Guggenheimovo muzeum si žádá zvláštní postup, říká bývalý ředitel

Thomas M. Messer

New York - Newyorské Guggenheimovo muzeum kvůli netradičnímu řešení svých prostor vyžaduje při instalaci výtvarných děl zvláštní postup, řekl ČTK bývalý dlouholetý ředitel muzea Thomas M. Messer. Rodák z někdejšího Československa v čele jedné z nejvýznamnějších galerií na světě, která v těchto dnech slaví 50 let od svého založení, strávil 27 let, a výrazně tak ovlivnil podobu jeho sbírek.
    Podle Messera byla příprava výstav v prostoru galerie, jemuž její architekt Frank Lloyd Wright dal tvar spirály, obtížná. "Normálně jste měl nějakou síň, kde byla zeď zde a zeď na druhé straně. Ale této architektuře jste se musel přizpůsobit. Když vás to zaujalo, když jste měl snahu o přizpůsobení, tak výsledek mohl být velmi dramatický. Časem jsem si na to samozřejmě zvykl a stal jsem se v této záležitosti více méně expertem," podotkl bývalý ředitel.
    Přijetí budovy, která nyní patří k nejpozoruhodnějším místům v New Yorku a nejvýznamnějším dílům slavného amerického architekta, nebylo jednoznačné. "Samozřejmě, reakce byly kritické, protože to bylo tak neobvyklé. Ten prostor rozhodně vyžadoval zvláštní přístup. Ta rampa, která vedla od shora dolů, to nebylo jen tak. Frank Llloyd Wright, který byl velkým architektem, byl vlastně kumštýřem sám. Jeho nezajímalo, jestli bylo nebo nebylo snadné v tomto prostoru pracovat," uvedl Messer. Časem se podle něj všechny kritické hlasy otupily, protože výsledek byl "velmi uspokojující".
    Messer se narodil v roce 1919 v Bratislavě, záhy se ale s rodiči přestěhoval do Prahy. Na začátku druhé světové války odjel za dramatických okolností, kdy loď, na níž se plavil, zasáhlo německé torpédo, do Spojených států na výměnný studijní pobyt. Později se přihlásil do armády, zúčastnil se bojů v Evropě a získal americké občanství. Vedení Guggenheimova muzea se ujal v roce 1961.
    V té době se ještě ve Spojených státech pochybovalo o životaschopnosti galerie v netradiční budově. Messer do muzea nastupoval s tím, že do něj chce dostat důležité tvůrce. "Také jsem hodně myslel na výchovu návštěvníků. Moje výstavy byly často didaktické. Snažily se vysvětlit, oč jde. Moderní umění bylo vždy pro publikum obtížné. Chtělo vysvětlit, co to znamená, co to je. Většina mých výstav byla založena způsobem, který určité vysvětlení umožnil," podotkl Messer.
    Mezi své největší úspěchy počítá to, že se mu do muzea podařilo získat dvě významné kolekce soukromých sběratelů. Prvním z nich byla Peggy Guggenheimová, neteř průmyslníka Solomona Roberta Guggenheima, jehož nadace muzeum nechala vybudovat. Její sbírka umístěná v italských Benátkách patří mezi nejvýznamnější kolekce evropského a amerického umění první poloviny 20. století.
    V druhém případě šlo o umělecká díla shromážděná Messerovým sousedem, sběratelem Justinem K. Thannhauserem. "Měl krásnou sbírku, která byla současná, trošku i do 19. století. Přemluvil jsem ho, aby tu sbírku Guggenheimu dal," řekl Messer s tím, že přemlouvání trvalo několik let. S nadsázkou dodal, že se výrazně podepsalo na jeho šedinách.
    Messer během svého působení v čele galerie potkal řadu umělců. Přátelil se například s významným americkým sochařem Alexandrem Calderem, kterého se svou ženou navštěvoval ve Francii. Velmi blízký vztah měl také s francouzským malířem a sochařem Jeanem Dubuffetem, tvůrcem stylu Art Brut. "Považuji ho za jednoho z nejdůležitějších současných umělců," řekl někdejší ředitel Guggenheimova muzea.
    Doba, kterou strávil v jeho čele, je na americké poměry velmi neobvyklá. "Jsem doposud jediným ředitelem Guggenheimu, který to vydržel tak dlouho. A s nímž to tak dlouho vydrželi. To znamená, že jsem byl spokojen s nimi a oni byli spokojeni se mnou. Pak mi bylo více než 65 let, tak jsem se rozhodl, že půjdu do penze," uvedl Messer. Od té doby se ve vedení instituce vystřídali již tři ředitelé.
    Messer poznamenal, že během svého působení v muzeu samozřejmě nedosáhl všeho, co chtěl. "Měl jsem různé ambice, které se nepodařily, nebo které nedosáhly toho, na čem mi záleželo. Ale vcelku hodně toho, oč jsem se snažil, se povedlo," uzavřel.
    Guggenheimovo muzeum bylo původně zaměřeno na vývoj nefigurativního umění, postupně se ale stalo galerií moderního umění od impresionismu a postimpresionismu až po nejmodernější umělecké trendy. Velký ohlas získaly během Messerova působení retrospektivní výstavy Paula Kleeho (1967) či Pieta Mondriana (1971), nebo pohledy na některé nonkonformní osobnosti, například na německého provokatéra Josepha Beuyse.