Kostel v Kolíně nad Rýnem od Sauerbruch Hutton
Evangelická církev ve sloučených kolínských čtvrtích Flittard a Stammheim se rozhodla strhnout 43 roků starý kostel ve Stammheimu (kostel ve Flittard byl stržen již v roce 2009) a na jeho místě vybudovat nové místo k bohoslužbám. Podoba nového kostela sv. Immanuela vzešla ze soutěže, kterou v roce 2009 vyhráli berlínští architekti Sauerbruch Hutton.
Mírně upravený projekt byl veřejnosti představen koncem ledna. Podle autorů by mělo „jádro celého areálu představovat rozlehlé náměstí osázené stromy. Zelené prostranství bude obklopovat kostel, kaple, malé kolumbárium a nová zvonice. Zvonice na sebe bude upozorňovat již z dálky. Při vstupu z ulice se vystoupá po malém schodišti do zeleného vestibulu, kde se člověk ocitne před pravoúhlým jedenáct metrů vysokým vstupním průčelí kostela. Snížené průčelí zavede věřící do centrálního prostoru kostela lemovaného dvojicí postranních lodí, čímž nově interpretuje klasické baziliky. V obou nižších postranních částech se nachází sakristie, společenské prostory, hudební sál a kuchyně. Prostřední loď má rozměry 17 x 11 x 11 metrů. Volně rozmístěný mobiliář umožňuje různé uspořádání. Dodatečná místa k sezení nabídne galerie umístěná nad vstupní částí. Po obou stranách od oltáře jsou boční lodě, kde je dostatek místa pro další návštěvníky nebo hudebníky. Za oltářem se nachází rozměrná stěna z barevných dřevěných lamel, která tvoří zadní stranu kostela a zakrývá varhany. Denní světlo do kostela proniká na dvou místech: horním světlíkem dopadají paprsky na zástěnu za oltářem a zbytek kostelního prostoru osvětluje matné prosklené plochy nad emporou. Za nově vysázenými stromy se bude nacházet také kaple, která je tvořena jednoduchým prostorem, do něhož se vchází přes malé foyer oddělující kapli od vnějšího světa. Zadní dřevěná stěna tohoto prostoru bude shora přirozeně osvětlována. Konstrukce všech tří nových staveb – zvonice, kostel a kaple – je ze dřeva a vnější plášť je diagonálně obložen dřevěným bedněním. Svůj zvláštní charakter získají strohou řečí forem, svou jednoduchostí a materialitou. Povrchy v interiéru zůstanou dále neupravované, dřevo bude pouze navoskováno.“
Mírně upravený projekt byl veřejnosti představen koncem ledna. Podle autorů by mělo „jádro celého areálu představovat rozlehlé náměstí osázené stromy. Zelené prostranství bude obklopovat kostel, kaple, malé kolumbárium a nová zvonice. Zvonice na sebe bude upozorňovat již z dálky. Při vstupu z ulice se vystoupá po malém schodišti do zeleného vestibulu, kde se člověk ocitne před pravoúhlým jedenáct metrů vysokým vstupním průčelí kostela. Snížené průčelí zavede věřící do centrálního prostoru kostela lemovaného dvojicí postranních lodí, čímž nově interpretuje klasické baziliky. V obou nižších postranních částech se nachází sakristie, společenské prostory, hudební sál a kuchyně. Prostřední loď má rozměry 17 x 11 x 11 metrů. Volně rozmístěný mobiliář umožňuje různé uspořádání. Dodatečná místa k sezení nabídne galerie umístěná nad vstupní částí. Po obou stranách od oltáře jsou boční lodě, kde je dostatek místa pro další návštěvníky nebo hudebníky. Za oltářem se nachází rozměrná stěna z barevných dřevěných lamel, která tvoří zadní stranu kostela a zakrývá varhany. Denní světlo do kostela proniká na dvou místech: horním světlíkem dopadají paprsky na zástěnu za oltářem a zbytek kostelního prostoru osvětluje matné prosklené plochy nad emporou. Za nově vysázenými stromy se bude nacházet také kaple, která je tvořena jednoduchým prostorem, do něhož se vchází přes malé foyer oddělující kapli od vnějšího světa. Zadní dřevěná stěna tohoto prostoru bude shora přirozeně osvětlována. Konstrukce všech tří nových staveb – zvonice, kostel a kaple – je ze dřeva a vnější plášť je diagonálně obložen dřevěným bedněním. Svůj zvláštní charakter získají strohou řečí forem, svou jednoduchostí a materialitou. Povrchy v interiéru zůstanou dále neupravované, dřevo bude pouze navoskováno.“
0 comments
add comment
