Prostorová modulace, to má být nějaký revival unifikace a prefabrikace? Dnes se přeci skloňují termíny diverzifikace, strukturalizace, individualizace, no a teď toto?
...Ale berte to jako takovou průpravu na povolání architekta formou hry. Je sice pravda, že se dnešní stavitelství díky technologických možnostem doby posunulo do polohy, která nebyla dříve myslitelná, eventuelně ekonomicky přijatelná. Ale myslím, že úkoly podobného typu jsou velmi užitečné pro vytvoření návyku uspořádaného myšlení při navrhování. Má to velmi rovněž úzkou vazbu na rozumné nakládání s dispozicí. Ty největší architektonické paskvily, jejichž pokleslost se prokresluje z půdorysného plánu až do fasády, obvykle vznikají tam, kde je modul buď nezvládnutý nebo vůbec žádný. ...Ano, jistě, jsou výjimky, ovšem nečetné a podstatu věci to nijak nemění.
Dnes, kdy je díky pokročilým technologiím možno volit takžka libovolný modul v každém jednotlivém podlaží stavby a postavit nosný sloup doprostřed nákladně předepjaté stropní desky nižšího patra, se opravdu může některým lidem zdát, že svět je jako jedna velká reklama na automobily Toyota: "Nic není nemožné!..."
Nicméně tento pohled na kulturu stavění nesdílím. Nnaučit se udržovat jistou duševní kázeň při navrhování, to je deviza, která se hodí vždycky. Jednoduše:
...Kdo zná kánon, může ho tvůrčím způsobem porušit. Kdo ho nezná, může ho nanejvýš zkarikovat.
to proti konstrukčnímu systému, to já nemyslel, že by se sloupy či stěny neměly nacházet v logických distancích nazývaných modulový systém a vertikálních návaznostech, to je skutečně základ. Jen mne zaskočila ta prostorová modulace, která se obávám je rodnou sestrou kontainerizace. Velikost cihly či tvárnice, to je jistě základ modulového systému, ale obávám se, že soutěž měla na mysli typologický modul, tak, jak jsme ho cvičívávali u docenta Zahálky, takže širší urbanistické souvztažnosti, jak praví porota, nenašly uplatnění. Ale máte pravdu, kdo si hraje nezlobí.
Pane Víchu, stavění objektů z prostorových modulů oslavilo před dvěma lety padesáté výročí. Domy můžete stavět buď z prvků, panelů nebo prostorových modulů nebo jejich kombinací. Budovy z prostorových modulů mají vedle vynikajících tepelných vlastností a cenové výhody i tu vyjímečnost, že se dají rozebrat, postavit znovu na novém místě nebo prodat bez vazby na pozemek. Například stavby školských zařízení a komunální výstavba jsou vhodné pro tento způsob stavění. Myslím si, že je dobré, když si investor může vybrat.
Dříve než něco odsoudím, tak bych se o tom snažil něco zjistit. Prostorová výstavba si nedělá ambice na výstavbu mramorových paláců, ale na druhou stranu jsou stavby, kde modulární stavby mají nesporné výhody.
Vystavovali jsme na posledních veletrzích v Bratislavě a Brně nízkoenergetický modul a ohlasy mladé generace a odborné poroty oceňovaly vedle technických vlastností i design.
Váš názor mne ale zase tolik nepřekvapuje v zemi, kde je nejčtenější Blesk a kde je stále populární podnikatelské baroko.
Pane Hart, děkuji za poučení, doufám jen, že neinfiltrujete svými kontainery výstavbu u nás na Starém Městě ani venkov, kam jezdím na víkendy, to by byla pohroma. Doporučuji se dovzdělat, konkrétně Christian Norberg Schulz - Genius loci.
...pane Víchu, být Vámi, tak nehrotil. Rozhodně se toho neděste jako nějaké masové infekce. Prostě je to jen jedna z možností...
Mimochodem, kupříkladu mateřské školky by se zrovna daly budovat jako dočasné stavby s použitím různých prefabrikovaných prvků či standardizovaných objemů. Byla by to možná velmi rozumná cesta, jak řešit skutečnost, že tyhle stavby podléhají v čase velmi proměnlivé míře využitelnosti, která závisí na demografických výkyvech. Při dočasné neupotřebitelnosti by se některé z těchto staveb daly předělat na prostory pro drobné živnosti či na kaceláře s pevně stanovenou nájemní smlouvou, která by se obnovovala, řekněme, každé tři roky. A při nástupu populačně silných ročníků by se zas s relativně malými náklady stavba zrecyklovala pro původní účel. Jednalo by se zkrátka o takovou stavebnici, která by se pružně měnila s potřebami doby. Něco takového navrhnout bych neviděl jako nedůstojný úkol.
Já vím, řeknete, že to není žádná architektura, jelikož odpadá hledisko genia loci, ale ono by to v dnešní době dopadlo daleko lépe, než za časů bolševika. Ostatně, na Západě ta sídliště také nebývala tak hrozná, jeikož existoval svobodný trh, který si s uniformitou poradí. Diktát stavební výroby tu už dnes nestraší, konkurence zaplaťpánbůh běží a při zachování potřebné variability by bylo možno zohlednit jistou pestrost provedení. Ostně, rakousko-uherská nádraží nebo skolní budovy také míval své "typové projekty". V duchu nejlepších tradic konzervativismu by to bylo úsporné - jde přeci o veřejné peníze! A také je to praktické - odpadaly by všelijaké tlaky na komerční využití veřejného vybavení, kterého jsem pod různými záminkami svědky dnes.
Ale vždyť nic nehrotím, jen upozorňuji na ten kontextuální aspekt. Když mluvíte o sídlištích na Západě, zrovna jsem se vrátil z diskuze o revitalizaci Jižního města se Švédy a ti svorně tvrdili, že ve Švédsku jsou sídliště jednoznačně ghety sociálně slabých a že se tam revitalizce nedaří. To u nás zatím tak zřejmé není.
Pane Víchu, nikdo netvrdí, že by se mělo stavět na Starém Městě z kontejnerů, nebo na venkově. Jde o to uznat, že v určitých směrech to má výhody. Třeba to, co píše šakal je docela aktuální téma. Jeden atelier jsem se tím zabýval.
Ta soutěž je výzva v tom, že máte mnoho omezení. Otázkou je, jestli z těchto jasně definovaných hranic jde vytvořit příjemný prostor pro život. Domnívám se, že ano. I montovaná architektura může mít charakter a atmosféru. Není pro každého. Stejně jako každý nemůže bydlet na Starém městě.
...To, že u nás sídliště zatím ještě nejsou ghety, je známá věc. Je to dáno tím, že na rozdíl od sídlišť v zemích západních vznikala jiným způsobem:
- Sestěhovávali se sem lidé z asanovaných starých čtvrtí, takže věková skladba obyvatel byla pestrá a vytvářela kompletní síť sociálních vztahů.
- Dosud zde bydlí zde lidé bez ohledu na sociální status (univerzitní profesoři stejně jako pomocní dělníci), což brání vzniku třídní nebo etnické monokultury.
...Jak ale dokládá třeba rozhovor s architekty Koubou a Míškem v katalogu k výstavě "Husákovo 3+1", na Západě měla panelová výstavba přeci jen o poznání vyšší kulturu stavebně technického provedení. Také tamní sídliště většinou nebývala tak obrovská jako u nás a jejich zapojení do urbanistické struktury okolí bylo snazší.
Prostě, já bych stále viděl jistou míru práce s typizací jako cestu k levnému a přiměřeně kultivovanému výsledku tam, kde se nevyplatí ryze individuální přístup.
...A - jak správně poznamenal pan Hora - překonávání překážek vytvořených takovým zadáním znamená velmi prospěšné tříbení projektantových schopností. Už Goethe věděl, že: "Omezení dělá mistra."
Šakale jsem panelákové dítě a žil jsem na sídlišti od 6 do 38, tak myslím, že docela vím, jak to u nás chodí. Na sídlištích není, ani dosud, pestrá věková skladba. Když jsem byl děcko, byly školy a školky a hřiště plné, ale hned v 90. letech se školy zavíraly, pronajímaly na kanceláře atp. Dnes jsou sídliště plná důchodců, našich rodičů a částečně se sem začínají vracet mladí na místa starých, ale málo, často byty pronajímají nebo prodávají neboť mají možnost si vybrat a tak jdou i do domků za Prahou nebo do bytů v centru a dnešní sídliště jsou proto stále generačně sestejněná. Ti aktivnější a náročnější a bohatší odtud bohužel pomalu odchází a celkový dojem z dnešních sídlišť je smutnější než v 70. a 80. letech, kdy tu bylo "plno a živo". Loni jsem projektoval přestavbu panelákového bytu v Braníku. Kompletní rekonstrukce - nové příčky, dřevěné podlahy, rozvody, sanita, vestavěné skříně ... Ale zase je z toho 3+1 s malou koupelnou, minimálním WC a kuchyňkou jako dlaň. O nějaké univerzálnosti nemůže být řeč. To pavlačáky na Žižkově mi přijdou univerzálnější - větší pokoje, vyšší stropy, vstupy z pavlače dle libosti, parter na obchody a restaurace, o čem vy jste to mluvil? tentokrát, jak jindy jste zasvěceně věcný, tak dnes máte nějak zamlženo, teda sory. A neříkal Lenin, že svoboda je poznaná nutnost? nebo Stalin? :- p
Zabrzdite prosím vás, kým je čas, lebo sa z toho zas vyvinie jedna nič a zároveň všetko riešiaca akademická pivná debata obludných rozmerov, ktorá sa nijako netýka toho, čo je tu prezentované.
...Uznávám, že ve vnitřním prožitku atmosféry sídliště se s Vámi nemohu měřit. Nicméně, abychom diskusi neodchylovali od tématu příliš...
Nemohu měnit nic na stanovisku, že akademická zadání bez jakýchkoliv limitů jsou hrobem pro invenci, zatímco nutnost poprat se s rozličnými omezujícími podmínkami zpravidla podněcuje mnohem zajímavější řešení. To je zas moje vlastní zkušenost, ze které navzdory pokusům o karikující interpretaci neslevím (7;- ))
Zkrátka, docela dobře si dovedu představit, že se zas stavění veřejných budov může vrátit v nějaké obměněné formě k principům 19. století, které pak z časů zprůmyslněného stavebnictví známe pod zprofanovaným označením "typizace". Nic hanlivého v tom apriori není. I tohle se, myslím, dá udělat dobře.
A co je tu tedy prezentované? Pardon, třeba to vidíte jinak, ale mne do diskuze vtáhla ta unifikace, nepružnost a nekontextuálnost předvedených kontajnerů.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Dnes, kdy je díky pokročilým technologiím možno volit takžka libovolný modul v každém jednotlivém podlaží stavby a postavit nosný sloup doprostřed nákladně předepjaté stropní desky nižšího patra, se opravdu může některým lidem zdát, že svět je jako jedna velká reklama na automobily Toyota: "Nic není nemožné!..."
Nicméně tento pohled na kulturu stavění nesdílím. Nnaučit se udržovat jistou duševní kázeň při navrhování, to je deviza, která se hodí vždycky. Jednoduše:
...Kdo zná kánon, může ho tvůrčím způsobem porušit. Kdo ho nezná, může ho nanejvýš zkarikovat.
Dříve než něco odsoudím, tak bych se o tom snažil něco zjistit. Prostorová výstavba si nedělá ambice na výstavbu mramorových paláců, ale na druhou stranu jsou stavby, kde modulární stavby mají nesporné výhody.
Vystavovali jsme na posledních veletrzích v Bratislavě a Brně nízkoenergetický modul a ohlasy mladé generace a odborné poroty oceňovaly vedle technických vlastností i design.
Váš názor mne ale zase tolik nepřekvapuje v zemi, kde je nejčtenější Blesk a kde je stále populární podnikatelské baroko.
Mimochodem, kupříkladu mateřské školky by se zrovna daly budovat jako dočasné stavby s použitím různých prefabrikovaných prvků či standardizovaných objemů. Byla by to možná velmi rozumná cesta, jak řešit skutečnost, že tyhle stavby podléhají v čase velmi proměnlivé míře využitelnosti, která závisí na demografických výkyvech. Při dočasné neupotřebitelnosti by se některé z těchto staveb daly předělat na prostory pro drobné živnosti či na kaceláře s pevně stanovenou nájemní smlouvou, která by se obnovovala, řekněme, každé tři roky. A při nástupu populačně silných ročníků by se zas s relativně malými náklady stavba zrecyklovala pro původní účel. Jednalo by se zkrátka o takovou stavebnici, která by se pružně měnila s potřebami doby. Něco takového navrhnout bych neviděl jako nedůstojný úkol.
Já vím, řeknete, že to není žádná architektura, jelikož odpadá hledisko genia loci, ale ono by to v dnešní době dopadlo daleko lépe, než za časů bolševika. Ostatně, na Západě ta sídliště také nebývala tak hrozná, jeikož existoval svobodný trh, který si s uniformitou poradí. Diktát stavební výroby tu už dnes nestraší, konkurence zaplaťpánbůh běží a při zachování potřebné variability by bylo možno zohlednit jistou pestrost provedení. Ostně, rakousko-uherská nádraží nebo skolní budovy také míval své "typové projekty". V duchu nejlepších tradic konzervativismu by to bylo úsporné - jde přeci o veřejné peníze! A také je to praktické - odpadaly by všelijaké tlaky na komerční využití veřejného vybavení, kterého jsem pod různými záminkami svědky dnes.
Ta soutěž je výzva v tom, že máte mnoho omezení. Otázkou je, jestli z těchto jasně definovaných hranic jde vytvořit příjemný prostor pro život. Domnívám se, že ano. I montovaná architektura může mít charakter a atmosféru. Není pro každého. Stejně jako každý nemůže bydlet na Starém městě.
- Sestěhovávali se sem lidé z asanovaných starých čtvrtí, takže věková skladba obyvatel byla pestrá a vytvářela kompletní síť sociálních vztahů.
- Dosud zde bydlí zde lidé bez ohledu na sociální status (univerzitní profesoři stejně jako pomocní dělníci), což brání vzniku třídní nebo etnické monokultury.
...Jak ale dokládá třeba rozhovor s architekty Koubou a Míškem v katalogu k výstavě "Husákovo 3+1", na Západě měla panelová výstavba přeci jen o poznání vyšší kulturu stavebně technického provedení. Také tamní sídliště většinou nebývala tak obrovská jako u nás a jejich zapojení do urbanistické struktury okolí bylo snazší.
Prostě, já bych stále viděl jistou míru práce s typizací jako cestu k levnému a přiměřeně kultivovanému výsledku tam, kde se nevyplatí ryze individuální přístup.
...A - jak správně poznamenal pan Hora - překonávání překážek vytvořených takovým zadáním znamená velmi prospěšné tříbení projektantových schopností. Už Goethe věděl, že: "Omezení dělá mistra."
Nemohu měnit nic na stanovisku, že akademická zadání bez jakýchkoliv limitů jsou hrobem pro invenci, zatímco nutnost poprat se s rozličnými omezujícími podmínkami zpravidla podněcuje mnohem zajímavější řešení. To je zas moje vlastní zkušenost, ze které navzdory pokusům o karikující interpretaci neslevím (7;- ))
Zkrátka, docela dobře si dovedu představit, že se zas stavění veřejných budov může vrátit v nějaké obměněné formě k principům 19. století, které pak z časů zprůmyslněného stavebnictví známe pod zprofanovaným označením "typizace". Nic hanlivého v tom apriori není. I tohle se, myslím, dá udělat dobře.