Klíčová informace z tohoto článku je, že Jeníček nakreslil malůvku vzhledu budoucího veledíla a ohnuté hřbety v jeho kanceláři to dál vše rozpracovaly a dodělaly. On sám nic jiného neuměl-nebyl architekt a pokud se dál do věci montoval, tak jí uškodil. A běda, když mu někdo odporoval.
Zajímalo by mne, po přečtení rozhovoru s paní Levetovou, čím se vlastně jejich kancelář Future Systems dokázala uživit, když pan Kaplický za svůj život realizoval s bídou všeho všudy cca 4 až 5 staveb.
Docela mě zaujala výpověď pana Kinga. Jeremy King, provozovatel dvou londýnských restaurací, si nechal od Future Systems v roce 1992 postavit v Londýnské čtvrti Canonbury skleněný dům. Zákazník by mohl být (a nepochyně také je) spokojený. Nejen, že jde asi opravdu o Kaplického nejlepší stavbu, ale také ho jakožto hrdého majitele musí těšit, že se se stala populární skrze dokument, který o něm vysílala televize Chanel 4. Nicméně Kingův pohled na Jana Kaplického je, jak se ukazuje, dvojznačný:
"When I first met them I was attracted to Amanda's practicality and Jan's imagination," he recalls. "But as time went on I realised that Amanda had just as much to offer in creative terms and that there was an element of self-destruction about Jan's approach. It was the creation of the idea of the building that was more interesting to Jan than the inevitable compromises involved in building it. Amanda viewed these problems as challenges, Jan didn't."
"Když jsem se s nimi poprvé setkal, přitahovala mě Amandina praktičnost a Janova imaginace," odpovídá. "Ale jak čas běžel, zjistil jsem, že Amanda má, co se týče kreativity, rovněž co nabídnout a že v Janově přístupu je něco sebezničujícího. Sama idea budování byla pro Jana zajímavější než nevyhnutelné kompromisy, které to s sebou nese. Amanda pohlíží na problémy jako na výzvu, to Jan nikoliv."
...Považuju tohle svědectví za pěkné doplněná mozaiky o podstatě práce atelieru Future Systems i o Kaplického nátuře.
Klicova informace z toho clanku je uplne jina. Pani Levete tam jasne (a opakovane) zduraznuje Kaplickeho prinos pro architekturu, jeho talent atd. Veci bohuzel nikdy nejsou cerne nebo bile.
Ano, Kaplicky je posledni dobou velmi moderni tema (mozna az prilis) a na nektere pusobi jako cerveny hadr na byka. Doporucovala bych Vam ledovou sprchu a pak to zkusit spise s diskuzi na novinky.cz. Tam s temi urazkami treba pochodite lepe.
Není to věru hnidopišství, když větu "It was the creation of the idea of the building that was more interesting to Jan than the inevitable compromises involved in building it." bych si dovolil přeložit méně volněji, asi takto:
"Byla to tvorba myšlenky budovy, jenž byla pro Jana zajímavější, než ty nevyhnutelné ústupky spojené s jejím stavěním."
neboť takto tato věta velmi přesně vystihuje Kaplického celoživotní úděl.
Jak známo, Kaplický po maturitě (1955) na ČVUT nebyl přijat a tak následující rok vstoupil na UMPRUM, kde také, od roku 1945, učil jeho otec. Nakolik to mělo vliv, že pro Kaplickeho architektura nebyla zřejmě uměním stavět ale uměním návrhu samotného, se můžeme jenom dohadovat, neboť i jiné školy, zde i v zahraničí, školili a školí jemu podobné (již v polovině 70tých let tázaný mnou velmi nadaný kolega, zda si myslí, že jeho "zajímavý" návrh je postavitelný, odvětil, že to nechává na dodavateli).
Nedivím se, že Amanda Levett se nehodlá nechat zaživa pohřbít pod oslňující září jejího bývalého společníka, obzvláště když pravdou je, že bez ní by asi nepostavil ani to málo, z úctyhodného množství svých návrhů. Jak ona sama říká v tom samém článku:
“No matter how brilliant you are, if you can't bring people along with you then you won't get anything built. It's about captivating people's imagination."
(Jedno jak jste vynikající, jestliže nedokážete vzíti lidi ssebou, tak nic nepostavíte. Jde o zaujmutí představivosti lidí.)
...Jakkoliv jsem měl z té věty pocit totožný s Vaším, nedokázal jsem ho tak výstižně a přesvědčivě převést do češtiny. Tak, jak jste to udělal Vy, je to, podle mého mínění, naprosto přesné - včetně dodatečného komentáře.
skvela diskusia!
Kaplického zivotný stýl, názor mi sedí. Len potvrdzuje jedno: clovek ktorý si stojí za svojimi názormi, ideálmi moze nieco dokázat. A je uplne jedno, ci su to dve alebo tri stavby. Dolezitý je take odkaz, etos... myslienka.
Takže Jeníček byl vlastně protěžovaný, ne moc úspěšný, spratek, který se na studia nedostal jinak než po protekci. Podle toho pak vypadala jeho profesionální dráha! Opět jedině díky pané Levetové mohl kreslit své návrhy a doufat, že ona mu aspoň pár zařídí postavit.
Future systems tedy založil s Davidem nixonem 1979 a o osm let Nixona vystřídala Levete.
Znáte nějaké realizace FS s Nixonem - tedy v období 1979-1987?
Na práci paní Levet se můžete podívat zde : http://www.designmagazin.cz/architektura/6460-amanda-levete- navrhla-thajsku-britskou-ambasadu.html
Také zastávám názor, že kdyby nebylo v životě Johanově žen, že by jsme o něm neslyšeli..ať to byla paní architektka Jiřičná, paní Levet i Eliška, která jej "filmově" proslavila...
Čím to, že za značkou vga tuším ženu ? Ale samozřejmě (coby přes 30 let šťastně ženatý muž) s Váma plně souhlasím (to je ostatně tajemství každeho přetrvávajícího manželství - ve všem se ženou souhlasit).
Mateovi
| 22.04.09 09:02
Mateovi
Vaše příspěvky, i když by se mohli i zakládati na pravdĕ, bohužel trpí svým podáním. Nikdo není zcela zlý, ani zcela dobrý.
Nevíme jaký vliv měl jeho otec na jeho přijetí. Ja se také jednou přijímacích zkoušek na UMPRUM zůčastnil. Toho roku brali prý jen čtyři lidi, mne ne, ale jedna z nich byla moje spolužačka, která tehdy se mnou maturovala, jejíž otec také tam tehdá učil.
Byla z toho chudák holka upřímně nešťastná (že ji vzali a mne ne) a její otec se prý jí zapřísahal, že s tím neměl co dělat. Bylo mi tehdá řečeno, že ty zkoušky musí člověk dělat alespoň třikrát, přesvědčit je, že má skutečně zájem. Já ale, maje původ nedělnický (ne že bych se narodil v neděli – jak tehdy psal Josef Schulz) jsem dále nečekal a raději odešel na prohnilý Západ, kde jsem se (za celkem 13 let) nastudoval donasyta.
Pane doktore, z vlastní zkušenosti potvrzuji, že člověk v 99% musel zkoušky absolvovat vícekrát, "aby ukázal, že jeho zájem je trvalý". Ovšem ve finále tlačenku stejně potřeboval, zcela logicky, protože když zájemců bylo několik set, tak talent mohlo mít několik desítek z nich, a deset nezmarů zkoušky dělalo opakovaně. A tak pak, pokud přijímali třeba 4 (jako v mém oboru), tak se pochopitelně vybíralo už jenom podle známostí- a to ani ne tak podle námostí na oné škole, ale podle známostí na ÚV. Ideální bylo, pokud známost na škole měla zároveň i známost na UV Pak to bylo skoro sichr
Při takovémto sítu téměř vylučuji, že někdo při zkouškách natolik oslnil talentem, že ho vzali bez tlačenky či známého jména- a pokud to někdo tvrdí, pak mu jenom jeho okolí v té době neříkalo vše...
Z výše popsaného je snad patrné, že řešit jak koho kam vzali, je nesmyslné. Spíš je důležité, zda onen přijatý pak svoji šanci nepromarnil.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Docela mě zaujala výpověď pana Kinga. Jeremy King, provozovatel dvou londýnských restaurací, si nechal od Future Systems v roce 1992 postavit v Londýnské čtvrti Canonbury skleněný dům. Zákazník by mohl být (a nepochyně také je) spokojený. Nejen, že jde asi opravdu o Kaplického nejlepší stavbu, ale také ho jakožto hrdého majitele musí těšit, že se se stala populární skrze dokument, který o něm vysílala televize Chanel 4. Nicméně Kingův pohled na Jana Kaplického je, jak se ukazuje, dvojznačný:
"When I first met them I was attracted to Amanda's practicality and Jan's imagination," he recalls. "But as time went on I realised that Amanda had just as much to offer in creative terms and that there was an element of self-destruction about Jan's approach. It was the creation of the idea of the building that was more interesting to Jan than the inevitable compromises involved in building it. Amanda viewed these problems as challenges, Jan didn't."
"Když jsem se s nimi poprvé setkal, přitahovala mě Amandina praktičnost a Janova imaginace," odpovídá. "Ale jak čas běžel, zjistil jsem, že Amanda má, co se týče kreativity, rovněž co nabídnout a že v Janově přístupu je něco sebezničujícího. Sama idea budování byla pro Jana zajímavější než nevyhnutelné kompromisy, které to s sebou nese. Amanda pohlíží na problémy jako na výzvu, to Jan nikoliv."
...Považuju tohle svědectví za pěkné doplněná mozaiky o podstatě práce atelieru Future Systems i o Kaplického nátuře.
Ano, Kaplicky je posledni dobou velmi moderni tema (mozna az prilis) a na nektere pusobi jako cerveny hadr na byka. Doporucovala bych Vam ledovou sprchu a pak to zkusit spise s diskuzi na novinky.cz. Tam s temi urazkami treba pochodite lepe.
"Byla to tvorba myšlenky budovy, jenž byla pro Jana zajímavější, než ty nevyhnutelné ústupky spojené s jejím stavěním."
neboť takto tato věta velmi přesně vystihuje Kaplického celoživotní úděl.
Jak známo, Kaplický po maturitě (1955) na ČVUT nebyl přijat a tak následující rok vstoupil na UMPRUM, kde také, od roku 1945, učil jeho otec. Nakolik to mělo vliv, že pro Kaplickeho architektura nebyla zřejmě uměním stavět ale uměním návrhu samotného, se můžeme jenom dohadovat, neboť i jiné školy, zde i v zahraničí, školili a školí jemu podobné (již v polovině 70tých let tázaný mnou velmi nadaný kolega, zda si myslí, že jeho "zajímavý" návrh je postavitelný, odvětil, že to nechává na dodavateli).
Nedivím se, že Amanda Levett se nehodlá nechat zaživa pohřbít pod oslňující září jejího bývalého společníka, obzvláště když pravdou je, že bez ní by asi nepostavil ani to málo, z úctyhodného množství svých návrhů. Jak ona sama říká v tom samém článku:
“No matter how brilliant you are, if you can't bring people along with you then you won't get anything built. It's about captivating people's imagination."
(Jedno jak jste vynikající, jestliže nedokážete vzíti lidi ssebou, tak nic nepostavíte. Jde o zaujmutí představivosti lidí.)
Doufám, že nám to paní Levett ještě ukáže.
Kaplického zivotný stýl, názor mi sedí. Len potvrdzuje jedno: clovek ktorý si stojí za svojimi názormi, ideálmi moze nieco dokázat. A je uplne jedno, ci su to dve alebo tri stavby. Dolezitý je take odkaz, etos... myslienka.
Znáte nějaké realizace FS s Nixonem - tedy v období 1979-1987?
Také zastávám názor, že kdyby nebylo v životě Johanově žen, že by jsme o něm neslyšeli..ať to byla paní architektka Jiřičná, paní Levet i Eliška, která jej "filmově" proslavila...
Vaše příspěvky, i když by se mohli i zakládati na pravdĕ, bohužel trpí svým podáním. Nikdo není zcela zlý, ani zcela dobrý.
Nevíme jaký vliv měl jeho otec na jeho přijetí. Ja se také jednou přijímacích zkoušek na UMPRUM zůčastnil. Toho roku brali prý jen čtyři lidi, mne ne, ale jedna z nich byla moje spolužačka, která tehdy se mnou maturovala, jejíž otec také tam tehdá učil.
Byla z toho chudák holka upřímně nešťastná (že ji vzali a mne ne) a její otec se prý jí zapřísahal, že s tím neměl co dělat. Bylo mi tehdá řečeno, že ty zkoušky musí člověk dělat alespoň třikrát, přesvědčit je, že má skutečně zájem. Já ale, maje původ nedělnický (ne že bych se narodil v neděli – jak tehdy psal Josef Schulz) jsem dále nečekal a raději odešel na prohnilý Západ, kde jsem se (za celkem 13 let) nastudoval donasyta.
Při takovémto sítu téměř vylučuji, že někdo při zkouškách natolik oslnil talentem, že ho vzali bez tlačenky či známého jména- a pokud to někdo tvrdí, pak mu jenom jeho okolí v té době neříkalo vše...
Z výše popsaného je snad patrné, že řešit jak koho kam vzali, je nesmyslné. Spíš je důležité, zda onen přijatý pak svoji šanci nepromarnil.