Architekt David Vávra oslaví 65 let, po celou dobu je věrný rodné Dobešce

Praha – Ze všech cest, které za svůj život zatím podnikl, se architekt, herec i autor textů různých žánrů David Vávra vždy vrací na rodnou Dobešku. Pražská rezidenční čtvrť je úzce spjata s jeho rodinou a on s ní, ovlivnila jeho vztah k archi- tektuře, kterou si zvolil za své povolání. Dějiny Dobešky, kde sídlí i Divadlo Sklep, zná velmi dobře, a proto napsal i úvod k právě vycházející knize o ní. "Bydlím tady celý život, od pěti dnů svého života," řekl Vávra, který 9. března oslaví 65. narozeniny, v rozhovoru s ČTK.

"Nikdy jsem se nepřestěhoval, bydlím stále ve stejném domě," řekl neúnavný propagátor české architektury, který pro mnohé její příznivce objevil množství málo známých i zapomenutých tvůrců. Dům, ve kterém Vávrovi bydlí, pořídil Davidův pradědeček. "Ten to zaplatil a navrhl to jeho syn pro svojí sestru, mojí babičku," uvedl.

O vznik Dobešky se zasloužil stavitel Václav Šindelář. "Možná tam jako můj pradědeček jezdil na dovolenou. Pradědeček bydlel u Mánesa, v Myslíkově ulici měl byt a prodejnu, tehdy největší elektrotechnický obchod v Čechách. A na dovolenou jezdil do Bráníka parníkem," popisuje Vávra rodinnou historii.

Staviteli Šindelářovi se na Dobešce zalíbilo, rozparceloval území a udělal pro ně regulační plán. "Byl osvícený a zavedl pravidlo, že každý nový dům musí projektovat jen ten, kdo na to má oprávnění, tedy architekt či stavitel. Proto původní domy vytvořily silnou strukturu a žádná nová stavba, jakkoli může být sporná, už ji nemůže narušit," míní.

Jemu samotnému se architektura Šindelářových domů zdála nemoderní, příliš romantická, ale s přibývajícím věkem a tím, jak původní domy dokážou stárnout a málokdo si je při přestavbě troufne zásadním způsobem měnit, ocenil Šindelářův vklad a sílu architektury původních staveb. I na Dobešce se ale najde ten, kdo starý dům zbourá a postaví nový. Strukturu čtvrti to ale podle Vávry díky zmíněnému nikterak nenaruší.

David Vávra oslavil loni se svými kamarády 50 let Divadla Sklep, které vzniklo z improvizovaných výstupů a večírků čtrnáctiletých spolužáků počátkem 70. let. V tehdejším kulturním domě Dobeška začali hrát v roce 1980 a později se z něj stala jejich domovská scéna. Při loňských oslavách měl Vávra na Dobešce přednášku o Šindelářovi a dohodl se s autory knihy Šindelářova Dobeška, že k ní napíše úvod. Knihu Šindelářova Dobeška napsali Pavel Procházka a Karolína Neuvirtová, pravnučka stavitele Václava Šindeláře.

Setkala se při práci na knize s mnoha pamětníky a pokusila se zachytit vznik a vývoj jedné pražské čtvrti, osud jednotlivých rodin i domů i jejího zakladatele. Stavební spolek pro výstavbu na Dobešce vznikl v roce 1914 a domy se stavěly převážně do roku 1938, další přibyly po válce. Šindelář se angažoval i při opravách hradeb na Vyšehradě, na stavbě plaveckého stadionu pod Barrandovem, byl hlavním stavitelem dnešního Ústavu pro péči o matku a dítě a postavil v letech 1924 a 1925 pro tamní ochotníky Branické divadlo.