Budova sarajevské Národní knihovny v sobě nese i českou stopu
 |
- Někdejší městská radnice, postavená na východním ostrohu sarajevského historického centra, v sobě nese také českou stopu. Za původním projektem na reprezentativní sídlo městské správy totiž koncem 80. let 19. století stál Karel Pařík, rodák z Veliše u Jičína. Návrh architekta, který dal podobu řadě důležitých budov moderního Sarajeva, ale zavrhl nejvyšší představitel rakouské vlády pro Bosnu Benjamin Kállay.
- Z Paříkova návrhu nicméně zůstal trojúhelníkovitý půdorys, na kterém pak architekt (a výtečný šachista) Alexander Wittek navrhl budovu v ojedinělém maurském stylu. Inspiroval se při tom zejména slavnou káhirskou mešitou Kemala II. a egyptskou metropoli kvůli tomu také několikrát navštívil. Ani Wittek ale budovu nestihl dokončit, v roce 1894 totiž spáchal sebevraždu. Jeho projekt dotáhl do konce architekt Ćiril Iveković.
- Do radnice, která kolemjdoucího na první pohled zaujme svou majestátností - zejména v porovnání s původní nízkou zástavbou Sarajeva - a výraznými barvami, se městská správa nastěhovala v dubnu 1896. Úředníkům sloužila stavba více než půl století, kromě starosty a radních ji využíval například okresní soud nebo bosenský sněm. V roce 1947 se pak budova přeměnila v knihovnu, nejprve městskou, později v ní sídlila Národní a univerzitní knihovna Bosny a Hercegoviny.
- Snímky budovy oblétly svět poprvé už na počátku 20. století. Byla to právě sarajevská radnice, kam 28. června 1914 v půl jedenácté dopoledne po prvním nezdařeném pokusu o atentát dorazil arcivévoda František Ferdinand d'Este, aby přítomným hodnostářům řádně vyčinil. "Pane starosto, přijel jsem na návštěvu a přivítán jsem byl bombami. To překračuje všechny meze," rozčiloval se následník rakouského trůnu. Poté si vyslechl připravený projev a odjel z radnice vstříc smrti z rukou Gavrila Principa.
- Podruhé, už jako knihovna, se stavba dostala do centra pozornosti během občanské války v Bosně a Hercegovině, která vypukla na jaře 1992. Sarajevská Národní knihovna se totiž stala jedním z cílů dělostřeleckého ostřelování. Osudným se stala noc z 25. na 26. srpna 1992, kdy budovu zachvátil požár. Navzdory odvaze Sarajevanů, kteří se přes nebezpečí snažili z hořící knihovny zachránit její sbírky, byl zničen celý katalog knihovny a zhruba 80 procent jejích fondů včetně vzácných dokumentů.
- Po požáru zůstaly z knihovny stát prakticky jen obvodové zdi, zřítily se všechny stropy a na podlaze v přízemí zůstala víc než metrová vrstva suti. V těchto ruinách hrál v září 1992 do fraku oděný violoncelista Vedran Smajlović Adagio g moll italského skladatele Tomasa Albinoniho a hudebníkovy fotografie tehdy otiskla snad všechna důležitá světová média. Melancholická skladba se stala jedním ze symbolů obléhání Sarajeva.
- Obnova poničené knihovny začala sice jen několik měsíců po uzavření mírové dohody v americkém Daytonu v listopadu 1995, práce ale trvaly dlouhých 18 let. Podobně jako v případě Starého mostu v hercegovském Mostaru proudily peníze na rekonstrukci z mnoha zemí, jako první byla díky rakouským penězům opravena střecha knihovny (1997). Poslední, čtvrtá fáze, zaměřená na obnovu fasády a architektonických detailů a vnitřního vybavení, začala před dvěma lety. Práce na obnově budovy celkem přišly na přibližně deset milionů eur (270 milionů korun).
0 comments
add comment
