kaple znovu postavena jako památník husitství, jež režim interpretoval jako základy dělnického hnutí. "Betlémská kaple je de facto novostavba, tam se zachovaly jen tři obvodové zdi...je to ale podle mě skvělá věc," řekl Švácha. Vyzdvihuje i Fragnerovu rekonstrukci Karolina. "Vycházel z analytické metody, chtěl tam zobrazit všechny stavební fáze, gotická byla zakrytá barokní přestavbou a on odkryl gotické fragmenty," řekl. Analytickou metodu uplatňovala česká památková péče hlavně mezi 20. a 50. lety 20. století. Rekonstrukce Karolina trvala přes 20 let a skončila v roce 1968.
Přestože část Fragnerovy tvorby spadá do komunistické éry s jejím vlivem na všechny oblasti života, na kvalitu jeho staveb to podle Šváchy nemělo vliv. "Politicky na tom špatně nebyl, na druhou stranu se nijak neexponoval v prosazování socialistického realismu, měl k tomu odstup. Byl první, kdo v roce 1956 označil éru raných 50. let za bludiště zlých omylů a chyb. Měl velkou autoritu, dobří architekti ho vždy ctili," uvedl. "To, co projektoval v 50. letech, je spíš neoklasicismus, připomíná oficiální francouzskou architekturu 30. let," popisuje jeho pozdní tvorbu.
To, že je dnes Fragner méně připomíná, podle Šváchy může souviset s odlivem zájmu o funkcionalismus. "Řekl bych, že dneska už nepatří k hitům, že mladší generace se přesunula k 60. a 70. letům 20. století."